K diskusi o volném obchodování
Článek p. Jírovce se ptá, zda velmi vysoká liberalizace obchodu a zapojení do obchodních
je vhodné i pro ČR a zda bychom neměli více dbát na svůj prospěch. Zároveň odpovídá, že
bychom měli být velmi obezřetní, ale bohužel neříká jak a na kolik, čímž svoje doporučení
deklasuje do ideologické, nikoliv do věcné polohy.
Na řadě zajímavých případů ukazuje jak jsou tyto zóny, uskupení, dohody využívány či
zneužívány pro úzké zájmy, pro omezování, v podstatě proti hlavní myšlence ve které
vznikly.
Dovolím si vyjádřit poněkud jiný názor.
Pokud se někdo ptá, "Je to dobré pro ..... ?" a jmenuje nějakou skupinu obyvatelstva -
židy, černovlasé, chudé, bohaté, důchodce, pracující, oceláře, výrobce provázků,
producenty jablek, privatizátory státních podniků apod., tak již tato otázka je nesmyslná,
špatně položená a dříve nebo později dovede autora na zcestní. Dovolím si dokonce říci, že
je SPROSTÁ.
Je v ní zahrnut necitlivý egoismus, snaha uspokojit své já bez ohledu na ostatní, bez
ohledu na náklady které ponese někdo jiný, na budoucí následky.
Správně položená otázka zní "Pokud udělám to a to, neublížím tím někomu ?"
Právě za způsobem myšlení "Je to pro mne dobré" se skrývá největší ekonomický, kulturní,
sociální a kdoví ještě jaký egoismus a sprostota.
Kupříkladu pro Evropany by bylo velmi dobré nyní zabrat naleziště ropy, vyhnat jejich
majitele do pouští a nechat zahynout. Pro muslimy by bylo nejlepší zlikvidovat USA,
které představují civilizaci, ze které mají strach, které nerozumí a které se obávají. Pro
Stalina či Hitlera bylo dobré nasadit teror, ale pro 99 % obyvatel to bylo strašné. Pro
americké osadníky bylo dobré vyvraždit indiánské obyvatele kontinentu. Pro španělskou
korunu bylo (krátkodobě) dobré zmocnit se říší Aztéků, Inků a vyvést všechno zlato
stříbro.
Mám pokračovat ve správných odpovědích na otázku "Bylo by to pro mne dobré" ?
Vidíme tu strašnou spoušť, která následovala po kladné odpovědi.
Dnes, kdy globalizace trochu zamotává hlavy elitám (politickým, obchodním, kulturním,
intelektuálským) se zdá, jako by přibrždění tohoto trendu bylo žádoucí, jakoby globalizace
přinesla víc potíží než užitku.
Řada rádců radí dívat se na své zájmy, sledovat jen svůj prospěch. Mohou mít pravdu,
neboť některé trendy globalizace přinášení potíže, dosud nepoznané problémy.
Podívejme na jiný příklad. Holanďané se asi také vždy ptali co je pro ně dobré a
odpovídali si také kladně, ale všimněte si, že úplně jinak reagovali. V podstatě obráceně než jak
radí p. Jírovec. Obchodovali, nechali proudit kapitál do své země, stavěli lodě, přístavy,
dali jméno burze, používali akciových společností již několika stoletími (a netunelovali je),
snažili se vycházet se svými sousedy.
Neměli vždy na růžích ustláno, prožili si mnoho válek, prožili si nadvládu, byli
hospodářsky vždy slabší než vedlejší Anglie, Francie, nebo dnešní Německo, ale jsou
hrdým, prosperujícím státem. Mimochodem, 70 % národního bohatství (myšleno
ekonomické subjekty i soukromé vlastnictví) Holandska je v cizích rukou.
Tím neobhajuji myšlenku "ty po mne kamenem, já po tobě chlebem". Nikoliv, stát si na
svých pozicích, respektovat své zájmy, je správné a nutné, ale je to zároveň nutno provést
tak, aby při jednání, nebo konfliktu došlo ke vzájemně výhodné dohodě. V businessu se
tento princip označuje Výhra / Výhra. Najít to co je výhodné pro obě strany tak, aby
nedošlo k negativním pocitům ani jedné strany je velmi těžké, ale vždy je výhodné se o to
pokoušet, podstatně výhodnější než trucovat a lítostivě se utěšovat, či vítězoslavně halekat
o porážce druhého. Zároveň se dívat do budoucna, na dlouhodobé přínosy je podstatně
rozumnější než uplakaně sčítat vlastní náklady.
Např. problematické dovozy dotovaných potravin ze zemí EU do ČR. Loni si ministr Lux
udělal velkou ostudu nejprve se zákazem jablek a za několik měsíců se zrušením tohoto
zákazu. Neznám všechny rozměry tohoto problému, ale není mi jasné, proč naši analytici
nespočítali velikost přímých i nepřímých dotací do potravin jak v zemích EU, tak v ČR.
Ukázat na přesnějších číslech rozměr tohoto problému je podstatně lepší řešení, než každý
rok odrážet rozhněvané zemědělce, kteří se cítí být ohroženi dovozem, kteří požadují
úlevy, dotace, zelené nafty a další lobistické výhody. Takto analyticky vyzbrojeni by naši
vyjednávači jistě dosáhli lepších výsledků, než podivným trucováním zaměřené jen na
"vlastní zájmy" a možná bychom překvapili druhou stranu. A také bychom přesně znali
velikost tohoto problému sami pro sebe.
Otevření se a zapojení do světových struktur přinese rozhodně lepší výsledky než
taktizovaní, které (zřejmě) doporučoval p. Jírovec. Toto otevření ale nese pochopitelně i
náklady, nutnost změn, nutnost nových pohledů na problém a někdy i potíže, ztráty,
zklamání, strach.
Myslím že je pro ČR mnohem lepší následovat příkladu Holandska, než se zabalovat do
svých malých lokálních zájmů.
Ing. Aleš Müller
Praha, 14.10. 1998
amis@icom.cz
PS.
Omlouvám se p. Jírovcovi že opět reaguji jen na jeho článek, je to náhoda, věřím, že jindy
si budeme navzájem notovat.
