Lidí bude zanedlouho na světě 7 miliard. Co z toho plyne?

Víme, že se Malthus mýlil, napsal v britském týdeníku Observer Andrew Marr. Důležitější je ale otázka proč.

Předpovědi anglického faráře Roberta Malthuse z období před dvěma sty lety, že lidstvo začně trpět obrovskou chudobou, ničením životního prostředí a rozkladem společnosti, v důsledku přelidnění, se naprosto nesplnily - až natolik, že jsou, čteme-li tyto předpovědi dnes, docela směšné.

Malthus byl sice v podstatě ekonom, ale nepočítal s průmyslovou revolucí ani s obrovským vzrůstem výkonnosti zemědělství. Nejde jen o to, že se za posledních dvě stě let populace Británie zešestinásobila a přesto přežila, což se v Malthusově době považovalo za nemyslitelné. Malthusova varování se nám dnes zdají stejně tak absurdní jako slavná předpověď z devatenáctého století, že se koňská doprava v Londýně zvýší natolik, že začátkem dvacátého století se město utopí ve dvou metrech koňského hnoje.

Avšak, zdůrazňuje Andrew Marr, stavme se k této věci poctivě. To, že se v Británii neuskutečnila Malthusova temná vize, bylo způsobeno také britskými výboji do zahraničí a genocidou původních obyvatel, zejména v Americe. Během století od bitvy u Waterloo do začátku první světové války emigrovalo asi 20 miliónů Britů. Kdyby k tomu nedošlo, odhadují britští historikové, populace Velké Británie by nečítala v roce 1900 40 miliónů osob, ale více než 70 miliónů osob.

Dnes by sice možná Británie uživila 70 miliónů lidí, ale pro období průmyslové revoluce konce 19. století by to bylo velmi obtížné. Hromadná chudoba a společenská nerovnost by byly daleko drastičtější, společnost by byla daleko méně stabilní. Namísto militantního odborového hnutí a liberálních reforem není vyloučeno, že by v Británii došlo k marxistické revoluci a stárnoucí královna Victoria s tlustým synem by byli postaveni v nějakém suterénu v Yorkshiru před popravčí četu.

Namísto toho zažil Británie hromadnou vlnu vystěhovalectví.

Hlavní argument ale je, že dojde-li k velkému růstu obyvatelstva, technologická či zemědělská zlepšení situaci nutně nenapraví. A velká nerovnováha mezi množstvím potravina množství populace skutečně plodí takový chaos, jaký předpovídal Malthus. K takové nerovnováze už v historii několikrát došlo a dochází k ní na několika místech zeměkoule nyní. Taková nerovnováha působí v Africe války o vodu, půdu a o přírodní zdroje. Na Blízkém Východě působí politickou nestabilitu, nenapravitelnou ekologickou devastaci (severní Indie, Brazílie) a přistěhovalecké vlny (Mexiko, jižní Evropa).

Takže pohodlná samolibost, s níž vítáme nejnovější výroční zprávu Populačního fondu OSN, která vyšla minulý týden, vyžaduje určitou korekci. Zpráva nás informuje podezřele přesně, že 16. června 1999 dosáhne počet obyvatel naší planety 6 miliard - šestkrát tolik lidí kolik žilo na Zemi v roce 1798, kdy Malthus začal psát své předpovědi.

Dále se předpokládá, že do roku 2050 bude žít na Zemi něco mezi 7,7 a 11 miliardami lidí. Každý rok přibývá počet obyvatel na světě o celou populaci Německa.

Málokdy se o důsledcích systematičtěji debatuje. Antikoncepce, školství a biotechnologie pomohou, ale jen zčásti. Velké přistěhovalecké vlny z jižní a střední Ameriky proměňují už nyní vzhled, zvuk i kolorit Kalifornie. Do Austrálie začne zanedlouho přicházet stejně obrovské množství obyvatel z Indonésie a z jiných chudších asijských zemí.

A v Evropě - kde kdysi vysoce plodná Itálie nyní klesla pod hranici plodnosti 1,5 a Španělsko zaznamenává 1,7 - nezastaví žádná byrokracie vlnu chudých, mladých Severoafričanů a Asijců, kteří hledají energicky v Evropě práci. To, čemu říká francouzská Front National "invaze", už zjizvilo politiku Francie. Nikdo imigrací nezastaví. Lidé doslova umírají, aby se dostali do Evropy, a populace evropských zemí stárne - budeme potřebovat pomoc.

Poptávka je intenzívní, optimistická, osobní a vysoká - Marokánci a Bangladešané jsou poháněni těmiž pocity, které nutily před sto lety Skoty, Angličany nebo Čechy, aby se vydali do Austrálie nebo do Chicaga.

Hostitelské země hledají práci, a místo toho se jim dostává pracovních sil. Historik Paul Kennedy napsal: "Bohatší rodiny žijící na severní polokouli se postupně rozhodují, že stačí mít jen jedno nebo dvě děti. Neuvědomují si přitom, že tím uvolňují budoucí místo (pracovní příležitosti, vnitřní části měst, část obyvatelstva, část tržních preferencí) rychleji rostoucím etnickým skupinám, žijícím v jejich zemích i v zahraničí. Ale to přesně skutečně dělají."

A to nutně povede k radikálním změnám v naší kultuře a politice. Hlas západních liberálů a demokratů bude z demografických důvodů stále méně slyšen. Všude kolem nás se budou dožadovat svých požadavků noví Evropané. Minulý týden se poprvé v historii britské kinematograie dostal na žebříček nejúspěšnějších deseti britských filmů indický film, natočený v "Bollywoodu". Mezi nejznámějšími podnikateli, spisovateli a sportovními hvězdami v Británii je stále více Asijců. Význam islámu v Británii poroste.

V důsledku demografie budou stárnoucí západní demokracie ztrácet politický a kulturní vliv. Vkus dnešních dětí bude možná za dvacet let určován čínskými designery a filmovými režiséry, thajskými hudebníky a pákistánskými firmami na limonádu. Indie se stane velkou světovou mocností. I když bude utrpení Afriky i nadále pokračovat, éra, v níž malý klub bělošských průmyslových demokracií rozhoduje, brzo skončí.

Za velmi krátkou dobu budeme žít v úplně jiném světě, prostě kvůli tomu, kdo se rozmnožuje a kdo ne. Jen pomyslete na to, jak radikálně se svět změnil je proto, že se v devatenáctém století vydali Britové a jiné Evropané do zahraničí. Naše životy se změní tak radikálně, že o tom dnes žádný politik nechce mluvit.

Růst obyvatelstva je v dnešní době nejvýznamnějším politickým a hospodářským faktem dneška.