Ivo Mathé ještě jednou k případu Jan Lipšanský
Vážení pánové Čulíku a Lipšanský,
frekvence vaší vzájemné komunikace předběhla periodicidu BL. Pan Lipšanský dostal
možnost reakce na můj text před zveřejněním. To je projev vděku za míru jeho
loajálnosti vůči BL?
Ale vážně a stručně k vámi nadhozeným otázkám.
Ano, i ve veřejnoprávní instituci je na místě vyžadovat od zaměstnanců i externistů
loajalitu. Veřejnoprávní instituci (výraz nešťastně převzatý z němčiny má charakterizovat
spíše právní postavení než veřejný přístup) nelze zaměňovat za veřejnýve smyslu
"veřejné záchodky" či "veřejná schůze".
Ano, veřejnoprávní instituce (dále raději konkrétně Česká televize) by měla maximálně
informovat o svých aktivitách a dbát na průhlednost své organizace a hospodaření.
Ponechme na rafinovaných manažerech taktické strategie PR (už ten slovník, fuj!), je-li
k prospěchu instituce, když se chlubí i svými selháními (v moderním PR tzv. negativními
informacemi; já jsem si vždy v českém prostředí uvědomoval jejich samovolný
nadbytek).
My jsme v České televizi trvale volali po kvalitní kritice, tvůrčí reflexi, profesionálním
hodnocení tvorby, pokoušeli vyprovokovat žurnalistické i publikační aktivity (i
periodikum) a sami jsme alespoň na půdě České televize pravidelně úroveň programu
otevřeně a bez servítků probírali (pravidelná úterní jednání producentů, koordinátorů
i analytiků programu, pracovníků PR atd.). Pořádání častých tiskových konferencí
vedení ČT bylo samozřejmostí. Podobně otevření jsme se snažili býti i v oblastech
technického a technologického rozvoje či informacích o vývoji televize jako média.
Česká televize (za mne, když dovolíte) publikovala svůj Statut (Kodex a Strategii),
vydávala pravidelně několik verzí (včetně velmi obsáhlé) ročenek, začala vydávat
interní bulletin (s vědomím jeho veřejné exploatace), publikace o své produkci, katalogy,
odborná periodika Televize a Svět televize atd., atd. Koneckonců založila i svojí web
stránku. Určitě se vše dalo dělat ještě lépe (co se nedá,že?), ostatně sami tvůrci
nebudou s publicitou kolem svých děl spokojeni nikdy!
Přesto musela Česká televize držet (a musí držet i dnes) řadu informací pod pokličkou.
Já si nikdy nedovolím kritizovat současný management za to, že raději utajuje vysílací
schéma na přiští rok, že nezveřejňuje akviziční záměry, že nepublikuje předčasně
informace o nových programových projektech, o jednáních s tvůrci, autory , hereckými
hvězdami, entertainery atd. To by rovnou mohla zvát pana Železného do kolegia
generálního ředitele.
Budu však kritizovat nepravdivé informace, personální změny na základě výběrových
řízení, která nebyla výběrovými řízeními, vyhánění objektivněkvalitních lidí (dokonce
mezinárodně ceněných či prošlých opravdovým tendrem), uzavřenost Rady ČT,
neprofesionalitu (důkazy viz itw pana Čulíka s Ivanem Kytkou) a náznaky
nehospodárnosti.
Úvaha pana Čulíka o pozitivní úloze neloajálních zaměstanců je zajímavá a mohu mu
jen doporučit, aby svůj nápad rozvinul někdy v praxi, až bude zastávat jakýkoliv
odpovědný post v instituci, jejíž výstup je pod každodenní širokou kontrolou a
nemilosrdným pohledem veřejnosti. Moje štěstí (možná na rozdíl od současných šéfů
ČT) pocházelo z prostého faktu, že jsme - snad všichni - měli Českou televizi a svojí
práci rádi. A obého jsme si vážili, čímž jsme se vyšvihli do poměrů panujících spíše v
civilizovanějších zemích. Pan Lipšanský je ovšem výjimkou dokazující, že se moje tvrzení
nemohlo týkat všech tehdy více než tří tisíc zaměstnanců
Přklad uvedený panem Čulíkem (trestná činnost vers. loajalita) je stejně extrémní jako
neslušný. ČT byla organismem, na nějž takové osočení opravdu nepasuje. Popravdě
řečeno, český sklon k pavlačovým řečem, podezřením a báchorkám vytvářel (a jistě i
vytváří) nutnost pravidelného vysvětlování a časté obrany.
