Chvíle pravdy
14. zari 1998
Presne pred 61 lety, v tento den, vseobecne milovany
ceskoslovensky president, evropsky intelektual a vskutku mezinarodni
statnik, T.G. Masaryk skoncil svoji dlouhou a produktivni
zivotni pout po teto zemi.
" Evropo, Evropo, az zvony rozhoupaji,
mela bys prvni byt mezi temi, kdoz lkaji..." napsal cesky
basnik, nositel Nobelovy ceny z roku 1984, Jaroslav Seifert...
Za nekolik kratkych hodin, dva muzi, dva potencialni statnici
nasi doby, mozna dva nejslavnejsi, nejnadejnejsi potencialni
statnici, se setkaji ve Washingtonu, D.C. ...
Svet upre miliony oci svych obyvatel na tyto dva muze,
dva politiky, moderni soucasniky, tak rozdilne ve svych
fyzickych zjevech, tak si navzajem podobne ve svych osobnich,
charismatickych, potencialne nadejnych vlastnostech...
Setkaji se v dulezitem momente svetove historie.Jeden z nich,
oslaben dlouhotrvajici, zivotne omezujici nemoci, ale plny
ducha a odhodlani, mozna i zesileny zeleznou vuli pokracovat,
navzdory tezkym prekazkam, jak nejlepe muze, ve sluzbe zemi,
jejimz prednim predstavitelem se stal, tak dlouho, dokud
jen bude lidsky mozno.
Druhy, oslabeny a ohrozeny dlouhotrvajici, dlouho zapiranou
lidskou slabosti, jiz byl, na jedne strane, neschopen ovladnout,
a zaroven, na druhe strane, otevrene priznat, ale soucasne
posilovan nadeji a duverou, ze jeste ne vsechno je ztraceno,
ze, ano, vpredu lezi, jeste jednou, dalsi cesta pro toto
"comeback kid", ktere jsme poznali v letech prave minulych...
Oci celeho sveta budou upreny na nich dvou, ve chvili, kdy se
opet setkaji, jak se setkavali v minulosti, za ponekud
stastnejsi okolnosti pro ne oba... Miliony se na ne
budou divat, nekteri souhlasne, jini nesouhlasne, nekteri
s pocitem sympatii a smutku, jini s pouhym pocitem sympatii,
jini pouze s pocitem smutku, nekteri, rekneme uprimne,
s unavou, ktera pozoruje pouze dalsi ritualni tanec
opatrne naaranzovanych prilezitosti pro fotografy, tanec, ktery
jsme vsichni uz tolikrat videli...
Bill Jefferson Clinton bude pozorovan, a otazky o jeho osobni
integrite, o uprimnosti jeho prohlaseni a o pravdivosti jeho
zverejnenych rozhodnuti pokracovat v praci, pracovat na
"businessu" Ameriky, jak pod prisahou, pred Bohem, prisahal,
budou tanout na myslich pozorovatelu...
Vaclav Havel bude pozorovan, a otazky pravdivosti jeho slibu,
slibu, ktere udelal svemu lidu tolikrat v prubehu, vlastne,
celeho sveho zivota, jak v uloze disidenta, tak v uloze
prezidenta, budou znepokojovat, mezi miliony dalsich, jeho
kolegy, umelce, politiky, a podobne.
Na jeho sliby se rozpomene i 30.000 jeho ceskych spoluobcanu,
v Cechach narozenych, po roce 1957 v USA naturalizovanych
dnesnich Cecho-Americanu, jejichz ceske obcanstvi, jako jedine
SKUPINE NA SVETE DNES V TOMTO OHLEDU DISKRIMINOVANE!, je jim
doma dodnes! upirano...
