Pan Jírovec objevil Ameriku!
Ale nejen to, přilil olejíčka do ohýnku stereotypů, jednímž je, že by nebylo Čecha, aby nenašel něco, do čeho by nešlo "rejpnout".
Prostě pan Jírovec ...nemohl odolat... a napsal co napsal. A teď já, otec Dáši Obereigner(ové), se musím kajícně přiznat, že jsem to byl opravdu já, který souhlasil, dávno, před třiceti léty s tím, aby polovina mé rodiny, která až do té chvíle používala koncovky ..ová, na radu úředníka Social Security, vypustila tuto českou specialitu a začala používat jméno Obereigner, jako to dělá dalších 250 milionů obyvatel USA. Já jsem dokonce souhlasil s používáním jména, pro Američany známého, Larry, abych se vyhnul trapným scénám a pitvoření mého křestního jména, jako "flastymil" a pod. Já nevím, jak pan Jírovec, ale já, když jsem přivedl rodinu do exilu, měl jsem za to, že se domů nikdy nevrátíme. Vím, že nás takových bylo mnoho. Dělalo mi dobře, když jsem využil všech možností odporu proti režimu, který jsme opustili, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem viděl někde na horizontu nějaký "listopadový převrat". Ale když k němu došlo, byl jsem šťasten a hrdý na to, že moje dcera našla uplatnění svých odborných schopností v Presidentské kanceláři a odvedla tam za ty dva roky hezký kus práce. To, samozřejmě pan Jírovec nemůže vědět, ale tím spíš je pro mně nepochopitelné, s jakou drzostí pan Jírovec napadl mou dceru a její práci pro vlast (ať to zní jakkoli banálně), kterou dělala s láskou a plnou zodpovědností.
Ale ještě k tomu -ová. Myslím, že je důležité podotknout, že článek byl napsán a uveřejněn v Prague Post. Dále, že každému je jasné, jak k tomu problému došlo a pan Jírovec se nemusel obtěžovat s vysvětlováním. Ale pozorný a hlavně nezaujatý čtenář jistě pochopil, co náturám typu Jírovec asi ušlo, to překvapení a zklamání v tom zatraceném okamžiku, kdy si té nesrovnalosti pozorná úřednice všimla. Pan Jírovec, samozřejmě, tvrdí, že dcera oklamala úřady, když "nepravdivě vyplňovala formuláře"... Jak arogantní člověk může být, něco takového prohlásit! Když jsme se poprvé vrátili domů, s úplnou samozřejmostí jsme začli používat svá jména. Moje žena i dcera byly zase Obereignerové. Jak jinak??? Samozřejmě, že legálně má pan Jírovec pravdu, ale je snad někdo mezi čtenáři Britských Listů, kdo to nevěděl? Ale pan Jírovec si musel rejpnout. Chtěl snad někomu dokázat své pravé češství?
