Obecně se nyní v Británii očekává hospodářský útlum. Je velkou otázkou zda se s ním labouristé dokáží vyrovnat tak inteligentně, jak by to asi uměl Kenneth Clarke. Vychvalovat sama sebe, že jsem snížil státní zadluženost o 20 miliard liber, a ještě to činit součástí jakési vágní filozofie "Třetí cesty", je absolutní nesmysl. Škoda, že to nemohl Jan Rybář Blairovi na místě vytknout.

Blair se dále v písemných odpovědích na otázky Jana Rybáře chvástá, že labouristé "snížili podnikatelské daně". Vyhnul se tomu, že naopak velmi energicky zrušili labouristé daňové úlevy zejména na soukromé starobní zabezpečení a soukromé penzijní fondy, které jsou v Británii velmi významnou součástí ekonomiky. Toto zvýšení zdanění bylo tak razantní, že se vyskytly obavy, že některé penzijní fondy nebudou nyní schopny občanům vyplácet uspokojivé starobní penze.

Blair se chválí, že jeho vláda snížila podnikatelské daně, v odpovědi na Rybářovu otázku, není-li jeho vláda příliš pravicová. Nezdá se mi, že by snižování podnikatelských daní bylo "nepravicovým" opatřením. Vypadá to, že si Blair tuto otázku, než na ni začal odpovídat, ani pořádně nepřečetl.

Všechny ty otázky a odpovědi se dají označit anglickým slovem "anodyne", neškodné, mlhavé, chlácholící, utišující. Typicky blairovské.

Jak se dnes dělají rozhovory

Moderní žurnalistika, zejména anglosaská, už dávno netiskne pasívní přepis interviewů formou otázka - odpověď. Rozhovory se zpracovávají do novinářova souvislého textu, v němž autor rozhovoru používá vlastní subjektivní postřehy a analýzy. (Viz např. rozhovor listu Scotsman s Václavem Havlem, při příležitosti Havlovy návštěvy Glasgowa. Tento, nyní všeobecně - nikoliv však v českých sdělovacích prostředcích - používaný formát (sám jsem ho nedávno použil v tomto článku) je daleko výhodnější, neboť by býval Janu Rybářovi poskytl možnost Blairovo propagandistické řečnění uvést svým komentářem do kontextu a na pravou míru.

Cituji na ukázku pár odstavců z rozsáhlého rozhovoru, napsaného tímto moderním, "subjektivním" způsobem. Je to rozhovor s americkým hercem Kelseym Grammerem, mezinárodní hvězdou, představitelem psychiatra Frasiera Crana v  inteligentním komediálním americkém televizním seriálu Frasier (bohužel se pokud vím tento seriál v českých televizích nedává, pravděpodobně by bylo příliš nákladné ho koupit?). Rozhovor na čtyři strany velkého formátu vyšel v sobotu v barevném magazínu deníku Guardian:

(...) Když začnete sbírat informace o Kesley Grammerovi, první skutečnosti, které zjistíte, jsou, že má značně kontroverzní historii. Kontroverze s drogami, s alkoholem a se ženskými. Grammer se to ani nesnaží zakrývat. Napsal o tom dokonce upřímnou, i když místy poněkud patetickou, autobiografii, pod názvem So Far, Zatím. Ale chaos, kterým v minulosti prošel, obklopuje Grammera jako legenda a jde před ním na internetu, v bulvárním tisku a v hollywoodských drbech.

V současnosti se však Grammer už nelituje. Říká lehce, "Součástí mé denní strany je trochu výsměchu a hanby, zaměřené proti mě. Ale teď už jsem schopen přečíst si o sobě v novinách něco záporného a nebrat to stoprocentně osobně." Je to jedním z důvodů, proč se rozhodl začít poskytovat živé rozhovory na internetu (kelseylive.com) a hovořit se svými fanoušky. "Je to způsob, jímž si beru nazpět kus svého života," konstatuje Kelsey Grammer. (...)

Samozřejmě, toto je rozhovor s filmovou hvězdou, nikoliv s politkem. Ale je jasné, jak úplně jinak by vypadal Rybářův rozhovor s Tony Blairem, kdyby ho Rybář napsal tímto způsobem, a nikoliv jen mechanicky zredigoval pár Blairových sebeoslavných výroků. Měl by možnost kriticky analyzovat Blairovy výroky, porovnávat je s výroky jiných politiků a uvádět je do obecného kontextu.

