Co s tím ?
Jít na pivo s českým podnikatelem je pro mě ojedinělá událost. Znám jich málo a většinou se nepohybují po kanadském venkově. Nicmeně k tomu před několika dny došlo. Chvíli jsem mluvili o podivné barvě vlasů tří přitomných servírek, jimž patrně místní salón krásy vnutil poslední zbývající barvu z minulé dodávky. Pak už byly, jak se k pivu patří, řeči o politice a podnikání a o blbé náladě vyplývající z toho, co se děje.
O blbé náladě Čechů se pred časem oficiálně zmínil president Havel, na individuální úrovni mi to potvrdil můj podnikatelsky úspěšný hostitel (trval na tom, že pivo zacáluje) a teď to prasklo na samotného Havla, že i on je otrávenej.
Můj známý je přiliš malý pán, aby s tím, co ho otravuje, mohl něco udělat. Takový president, to je ovsem jiné kafe, ten by měl vědět, co s tím. Do presidentské kanceláře by teď měla jít jedna žádost o rozhovor za druhou. To, že je sám president otrávenej, totiž není žádná sranda.
Zdá se ovšem, že se zájem spíš soustředí na to, jestli se tuhle věc měly sdělovací vrby vůbec pustit ven. Paní Fuchsová to dokonce oznacuje jako podlost (BL, 3.6. 1998) a Petr Jánský ji v tom dává o dva dny později za pravdu.
Domnívám se, že o (politickou) podlost by šlo jen v tom případě realizace předem připraveného scénáře - někdo by presidentovi kladl předem promyšlené sugestivní otázky a snažil se ho přivést k diskreditujícím odpovědím. Obecně podlé by bylo, kdyby Havel řekl, že je otrávený, protože se to s Dášou nedá vydržet a sdělovací prostředky by výrok zveřejnily, přestože by musely vědět, že z toho bude mít doma husto.
Jak media v daném případě postupovala, víme - usoudila, že presidentova slova zachycená z eteru by mohla (a měla) veřejnost zajímat. Jaký postup by byl "košer", byl-li tento nesprávný? Měla TV Nova kontaktovat presidentova mluvčího, předložit mu záznam a žádost o autorizaci výroku a povolení k jeho vysílání? Nejsou snad neautorizované (přesněji necenzurované) informace podstatou svobodných sdělovacích prostředků?
Před nevypnutým mikrofonem se nedávno bavil, k potěšení mnoha sdělovacích prostředků, třeba kanadský ministerský předseda s americkým presidentem. Přešli to s humorem, stejně tak jako ti bastardi z přikladu Jana Čulíka o Johnu Majorovi.
A co třeba udělat se záznamem rozhovoru recesistického moderátora jedné rozhlasové stanice s britskou královnou? Onen moderátor totiž vytočil číslo Buckinghamského paláce, představil se jako kanadský ministerský předseda Chretien, a pak několik minut mluvil s královnou o svých obavách z výsledku referenda (vedoucího k možnému odtržení Quebecu). To byl naprosto perfektní "kanadský" žertík a taky dosti odhalující pohled na to, jakou úroveň asi mají rozhovory potentátů.
Pozoruhodné na celé věci je ovšem to, že se Havel za svůj výrok omluvil. To je zřejmě to nejhorší, co mohl udělat, protože buď jeho vlastní kancelář pracuje dobře a pak je s podivem, že to nepozná a nebo nepracuje, a pak se omluvou zbavuje možnosti něco změnit.
