Britské listy

Presne pred 61 lety, v tento den, vseobecne milovany ceskoslovensky president, evropsky intelektual a vskutku mezinarodni statnik, T.G. Masaryk skoncil svoji dlouhou a produktivni zivotni pout po teto zemi.

" Evropo, Evropo, az zvony rozhoupaji, mela bys prvni byt mezi temi, kdoz lkaji..." napsal cesky basnik, nositel Nobelovy ceny z roku 1984, Jaroslav Seifert...

Za nekolik kratkych hodin, dva muzi, dva potencialni statnici nasi doby, mozna dva nejslavnejsi, nejnadejnejsi potencialni statnici, se setkaji ve Washingtonu, D.C. ...

Svet upre miliony oci svych obyvatel na tyto dva muze, dva politiky, moderni soucasniky, tak rozdilne ve svych fyzickych zjevech, tak si navzajem podobne ve svych osobnich, charismatickych, potencialne nadejnych vlastnostech...

Setkaji se v dulezitem momente svetove historie.Jeden z nich, oslaben dlouhotrvajici, zivotne omezujici nemoci, ale plny ducha a odhodlani, mozna i zesileny zeleznou vuli pokracovat, navzdory tezkym prekazkam, jak nejlepe muze, ve sluzbe zemi, jejimz prednim predstavitelem se stal, tak dlouho, dokud jen bude lidsky mozno.

Druhy, oslabeny a ohrozeny dlouhotrvajici, dlouho zapiranou lidskou slabosti, jiz byl, na jedne strane, neschopen ovladnout, a zaroven, na druhe strane, otevrene priznat, ale soucasne posilovan nadeji a duverou, ze jeste ne vsechno je ztraceno, ze, ano, vpredu lezi, jeste jednou, dalsi cesta pro toto "comeback kid", ktere jsme poznali v letech prave minulych...

Oci celeho sveta budou upreny na nich dvou, ve chvili, kdy se opet setkaji, jak se setkavali v minulosti, za ponekud stastnejsi okolnosti pro ne oba... Miliony se na ne budou divat, nekteri souhlasne, jini nesouhlasne, nekteri s pocitem sympatii a smutku, jini s pouhym pocitem sympatii, jini pouze s pocitem smutku, nekteri, rekneme uprimne, s unavou, ktera pozoruje pouze dalsi ritualni tanec opatrne naaranzovanych prilezitosti pro fotografy, tanec, ktery jsme vsichni uz tolikrat videli...

Bill Jefferson Clinton bude pozorovan, a otazky o jeho osobni integrite, o uprimnosti jeho prohlaseni a o pravdivosti jeho zverejnenych rozhodnuti pokracovat v praci, pracovat na "businessu" Ameriky, jak pod prisahou, pred Bohem, prisahal, budou tanout na myslich pozorovatelu...

Vaclav Havel bude pozorovan, a otazky pravdivosti jeho slibu, slibu, ktere udelal svemu lidu tolikrat v prubehu, vlastne, celeho sveho zivota, jak v uloze disidenta, tak v uloze prezidenta, budou znepokojovat, mezi miliony dalsich, jeho kolegy, umelce, politiky, a podobne.

Na jeho sliby se rozpomene i 30.000 jeho ceskych spoluobcanu, v Cechach narozenych, po roce 1957 v USA naturalizovanych dnesnich Cecho-Americanu, jejichz ceske obcanstvi, jako jedine SKUPINE NA SVETE DNES V TOMTO OHLEDU DISKRIMINOVANE!, je jim doma dodnes! upirano...

Jeste je cas pro oba, pro stale-jeste-prezidenta Clintona, i pro prezidenta Havla, prekrocit onen tezko postizitelny prah, ktery kazdy verejny sluzebnik (ne sluha!), kazdy, kdo kdy touzil ci dodnes touzi vest svuj narod k lepsi budoucnosti, musi prekrocit, to jest: nahradit prazdne photo-op prilezitosti a dlouhe recicky nesene tou ci onou partaji generovanym nadsenim, pathosem a vecne prazdnymi sliby, SKUTKY...

Nahradit je SKUTKY, PRAVDIVYM OBSAHEM, skutecnym OVOCEM tvrde prace, prace, ktera by se nevycerpavala zdobenim predstiranym myslenim zkrabatelych oboci fotogenickych potencialnich statniku vadnoucimi vavriny, ale ktera by produkovala skutecne OVOCE, ovoce SKUTKU, z nichz by pramenil uzitek i pro kazdeho, byt nejposlednejsiho!, obcana zeme, kterou ten ci onen potencialni statnik kdysi prislibil V E S T ...

Presne pred jedenasedesati lety, v tento den, nejen tehdy svobodne a demokraticke Ceskoslovensko - republika, v niz vedle sebe, v relativnim miru, zili Cesi, Slovaci, Moravane, Zide, Madari, Nemci, Sudetsti Nemci, Romove, Podkarpatsti Rusini a dalsi etnicke skupiny - ale cela demokraticka Evropa prozivala hluboky zarmutek...

Statnik, ktery s pomoci svych krajanu v USA a jinde ve svete, zalozil prvni nezavislou Ceskoslovenskou republiku, tise zemrel na svem prostem luzku radoveho vojina na zamku v Lanech... Zemrel jednoduse, stejne, jako jednoduse zil... Ale brazda, kterou vyoral pres celou mnohonarodni tehdejsi Ceskoslovenskou republiku, brazda, do niz vlozil dobra semena PRAVDY, TOLERANCE, STEJNE SPRAVEDLNOSTI P R O V S E C H N Y , nezmizela, kdyz zhasla svetla fotoreporteru o hodine jeho smrti...

Statnik TOMAS GARRIGUE MASARYK prekrocil prah, za nimz se muz prejici si vest, stava STATNIKEM, jehoz odkaz sverenemu lidu nikdy neumira, v prubehu sveho tezkeho, narocneho, svedomiteho a produktivniho zivota, mnohokrat...

Nyni, mnoho milionu bude pozorovat odvijejici se udalosti ve Washingtonu, D.C. s velkou zvedavosti. Vsichni, a ja mezi nimi, budou bedlive sledovat toto deni, a ja, jako mnoho, mnoho jinych, si budu klast OTAZKU, ktera musi byt polozena:

Budou William Jefferson Clinton a Vaclav Havel, moji soucasnici, potencialni statnici, schopni prekrocit onen vyhranujici, narocny, tezky, ale tak dulezity prah?

Budou nas, jako politici, ( Havlovo misto v dejinach ceskeho disentu i v ceske literature je jiste), az bude vse podtrzeno a secteno, pouze kratkodobe oslnovat jako vystrazne rakety vystrelene nad Titanic naseho sveta, aby utonuly v temnote?

Nebo, jeden ci druhy, mozna oba, dorostou na skutecne muze - statniky kazdy ve sve, a mozna, Prozretelnosti, jim naposled poskytnute - CHVILI P R A V D Y?

Jirina Fuchsova, ceska basnirka, uci cesky jazyk, literaturu, dejiny a lidska prava na LOYOLA MARYMOUNT UNIVERSITY. Ceska republika ji v prubehu poslednich deviti let odmita vratit jeji ceske obcanstvi (ceske urady trvaji na tom, aby se nejprve vzdala sveho obcanstvi USA. Toto udelat odmita, jakoz i odmita o svem americkem obcanstvi lhat.)

Dnes, v USA, zije 30.000 rodilych Cechu s americkym obcanstvim, kteri jsou obetmi teze diskriminace se strany vlady Ceske republiky.