Demokracie není jen boj politických stran
"Demokracie ..., která vše dovolovala podrobit svobodné kritice, nezbytně musila užívat slov pravdivě.... Dlouhým úsilím pojmy byly přesně definovány, a mohlo jich být používáno jako spolehlivých nositelů obsahu."
Ferdinand Peroutka, Demokratický manifest
Neuplynul ani týden od chvíle, kdy jsem se zmínil na stránkách BL o slovech jako spolehlivých nositelích obsahu, a mezitím se mi dostalo dalšího přesvědčivého důkazu, jak chápání demokracie v naší české kotlině se stále omezuje na pouhý souboj politických stran o moc.
Ten důkaz poskytl samotný Václav Klaus ve svém pravidelném komentáři v Lidových novinách (6.6.1998, str.11), kde doslova píše:
"Špatný pocit ve mně nevyvolává to, že v naší zemi zvítězil 'princip prudkého partajničení'. V naší zemi po roce 1989 totiž zvítězilo něco jiného - zvítězil model parlamentní demokracie, který je založen na soutěži politických stran. Žádný jiný, lepší model si nedovedu představit. A hlavně si ho představit nechci."
Pokud mohu připomenout své předešlé "podotýkání", tak veškeré definice politické demokracie, prověřené těmi nejlepšími historickými zkušenostmi úspěšných demokratických politických systémů, měly dvě části, z nichž ta druhá v Klausově podání opět chybí. To jest, že ti, kteří z této soutěže politických stran vyjdou vítězně, vykonávají svoji moc v rámci omezení stanovených k zajištění práv menšin a k ochraně užívání jistých individuálních nebo kolektivních práv, obvykle zakotvených v Ústavě.
Ne, to není hnidopišské slovíčkaření, ani dogmaticky úzkostlivé lpění na úplnosti definicí. Úkol rozšířit chápání pojmu politické demokracie v našich krajích nad rámec předvolebního hádání politických stran a zahrnout do něho také otázky demokratických hodnot a demokratického politického stylu je - dle mého názoru - úkolem veskrze praktickým.
Jedině tehdy, pokud naše chápání politické demokracie bude obsahovat také onu druhou polovinu definice, mohou mít i poražení v oné soutěži politických stran pocit, že svoji účastí a podporou takového politického systému cosi získávají.
Není pro demokracii nic nebezpečnějšího, než pokušení ji nahradit něčím "spravedlivějším" nebo "efektivnějším", ať už ve smyslu redundantních přívlastků ("lidová demokracie") nebo hledáním silného vůdce, jenž by věci "zjednodušoval".
Jsou to pokušení, která se periodicky objevují všude tam, kde mezi širokými vrstvami obyvatelstva začne převažovat dojem, že systém politické demokracie přináší prospěch jen někomu, všude tam, kde občanům se okatě dává najevo, že jejich demokratická práva začínají a končí odevzdáním volebního lístku do volební urny, a pak už mají právo jenom přihlížet tomu, jak politické strany s jejich mandátem svévolně nakládají.
Někdy se tomu říká "zklamání z demokracie", ale mně se zdá, že je to spíše zklamání z takové politické demokracie, která se omezuje pouze na souboj politických stran o moc ve státě, a otázky demokratických hodnot a stylu pro ni už nejsou tolik důležité.
Ondráš
Man's capacity for justice makes democracy possible, but man's inclination to injustice makes democracy necessary.
Reinhold Niebuhr
