Jan Kavan: interview, které nebylo
Ministerstvo zahraničí - přesně podle "komunikačního desatera"?
O peripetiích, které provázely mou snahu získat rozhovor s ministrem zahraničí Janem Kavanem, věnovaným mimo jiné otázce přiznání dvojího občanství americkým Čechům, jsem psal v Britských listech na jiném místě. Po telefonické urgenci se nakonec podařilo sjednat termín. Vzhledem k předpokládané době interviewu třicet až čtyřicet pět minut rezervoval pracovník tiskového odboru MZV v ministrově programu volnou hodinu.
Když jsem se v domluvenou dobu dostavil do Černínského paláce, čekalo mě překvapení: začátek schůzky byl odložen o třicet minut a délka byla zkrácena na půl hodiny. Nakonec byl ministr Kavan tak zaneprázdněn, že věnoval Britským listům jen necelých osmnáct minut, a to k probrání plánované tematiky nestačilo.
Pan ministr byl zjevně ve špatné náladě. Nedostalo se mi nejen omluvy za to, že ministerský aparát ztratil po sobě dva dopisy se žádostí o rozhovor, ale když jsem namítal, že byla sjednána hodinová schůzka a ne ani ne půlhodinová, dozvěděl jsem se, že Jan Kavan přece nebude poskytovat kdejakému novináři hodinové rozhovory.
Dojem, který ve mně osobní setkání s Janem Kavanem zanechalo, je velmi špatný. Nezbývá mi, než věřit, že do Černínského paláce se co nejdřív vrátí politik, který bude tento prestižní úřad zdobit tak, jako ho zdobívali Edvard Beneš a Jan Masaryk.
Praha, 29.10.1998
Tomáš Pecina