Některé Rybářovy otázky jsou trochu obecné, v jedné z nich Rybář spojuje dvě témata, která spolu nemají mnoho společného:

Jak odpovídáte těm, kteří vás kritizují za přílišnou pravicovost, a těm, kteří tvrdí, že koncepce "třetí cesty" je příliš vágní?

Spojovat dvě témata v jedné otázce nikdy není rozumné, neboť to poskytuje interviewovanému politikovi možnost vyhnout se řádné reakci alespoň na jednu z nich.

Novinář nesmí dávat politikům otázky, kterých mohou zneužít k sebechvále či k propagandě.

Ptá-li se Rybář Blaira, Je současné silné postavení evropské levice důkazem, že "historie je na jejich straně"?, co proboha očekává, že mu Blair řekne, než sebechválu. Politikům se nesmí v rozhovorech dávat příležitost, aby kritizovali své oponenty a aby se sami chválili.

Poslední Rybářova otázka Blairovi je neskutečná:

Jaký je váš největší sen?

Je to s odpuštěním doprdelismus. Novinář nikdy nesmí politikovi dát příležitost ke šťavnění, jak to nazýval Jiří Voskovec.

Blairova odpověď na tuto otázku je jen pěnou s minimálním obsahem:

Jsem otcem tří dětí ve školním věku. Proto bych řekl, že mým největším snem je poskytnout všem mladým lidem to, co chci pro své děti - šanci žít v míru, cítit se bezpečně, být respektován a mít příležitost uplatnit svůj potenciál. Chci, aby vláda nové Labouristické strany usilovala o dosažení těchto záměrů v Británii a napomáhala ve spolupráci s ostatními zeměmi tomu, aby byly tyto cíle dosaženy na celém světě.

Není možno doufat, že by tento Rybářův rozhovor přístupněji či plastičtěji českým čtenářům objasnil situaci ve Velké Británii, a vysvětlil, jaký kladný či případně odstrašující příklad by si Češi případně z této země měli brát.

Snad jediná užitečná věc je to, že české čtenáře asi překvapí, jak velkou roli dává Tony Blair na vzdělání. Ovšem zároveň to bagatelizuje tím, že poukazuje na to, že britské školství bylo zatím špatné. Bylo či je horší nebo lepší než školství české? To je otázka, na kterou nemáme spolehlivou odpověď. České školství je biflovací a autoritářské - mnohé britské školy jsou zajisté příliš liberální, takže při podporování rozvoje samostatných názorů se děti nenaučí nic.

Jenže britská vláda dává velký důraz i na počítačovou gramotnost nejnovějších generací, protože ví, že je to hospodářsky velmi důležité - český ministr školství na otázky na toto téma odmítá odpovídat.

Celý Rybářův rozhovor s Blairem pro MFD má ale úplně jinou, pro deník MFD daleko významnější funkci. Obsah rozhovoru jekonec konců podružný.

Nejdůležitější je podtext, který bezpochyby hřejivě zapůsobil na každou zakomplexovanější českou duši.:"Podívejte se, jak významným deníkem je Mladá fronta Dnes. Poskytují ji - nám - rozhovory i takoví velikáni světové politické scény jako je Tony Blair. Kupujte tedy MFD!!"

Kam ve svých otázkách Blairovi odložil Jan Rybář skandály a potíže Blairovy vlády?

Tři rezignace v posledních třech týdnech

Nevím, jak dlouho ležely v Blairově kanceláři Rybářovy otázky. Jenže od posledních předvánočních dní leží na Blairově vládě dosti podstatný stín. Hlavní Blairův ideolog, šedá eminence Blairovy Nové labouristické strany, Tony Mandelson, musel rezignovat, protože nedeklaroval obrovskou bezúročnou půjčku, kterou obdržel od přítele, posléze činitele ministerstva financí Geoffrey Robinsona, na koupi luxusního londýnského čtyřpatrového domu. Geoffrey Robinson také rezignoval. Dále rezignoval tiskový tajemník ministerstva financí Charlie Whelan, o němž se šíří dohady, že to byl právě on, který prozradil novinářům, že Peter Mandelson dostal od Geoffrey Robinsona kontroverzní půjčku.

Už dost dlouho se šíři dohady o emocionálních rozporech a nenávistech uvnitř Blairova vládního týmu, zejména o údajně rivalitě mezi Blairem a ministrem financí Gordonem Brownem, a o odporu mnoha členů Blairovy vlády vůči příliš "pravicové" politice Petera Mandelsona a Gordona Browna.

