Nápady prezidenta Havla
Václav Havel ve svém projevu na University of Glasgow mimo jiné naznačil, ze když přemýšlí o stavu světa a jeho rozmanitých ohroženích a o cestách, jak těmto ohrožením čelit, má "mnoho a mnoho nápadů".
Internetové Slovo uveřejnilo ve svém vydání ze 4.11. 1998 jeden z nich pod názvem "NATO by mohlo zasahovat v zájmu míru i bez souhlasu OSN". Podle tohoto článku Havel konkretizoval osobní vizi podoby NATO na kazdoročním velitelském shromáždění představitelů armády: "Severoatlantická aliance by měla projít v etapě dalšího rozšiřování určitou proměnou. Mohla by například v zájmu míru a demokracie vojensky zasáhnout i v zemích, které bezprostředně sousedí s územím jejich členských státu, aniž by k tomu potřebovala souhlas Rady bezpečnosti OSN".
Na tomto míste považuji za nutné zdůraznit, že cituji slova Františka Mojžíše po nichž, jak doufám, bude následovat oficiální dementi, že náš president a navíc filosof, tak nebezpečný nesmysl nikdy z úst nevypustil.
NATO není víc než soukromý spolek několika států, byť ekonomicky a vojensky silných.
Jakákoli změna jeho stanov, kterou by se tento spolek povýšil nad Radu bezpečnosti OSN, by byla projevem svrchované arogance.
OSN jistě není bez chyby a Rada Bezpečnosti je často paralyzována uplatňováním práva veta, které její stálí členové mají. Nicméně jde o celosvětovou organizaci, která reprezentuje zájmy všech členů. Oslabení této organizace by nevedlo k ničemu jinému než rozdrobení světa na spolky podobné Severoatlantickému paktu, které by si vyhražovaly právo, v zájmu jejich pojetí míru a jejich pojetí organizace lidské společnosti ,vojensky zasahovat na území zemí, které s nimi bezprostředně sousedí.
Představa, ze systém hodnot momentálně zastávaný seskupením NATO je lepší než třeba hodnotový systém Číňanů a naopak, nedává příliš velký smysl. To by Havel měl vědět jako filosof už dávno a mohl by to už vědět i jako politik.
Havluv nápad v podstatě znamená, že by NATO mohlo pouštět rakety třeba na slovenské Jánošíky, až se rozhodnou sestoupit s hor a bohatým brát a chudým dávat. Nebo pustit pár atomovek na Israel, protože jeho počínání není vzhledem k Palestincům zrovna dvakrát demokratické a navíc ohrožuje světový mír. Nebo se naopak pustit do machometánů, což by ovšem nebylo tak praktické, protože těch je daleko víc nez Židů a mnozí z nich sedí na naftě.
Mír s demokracií jsou ostatně ohroženy i uvnitř samotného NATO, takže nejaká ta raketa by se sešla i proti severoirským katolíkům (protestantům) nebo Turkům (Řekům) na Kypru. A kdo vlastně bude definovat, co je mír, co je demokracie a co je jejich ohrožení? Solana nebo snad (jednou) sám Havel, až se splní jeho vize o právu ČR mluvit do záležitostí NATO?
Článek Františka Mojžíše uvádí ještě jednu zajímavost ze zmíněného setkání. Havel se prý dohodl se Zemanem, že druhý jmenovaný bude mluvit o ekonomice. Ministerský předseda tedy promluvil o tom, že vstupem do NATO se ČR otevře i přístup k obrovské vědeckovýzkumné bázi aliance. Prý to bude šance i pro náš zbrojní průmysl.
Pokud si pamatuji, byl československý zbrojní průmysl Havlovi v začátcích jeho presidentství silně proti mysli, a tak vyzýval k tomu, dát jeho likvidací světu zářný příklad. Časy se ovšem mění, a tak Havel zjevně neodešel na protest proti Zemanovým výrokům ze sálu. Článek ve Slovu by takovou věc jiste neopomenul dát k lepšímu.
Kdysi jsem se snažil získat mezi několika známými podporu pro revoluční přístup k výchově diváků násilných filmů. Spočíval v nápadu najmout barové vyhazovače a jiné zdatné chlapíky jako uvaděče. Každý divák by před usednutím dostal jednu na solar, aby viděl, že to s násilím není jen tak a že to bolí.
Možná, že kdyby před sálem s velitelským sborem stálo pár svobodníků se vzduchovkami, kteří by každému z přítomných nasypali pár broků do kalhot, mluvili by zmínění o potřebě vojenských zásahů v boji za jejich mír a jejich demokracii a výhodách zbrojení trochu jinak.
PS S trochou fantazie si lze představit, jak NATO preventivně zasahuje v bývalém Československu v dobe rozpuštění republiky Klausem a Mečiarem. Šlo přece o naprosto nedemokratický akt provedený proti přesvědčení občanů (proto se nekonalo referendum) s potenciálním nebezpečím hrůz občanské války a vyřizování účtů (k němuž nedošlo snad jen díky tomu, že temperamentní Slováky odděluje od Prahy bodré a pomalé Hanák). Dělením vznikly dva státy, z nichž nejméně jeden vybočil z míry kradení a nejméně jeden z míry demokracie v "natovské" části Evropy běžné. Možná, že to po několika dobře namířených raketách mohlo všechno vypadat jinak.
