Obrana: Západ kašle na ostatní svět
Tento názor vyjádřil ve čtvrtečním vydání deníku Financial Times Gerald Segal, šéf studijního oddělení britského Mezinárodního ústavu pro strategická studia.
Na finančních trzích jsme podle Segala v současnosti svědky "úprku ke kvalitě" - a to má znepokojující následky pro světovou ekonomiku. Něco podobného se děje i v oblasti obrany a zahraniční politiky. Tam se projevuje "úprk ke kvalitní bezpečnosti". I to je podle Segala pro svět velmi znepokojující.
Nervózní investoři se stáhli zpět na bezpečné americké a západoevropské trhy. Obdobně politická nestabilitza v Asii, na Blízkém východě a v Rusku začíná ukazovat, jak důležité jsou základní politické a bezpečnostní vztahy mezi Spojenými státy a Evropou. Vzniká tedy mentalita "atlantické pevnosti", do níž se uchýlili Západoevropané a Američané.
Podle Segala je typickým projevem této mentality, že Západ nyní věnuje dosti podstatnou pozornost modernizaci Severoatlantického společenství. Daleko méně pozornosti je věnováno roli OSN jako bezpečnostního nástroje či roli mezinárodního práva.
Také je pravděpodobné, že bude Západ dávat velký důraz na zastavení šíření zvraní, protože se předpokládá, že balistické řízené střely (jaké nedávno testovala Severní Korea) budou brzo k dispozici zemím, které nemají zbraně hromadného ničení. Irák, Indie a Pákistán chtějí takové řízené střely.
V Americe a v Evropě donedávna vládla důvěra, že si Organizace spojených národů bude schopna poradit s teroristickými státy. Ale když se nepodařilo přinutit Irák, aby se podřídil inspekčnímu programu OSN, vedlo to přirozeně k požadavkům, aby západ začal jednat samostatně, jednostranně.
Potíže Ruska vedly Spojené státy a Západ daleko více k tomu, aby se soustředil na NATO. Vzhledem k tomu, že i nejpozitivnější výsledek nynějšího vývoje bude znamenat, že v Moskvě bude vláda nepřátelštější Západu než nyní, je obtížné argumentovat, že by Moskva měla mít právo veta nad mezinárodní bezpečností. Ale ani vývoj v Rusku neznamená, že by v brzké době došlo k podstatnějšímu rozšíření NATO. Namísto toho budou do NATO přijaty důležité ("kvalitní") středoevropské země - Polsko, ČR a Maďarsko a důraz bude položen na stavbu zdí proti vnějšímu chaosu. Volání o pomoc od států, zanechaných na druhé straně, bude sice sílit, ale členské země NATO dobře vědí, že riziko, které v současnosti hrozí z Ruska, je založena na hrozbě vnitřního rozkladu a nikoliv na hrozbě vnější agrese.
Západní vojenští činitelé tedy "prchají směrem ke kvalitě" a vzdávají se grandiózních snů o všeobecné světové bezpečnosti. Je zjevné, že západní mocnosti budou stále méně ochotné zasahovat do válečných konfliktů na různých místech světa. Afričané budou ponecháni, ať si věci vyřeší sami, jak se to zrovna děje v Kongu. Nikdo nezasáhne v Kambodži ani v Barmě. Malajsko a Indonésie se mohou vnitřně roztrhat na kusy, západní armády si toho nebudou všímat. Západ nebude zasahovat ani v konfliktech mezi státy, které už nejsou na jeho radarových obrazovkách. Regionální mocnosti jako Írán či afghánský Taliban budou klidně moci vést místní války. Jestliže budou Indie a Pákistán chtít použít své jaderné zbraně, je možné, že jim v tom nikdo nezabrání. Pokud se octnou etničtí Číňané v Indonésii nebo v Malajsku v obtížné situaci, kdo zabrání Číně, aby "pomohla svým krajanům"?
Mocenské vakuum vyplní podle Segala v některých částech světa "zprivatizovaná bezpečnostní opatření". V Africe a v bývalé Jugoslávii už nyní jsme svědky toho, jak soukromé bezpečnostní firmy jako Sandline a Executive Outcomes hromadí vojenskou moc, jakou dříve mívaly jen státy. Rozklad Ruska způsobí, že se na trhu objeví větší počet ruských vojáků, možná i se zbraněmi hromadného ničení.
Bude ovšem velmi obtížné udržet politiku "úprku do kvalitní bezpečnosti," varuje Segal. Terorismus, onen klasický nástroj slabých, užívaný proti silným - se stane rostoucí hrozbou. Členové Severoatlantického společenství si uvědomí, že "válka proti terorismu" je stejně tak nesmyslná jako "válka proti narkotikům". Zejména zranitelné budou země na okraji světa, jako Japonsko, Austrálie a Izrael.
Američané prosazují argument, že je možno atlantickou pevnost uhájit supermoderní vojenskou technologií, takzvanou "revolucí ve vojenství" (Revolution in Military Affairs), kdy válku povedou počítače, nikoliv lidé a stroje. Stoupenci této teorie argumentují, že moderní verze diplomacie, založené na ozbrojených člunech sice asi neposkytne absolutní bezpečí, ale že dokáže udržet svět mimo atlantickou pevnost v uctivé vzdálenosti. Evropané na druhou stranu vidí situaci jako "revoluci ve strategických záležitostech", kdy chudí a slabí budou používat teroru, zbraní hromadného ničení a informačních zbraní k tomu, aby rozbili obranu bohatých a mocných. Využívání hypermoderních zbraní na velké vzdálenosti jen poskytne odpůrcům Západu argumenty, že je Západ morálně slabý a že je nepřipraven na skutečný boj. Ti, kteří umisťují na internet stránky s adresou Taleban.com jsou také schopni zlikvidovan kalifonrský bankovní systém pomocí informačních zbraní, které je obtížné vypátrat. Zřejmě se ukáže, že "úprk ke kvalitní bezpečnostní obraně" bude pro Západ stejně tak neuspokojivý jak je neuspokojivý nynější úprk světových finančních trhů směrem k "ekonomické kvalitě".