Další problémy Blairovy vlády

Zdá se, že britští občané začínají po půldruhém roce Blairových Nových labouristů u moci trpět určitým vystřízlivěním.

Hlavně se Blairovi vyčítá, jak už jsem napsal v těchto poznámkách, a jak dokázal i rozhovorem s Janem Rybářem, že je jeho vláda jen propagandistické žvanění, samá hesla a fráze, a žádná podstata.

Mezi další problémy Blairovy vlády nyní patří:

Proč nebyla ani zmínka v Rybářově interview s Tony Blairem o všech těchto rozporech v jeho vládě?

Přitom je to velmi důležité: Zdá se, že i nejidealističtěji zaměřená vláda podlehne po určité době svodům moci a dochází do určité míry k její zkorupovanosti. Mladíkům - nebo spíše pánům středních let (lidem kolem Blaira je přibližně čtyřicet) se prostě jejich "moc" poněkud vrazila do hlavy. Jan Rybář to ve svém rozhovoru v MFD příliš nereflektuje.

Britský premiér exkluzivně pro MF DNES

Důležité je to, co funguje, tvrdí Tony Blair

MFD 8. ledna 1999

Britský premiér Tony Blair charakterizuje svoji politickou a ekonomickou "třetí cestu" jako modernizovanou sociální demokracii. V písemných odpovědích na otázky MF DNES shrnuje výsledky roku a půl vlády labouristů a obhajuje hluboké změny ve správě země. Odmítá obavu, že nedávný nárůst separatistických nálad ve Skotsku povede k oslabení Spojeného království. A tvrdí, že směřování Severního Irska k míru se již nedá zvrátit.

Je koncepce vaší "třetí cesty" jen souborem myšlenek pro reformy ve Spojeném království, nebo ji považujete za něco univerzálnějšího, například novou ideologii pro sjednocenou Evropu?

Dovolte mi nejdříve vysvětlit, co mám na mysli třetí cestou. Je to modernizovaná sociální demokracie, zcela oddaná svému závazku k sociální spravedlnosti a cílům levého středu, ale pružná a novátorská, pokud jde o prostředky, jak toho dosáhnout. Tedy ano, je to soubor cílů a hodnot, jimiž se řídí modernizační program nové Labouristické strany v Británii. Ale tyto záměry a cíle nejsou v žádném případě jen výlučně britské. To, co nazýváme třetí cestou, rozvíjejí a následují v mnoha jiných zemích, v Evropě i mimo ni, kde sterilní staré argumenty staré levice a nové pravice byly odmítnuty ve prospěch nové politiky.

Jak odpovídáte těm, kteří vás kritizují za přílišnou pravicovost, a těm, kteří tvrdí, že koncepce "třetí cesty" je příliš vágní?

Od začátku jsem dával jasně najevo, že nemám zájem znovu vybojovávat staré bitvy nebo posouvat ručičky hodin dozadu. Ale opravdu pádnou odpovědí těm, kteří si stěžují, že vláda nové Labouristické strany je příliš pravicová, jsou naše výsledky za prvních osmnáct měsíců u moci. Přinášíme Británii vůbec první minimální mzdu a současně snižujeme daň z podnikatelských zisků na vůbec nejnižší úroveň, abychom povzbudili investice. Přistoupili jsme k Novému údělu, abychom se vypořádali s tragédií nezaměstnanosti mládeže, nyní na nejnižší úrovni za dvacet let, a zároveň jsme poskytli Bank of England nezávislost, která pomohla ke snížení dlouhodobých úrokových sazeb na úroveň, jíž dosahovaly naposledy před 35 lety. Našli jsme dodatečných čtyřicet miliard liber na investice do vzdělání a zdravotnictví, přičemž jsme snížili o 20 miliard liber roční úroveň půjček, kterou jsme zdědili po konzervativcích. Jsem tedy rád, že nemůžeme být zaškatulkováni do starých kategorií. Důležité je to, co funguje. To je také, co myslíme třetí cestou. Na tom není nic vágního.

Je současné silné postavení evropské levice důkazem, že "historie je na jejich straně"?

Není pochyb o tom, že se díváme na změněný politický terén v Evropě. Například třináct z patnácti členů EU má nyní vlády levého středu. Existuje uznání toho, že politika trhu neomezovaného pravidly, kterou zastává pravice, nemůže naplnit reálné potřeby a aspirace lidí po celé Evropě o nic víc než názory staré levice, že "stát to ví nejlépe". Síla levého středu je odrazem poptávky po novém přístupu k politice, který uznává význam partnerství a spolupráce.

