Hašteření politiků a český tisk

Nad názorovou stránkou Mladé fronty Dnes z 20. července jsem si uvědomil, jak velkou pravdu měl Ivan Kytka během svého dočasného panování nad zpravodajskou redakcí České televize, když usiloval co nejvíce omezit zpravodajství o výrocích politiků na adresu jiných politiků.

Soustředění na osobní výroky či výpady českých politiků je skutečně snad nejhorším nešvarem nynější české publicistiky. Taková novinářská práce je nejběžnější, protože k ní nepotřebujete vlastně žádnou kvalifikaci, ani osobní nasazení. A dobře se to čte. Napíšete, co řekl Lux o Klausovi a naproti tomu co řekl Klaus o Luxovi. A máte individualizovaný konflikt, jaké lidi rádi čtou.

Tak Mladá fronta Dnes v pondělí 20. července na názorové stránce nadává Miloši Zemanovi, Janu Kavanovi, Václavu Havlovi a Josefu Luxovi. Jiří Leschtina konstatuje ve svém vysoce odborném politologickém komentáři, že v Zemanově vládě "zasedlo až příliš podivných, zapšklých figur". Proodéesácký politolog Martin Daneš (prozradil se, že je pod vlivem Václava Klause, tím, že užil pokleslého, otřepaného odéesáckého výrazu "nestandartní") zase vyčinil Václavu Havlovi, že se prý vytasil s obviněním ODS, že ho chce sesadit, záměrně, aby ODS poškodil, protože mu s ČSSD zmařila jeho plány na získání politického vlivu a vytvoření nové, havlovské úřednické vlády. Ivan Langer, místopředseda ODS, zase v MFD rozbírá českou politickou scénu profesionálně tím, že přirovnává Josefa Luxe k "obchodníkovi, který tak dlouho spekuloval a spekuloval, až mu jeho zboží shnilo ve skladě".

Jde o osobní, mocenské hašteření, jaké situaci České republiky příliš neprospěje. Žádný prostor nebyl věnován úvahám, jaký program bude ČSSD realizovat na domácí i na zahraniční scéně, co je na tom programu dobrého a špatného, čím se liší od programu ODS a jak bude jeho realizaci ODS ovlivňovat. Nebo že by politické programy stran byly podružné? Ani slovo úvahy v Mladé frontě dnes o tom, co je nutno učinit, aby se zastavil nynější rychlý český hospodářský propad. Ani slovo o tom, co ještě všechno musí Česká republika učinit, má-li být schopna pokračovat s procesem integrace do Evropské unie. Ani slovo o tom, jak se mají a co cítí řadoví občané.

Země se bude rozpadat a politikové a političtí komentátoři nebudou schopni pozvednout se nad úroveň osobních insinuací.

Jestlipak to takové bylo v Československu i za první republiky?

Jan Čulík