Bohužel, oba ignorujete nejčastější důvod nepříjemných personálních rozhodnutí.
Nekvalitní práci.
Ivo Mathé
Poznámka JČ: V úvodu textu Ivo Mathého došlo k omylu. Žádný text Ivo Mathého jsem Janu Lipšanskému předem nezpřístupňoval. Vůbec jsem mu ani nepsal. Potíž byla, že Lipšanského včerejší text začínal větou: Chtel bych reagovat na dopis, jimz na druhe strane pan Mathe reaguje na muj otevreny dopis jemu ze stredecniho vydani BL. Té jsem nerozuměl, měl jsem dojem že pánové Mathé a Lipšanský si vzájemně píší soukromě, a tak jsem ji pozměnil. - K té "nekvalitní práci" v závěru článku pana Mathého: pokud vím, Jan Lipšanský nebyl z televize vyhozen pro nekvalitní práci. Názory na to, co v ČT v oddělení pro styk s veřejností dělal, se jistě mohou lišit, pro mě je alespoň do určité míry signifikantní, že když jsem loni v létě obtelefonoval řadu českých novinářů, zcela nezávislých na ČT, s dotazem, co si myslí o Lipšanského práci, mnozí z nich poukazovali na to, že byl Lipšanský v oddělení pro styk s veřejností nejlepší. Předávám jen to, co jsem zjistil - nemám na věci žádný osobní zájem.
Co se týče "neslušnosti" mého příkladu, o němž se zmiňuje Ivo Mathé, nemohu si pomoci. Pokud vedení České televize zakáže přístup na obrazovku osobě, o níž napsali kdesi v bulvárním deníku blábol, že se vyjádřila kriticky o generálním řediteli ČT, taková reakce je zcela jistě nepřiměřeně hysterická a právě tato reakce je "newsworthy", je to zpráva, stejně jako neobratné vydírání Jiřího Moce vůči Britským listům ve snaze skutečný stav věcí zatušovat. Případ Jiřího Moce byla zpráva už jen proto, jak nekompetentně se tento šéf oddělení ČT pro styk s veřejností choval. - Jsem přesvědčen, že v takovém případě bylo správné, že Jan Lipšanský tyto skutečnosti prozradil - bylo to, pane Mathé, ku prospěchu České televize.
Pan Ivo Mathé je výmluvným obhájcem své éry v České televizi. Pod jeho opakovanými argumenty však téměř už zapomínáme na to, jaká byla realita. Pan Mathé vlastně hovoří o téměř renesančním ovzduší v ČT za jeho vlády, kde inteligentní, schopní a vzdělaní lidé usilovali o nejvyšší kvalitu. Potíž je, že skutečnost se opravdu nezdá vždy odpovídat faktům.
Proč například musel - už dávno - odejít z České televize Jan Urban, velmi dobrý český novinář. Že by to bylo jen tím, že se Urban údajně choval arogantně a všechny si znepřátelil?
Jen namátkou, vlastně je to drobnost, ale zdá se mi signifikantní: můj kontakt s Jiřím Mocem, vedoucím oddělení styku s veřejností, na jaře roku 1997 v souvislosti s případem Jana Lipšanského byl docela drsným zážitkem. Zdálo se mi přitom, že Jiří Moc je spíše typickým představitelem specifické kultury na Kavčích horách než výjimkou. Konec konců, hlasy o vysoce nekvalitním zpravodajském vysílání za Ivo Mathého nepřišly pouze z několika - podle Mathého účelových - analýz zveřejněných v poslední době. Špatná úroveň pořadu Debata byla po dlouhá léta celonárodním vtipem. Proč držel Ivo Mathé ve funkci naprosto špatného moderátora po tolik let Otu Černého? Atd.
Jeden čtenář mi nedávno napsal: "Je škoda, že Českou televizi nemohl vést tandem Mathé - Kytka. Možná, že Ivo Mathé byl skutečně dobrým manažerem po technické stránce a taky v tom, že se mu dařilo obrušovat potenciální konflikty mezi 3000 zaměstnanci. O tom, jak má vypadat zpravodajství a publicistika, ovšem neměl ani páru. To zas věděl Kytka. Úroveň zpravodajských a debatních pořadů byla za Mathého děsná." Je to asi trochu neférový úsudek - čtenář má dlouholeté zkušenosti ze sledování britské televize.
Konec konců, mám v archivu možství videopásků zpravodajských a debatních pořadů České televize z druhé poloviny devadesátých let. Bude-li někdy čas, rád se k nim vrátím podrobnější analýzou toho, jak ty pořady vypadaly.