Považujete nebývale silnou pozici Skotské národní strany za svoji porážku? Proč nevyšel předpoklad, že skotský separatismus bude zkrocen vytvořením parlamentu? Existuje reálné nebezpečí, že by se Skotové mohli odtrhnout? Jak proti tomu hodláte bojovat?

Myslím, že by bylo dobré připomenout vašim čtenářům, že před pouhými osmnácti měsíci při všeobecných volbách získala naše strana 56 ze 72 křesel ve Skotsku, zatímco separatisté jich zaujali jen šest. To byl poslední opravdový test veřejného mínění. Bojujeme proti separatistům tím, že je nutíme přijmout jako nezbytnost dopad na pracovní místa, prosperitu a celou budoucnost Skotska po jeho vytržení ze Spojeného království. Vyhráváme v tomto sporu, protože Skotové vidí, že skotský parlament jim dá větší kontrolu nad vlastními životy v otázkách, jako je vzdělání a zdravotnictví a současně jim umožní setrvat v silném a moderním Spojeném království. Vidí, že země ve Spojeném království jsou silnější pohromadě než odděleně. Dovolte mi dodat, že skotský parlament nebyl ustaven, aby "krotil" separatisty, ale jako součást mnohem širší a velmi potřebné modernizace našeho zřízení. Vracíme část vládní moci Walesu a Severnímu Irsku, hlavnímu městu obnovujeme celolondýnský správní orgán a oživujeme místní samosprávu. Hodláme také skoncovat se zastaralým právem dědičných peerů zasedat a hlasovat v naší druhé komoře. Británie je moderní země. Potřebuje moderní ústavu. My ji vytváříme.

Čím vysvětlujete zázrak dohody o budoucnosti Severního Irska? V čem spatřujete nejvýznamnější důvod, který donutil odvěké nepřátele shodnout se na společné budoucnosti? Může se mírový proces ještě zhroutit?

Byl-li to zázrak, spočíval ve velkém množství tvrdé práce. Potřeboval také odvahu a oddanost míru u všech politických vůdců Severního Irska, kteří se zapojili do tohoto procesu. Ale především úspěch spočíval v ohromné tužbě po míru velké většiny obyčejných lidí, kteří tam žijí. Vždy jsem si uvědomoval během dlouhých, dlouhých hodin rozhovorů, že za námi stojí vůle lidí Severního Irska. Vím, že jejich touha po míru je stále stejně silná. Za osmnáct měsíců jsme dosáhli pozoruhodného pokroku, nebudeme však mít úspěch ve splnění všech cílů, dokud nedosáhneme trvalého mírového urovnání. Stále před námi stojí mimořádně obtížný úkol uvést dohodu v život. Bude to vyžadovat každý kousek dosud patrné angažovanosti a odvahy. Ale jak jsem nedávno řekl, věřím, že jsme došli příliš daleko po cestě k míru na to, abychom se otočili nazpět.

Co je nejtěžší část vaší snahy reformovat Británii?

Myslím, že nejkomplikovanější a nejdůležitější otázkou je vzdělání. Zdědili jsme postavení, kdy Británie zaujímala 42. místo ze 48 v žebříčku mezinárodní vzdělanosti. Příliš velká část našich dětí odcházela ze škol bez patřičné kvalifikace, příliš mnoho bez schopnosti řádně číst a psát. To je špatné pro ně, ale je to také špatné pro zemi jako celek. Úspěch pro jednotlivce a hospodářství bude v budoucnosti více a více spočívat na schopnostech a vzdělání. Zavedli jsme politiku zlepšování úrovně pro všechny děti tím, že při vyučování klademe větší důraz na gramotnost a schopnost se orientovat, vytyčujeme vysoké cíle pro zlepšení každé školy, zasahujeme tam, kde se jim nedaří, rozšiřujeme počet lidí, kteří získávají vyšší vzdělání, a podporujeme kulturu celoživotního studia.

Jaký je váš největší sen?

Jsem otcem tří dětí ve školním věku. Proto bych řekl, že mým největším snem je poskytnout všem mladým lidem to, co chci pro své děti - šanci žít v míru, cítit se bezpečně, být respektován a mít příležitost uplatnit svůj potenciál. Chci, aby vláda nové Labouristické strany usilovala o dosažení těchto záměrů v Británii a napomáhala ve spolupráci s ostatními zeměmi tomu, aby byly tyto cíle dosaženy na celém světě.

Jan Rybář