 |
|
Pokus o sebeanalýzuJiří JírovecObčas rozčílím jednoho pana inženýra. Naposledy článkem "Nemilosrdné lekce z pravidel podnikání". To je další kapitola v historii Boeingu, která staví jeho vstup do Aera Vodochody do ještě méně příznivého světla než ta předcházející s De Havillandem. Článek byl v podstatě kompilací zpráv, které se objevily v kanadské CTV a CBC, Slově a Právu. Obsahoval rovněž několik výroků předních politiků (Luxe, Grégra, Lobkowitze a Nečase), tak jak se objevily v Právu, a odpověď předsedy představenstva Aera, Boráka, na otázku, zda Aero nemůže skončit jako torontský De Havilland.
Můj vklad do článku spočival v konstatování, že (a) je třeba mít obavu o kompetentnost ministrů a politiků ve věci Boeingu zaangažovaných a (b) že nejde o to, zda s někým spolupracovat nebo ne, ale za jakých podmínek. Tyto dvě myšlenky pak vyústily v závěr, že by se vším měla zabývat Poslanecká sněmovna, jíž vláda za svou činnost zodpovídá.
Pan inženýr mi na to poslal tento dopis (oslovení a podpis jsem nevynechal): "Zase se pleteš do věcí, kterým nerozumíš. Nejsi ty nějaký bolševický novinář? Cituješ hlavně Rudé právo a nějakého Grégra. Jenže ten Grégr je komouš a o jeho úrovni svědčí, jak jsem si jednou všiml, že říká "menažér. " misto manažér. Z toho plyne jednoduchý závěr, že nikdy o manažérství nic nečetl, jinak by říkal "manažér", jak se normálně píše. Vy jste to na těch marxleninských schůzích asi nemali. Hlavne, že ty hlavy máte vypraný dočista. Už toho nech ty komouši."
Četl jsem tenhle dopis několikrát a vždy jsem dospěl ke stejné otázce - kam zmizela schopnost pana inženýra číst a o čteném přemýšlet? Proč se chová jako býk před červeným hadrem? Vždyť jsem jen upozornil na to, že pokud nebude česká vláda postupovat chytře, existuje nebezpečí, že se státní dluh rozroste o nezanedbatelných 30 miliard korun (garantovaných půjček). Minulost Boeingu totiž neslibuje žádné přehnané záruky.
Pak mě ale napadlo, že chyba může být na mé straně. Co když jsem v zajetí jakési samolibé představy, že vidím, co jiným uniká, a že moje psaní nějak spasí lidstvo. Co když mně samotnému uniká to, že vláda a vůbec politikové a lidi u moci jednají velmi chytře už od sametu.
Tedy chytře ve svůj prospěch. Slíbili tržní hospodářství a privatizaci. Jenže jaký model? Spektrum je přece nesmírně široké. Známe zkorumpované režimy střední Ameriky i indonéský rodinný kapitalismus Suhartovy familie. A thatcherismus vedle skandinávsky nebo německy lidského modelu. A třeba jihokorejskou diktaturu a jihoamerické státy. Konec konců i Mafie ctí nabídku a poptávku (tedy trh) a soukromé vlastnictví je v ní svato.
V České republice se vlastně neděje nic ve světovém měřítku neobvyklého. Politikové, kteří získali po roce 1989 moc, měli na výběr celou škálu vzorů, jak uspořádat zemi do tržně-ekonomické podoby a jak vládnout. Občané důvěřující heslu "co Václavové činí, dobře činí" si nepovšimli, že převzatý model se daleko víc podobá středoamerickému než severoamerickému, natož pak západoevropskému.
Pro Klausovu stranu a vládu nemohlo být žádným problémem prosadit zákony, které by, v míře západní Evropě obvyklé, znemožňovaly korupci a tunelování podniků, finančního a pojišťovacího sektoru. Klaus, Havel a další měli morální kredit k tomu, aby mohli požádat veřejnost o podporu v případě, že by parlament nebyl ochoten takové zákony schválit. Neudělali to, protože měli zájem na tom vládnout bez kontroly a nebezpečí postihu. Vybrali si model, který jim to umožnil
Když jsem se před časem v českém tisku dočetl, že ministru vnitra Rumlovi ukradli před domem auto, které mu na "testování" půjčil nějaký dealer, připadalo mi neskutečné, že se neocitl na druhé straně mříží, jimiž jeho ministerstvo disponuje. Jenže to je "kanadský" pohled na věc. Je docela dobře možné, že ministrovo počínání bylo z hlediska praxe v jiných tržních společnostech zcela břídilské. Úspěšný ministr by to auto vlastnil a k němu vilu a ochranku - žádné trapné parkování na ulici.
Můj inženýr možná pomalu vstupuje mé hlavy a postupně z ní vytěsní můj údiv nad údivem Klause, že existuje něco takového jako konflikt zájmů. Proč by se měl někdo doma pohoršovat nad tím, že je paní Livie v nějaké v nějaké správní radě, když ve světě nikomu nevadí, že Suhartova rodina měla obhrábnutou celou Indonesii. Dojde mi třeba i praní špinavých peněz. Někdo je přece prát musí. Dovede si někdo představit, co by se stalo, kdyby se najednou zastavily dodávky všech drog třeba do USA - a všichni závislí by tam začali dělat chybné výkony?
Možná, že můj inženýr jednou učiní mojí hlavu tak prázdnou, že se mi do ní vejde pomyšlení na to dostat se taky nějak ke korytu, zvlášť když jsem nezatížen tou levicovou minulostí. A další věci, pro zbohatnutí daleko důležitější než představa, že běžný český občan nežije v pravdě, protože mu jí politikové řekli jen půl.
Jiří Jírovec
|
|
|
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|