Jeste je cas pro oba, pro stale-jeste-prezidenta Clintona, i
pro prezidenta Havla, prekrocit onen tezko postizitelny prah, ktery
kazdy verejny sluzebnik (ne sluha!), kazdy, kdo kdy touzil
ci dodnes touzi vest svuj narod k lepsi budoucnosti, musi
prekrocit, to jest: nahradit prazdne photo-op prilezitosti
a dlouhe recicky nesene tou ci onou partaji generovanym
nadsenim, pathosem a vecne prazdnymi sliby, SKUTKY...
Nahradit je SKUTKY, PRAVDIVYM OBSAHEM, skutecnym OVOCEM
tvrde prace, prace, ktera by se nevycerpavala zdobenim
predstiranym myslenim zkrabatelych oboci fotogenickych
potencialnich statniku vadnoucimi vavriny, ale ktera by
produkovala skutecne OVOCE, ovoce SKUTKU, z nichz by pramenil
uzitek i pro kazdeho, byt nejposlednejsiho!, obcana zeme, kterou ten ci
onen
potencialni statnik kdysi prislibil V E S T ...
Presne pred jedenasedesati lety, v tento den, nejen tehdy svobodne
a demokraticke Ceskoslovensko - republika, v niz vedle sebe, v
relativnim miru, zili Cesi, Slovaci, Moravane, Zide, Madari, Nemci,
Sudetsti Nemci, Romove, Podkarpatsti Rusini a dalsi etnicke
skupiny - ale cela demokraticka Evropa prozivala hluboky zarmutek...
Statnik, ktery s pomoci svych krajanu v USA a jinde ve svete, zalozil
prvni nezavislou Ceskoslovenskou republiku, tise zemrel na svem
prostem luzku radoveho vojina na zamku v Lanech... Zemrel jednoduse,
stejne, jako jednoduse zil... Ale brazda, kterou vyoral pres
celou mnohonarodni tehdejsi Ceskoslovenskou republiku, brazda,
do niz vlozil dobra semena PRAVDY, TOLERANCE, STEJNE SPRAVEDLNOSTI
P R O V S E C H N Y , nezmizela, kdyz zhasla svetla fotoreporteru
o hodine jeho smrti...
Statnik TOMAS GARRIGUE MASARYK prekrocil prah, za nimz se muz
prejici si vest, stava STATNIKEM, jehoz odkaz sverenemu lidu
nikdy neumira, v prubehu sveho tezkeho, narocneho, svedomiteho
a produktivniho zivota, mnohokrat...
Nyni, mnoho milionu bude pozorovat odvijejici se udalosti ve
Washingtonu, D.C. s velkou zvedavosti. Vsichni, a ja mezi nimi,
budou bedlive sledovat toto deni, a ja, jako mnoho, mnoho jinych,
si budu klast OTAZKU, ktera musi byt polozena:
Budou William Jefferson Clinton a Vaclav Havel, moji soucasnici,
potencialni statnici, schopni prekrocit onen vyhranujici, narocny,
tezky, ale tak dulezity prah?
Budou nas, jako politici, ( Havlovo misto v dejinach ceskeho
disentu i v ceske literature je jiste), az bude vse podtrzeno
a secteno, pouze kratkodobe oslnovat jako vystrazne rakety
vystrelene nad Titanic naseho sveta, aby utonuly v temnote?
Nebo, jeden ci druhy, mozna oba, dorostou na skutecne muze -
statniky kazdy ve sve, a mozna, Prozretelnosti, jim naposled
poskytnute - CHVILI P R A V D Y?
Jirina Fuchsova, ceska basnirka, uci cesky
jazyk, literaturu, dejiny a lidska prava
na LOYOLA MARYMOUNT UNIVERSITY.
Ceska republika ji v prubehu poslednich
deviti let odmita vratit jeji ceske obcanstvi
(ceske urady trvaji na tom, aby se nejprve
vzdala sveho obcanstvi USA. Toto udelat
odmita, jakoz i odmita o svem americkem
obcanstvi lhat.)
Dnes, v USA, zije 30.000 rodilych Cechu
s americkym obcanstvim, kteri jsou obetmi
teze diskriminace se strany vlady Ceske
republiky.