Britské listy

V souvislosti se zprávami z arabského světa se naskýtá stále jako aktuální otázka: máme se bát islámských právních norem šarí'a - zákona založeného na Boží inspiraci? A džihádu - svaté války při šíření islámské víry? Určitou naději vzbuzuje opatrný růst laicismu a umírněnosti v Íránu. Vítězství umírněných v nedávných dobách naznačuje, že lidé už začínají být syti drsné svatosti fundamentalistů.

V souvislosti s tím není na škodu připomenout, že řekneme-li šarí'a, nemluvíme o ničem definitivním. Existují stoupenci středověkých šarí'atských hodnot, včetně trestně právních, založených na tehdejší interpretaci Koránu, tedy včetně ukamenování cizoložníků, ale svůj silný hlas mají také přívrženci upravených norem.

Někteří z nich pouze chtějí, aby zákony státu nebyly v rozporu s šarí'ou v obecném smyslu slova, ale aby respektovaly dnešní podobu práva s trestem smrti jen ve výjimečných případech. Podle šejcha M. S. Ašmáwího nemůže být šarí'a neměnným zákoníkem, když z koránských veršů, které upravují právní vztahy mezi lidmi, zůstává z více než 6 000 v platnosti jen kolem 80.

Džihád nemusí být válka

Jaké hrozby lze očekávat od džihádu - svaté války? Džihád je v mírné formě obecnou snahou o neustávající šíření islámu, ale může být vykládán i jako brutální svatá válka fundamentalistů potírající nevěřící. Vyostřenou militantní podobu úsilí - džihádu odmítla již v dřívějších dobách většina sunnitských právníků.

Islám má být náboženstvím, ne právním systémem či politikou, protože islám ukazuje obecně správnou cestu, která je etická a vyznačuje se zvláště milosrdenstvím. "Nebudiž žádného donucování v náboženství!" (Korán 2:256)

Globální fundamentalismus

Slovo fundamentalismus vzniklo v USA ve dvacátých letech v souvislosti se snahou prosadit v protestantských církvích doslovné chápání Bible. Projevuje se také v rámci sekt, TV-evangelistů, vystupuje tvrdě proti interupci a právům homosexuálů. Dnes má křesťanský, židovský a muslimský fundamentalismus mnoho společného.

Židovští radikálové chtějí na troskách bezbožného státu vybudovat Izrael na židovském zákoně a ve světě omezují styk s nežidy. V katolické Evropě i v protestantské Americe se návrat ke Kristu koná na sociálním rovině s pomocí kazatelů a letničního charismatického hnutí. Čistí křesťané se připravují na hospodářskou recesi a následnou sociální a morální krizi jako zbraň proti směřování lidí ke konzumnímu obžerstvím a lhostejnosti k Bohu. Ale jen džihád je vysoce militantní. Proč?

Historický slovník

Korán podobně jako Bible obsahuje pestrou směs tvrzení, takže ospravedlnění svých činů tam nalezne kdokoli: člověk milosrdný i fanatický bojovník.

Obliba slova džihád, resp. strašení tímto slovem, vychází z historického pozadí Koránu. Život proroka Muhammada byl sérií bojů a vyjednávání z pozice síly. Jenom díky vojenským vítězstvím nábožensky sjednotil Arábii. Bez úspěšného svatého boje by byl Muhammad rozsekán na kusy a zapomenut.

V březnu r. 624 došlo k bitvě u Badru, kde Muhammadovo méně početné vojsko, které vytáhlo přepadnout velkou karavanu, zvítězilo nad vojskem Kurajšovců.

Kdyby byl Muhammad poražen, islám by již neexistoval. Muslimové zvítězili, protože bojovali za svatou věc islámu a věřili, že ti kdo padnou, přijdou rovnou do ráje.

Přesně o rok později bylo muslimské vojsko po prvotním úspěchu rozprášeno a Muhammed přežil jen proto, že Mekkánci, s nimiž se střetli, mysleli, že porážka muslimů je totální.

"Bylo zapotřebí mnoha veršů Koránu, než se muslimové vzpamatovali," píše o této události v úvodu překladu Koránu Ivan Hrbek.

Díky nutnosti boje slovník Koránu věnuje velkou pozornost boji za víru a zdá se nám militantním. Ale v období klidu a stabilizace se Muhammad věnoval teologické a sociální problematice, a ve chvílích potřeby zákonodárným kapitolám upravujícími tehdejší společenské vztahy.

Skřípění zuby

Zdrojem fundamentalistické nemilosrdnosti je zčásti historický odpor proti protektorské politice tzv. křesťanských států v 19. a 20. století, nekonečná válka proti Izraeli a bída jako protiklad spokojené Evropě a severní Americe.

Na počátku masového růstu fundamentalismu v šedesátých letech bylo skřípění zuby z chudoby a z rozčarování nad arabskými vládami, které nedokázaly pozvednout státy na vyšší úroveň. K rozvoji fundamentalismu přispělo i vítězství Izraele v roce 1967 a 1973. Zklamali i marxisté a jejich místo zaujali fundamentalisté. Zastánci agresivního džihádu povstávají především z chudinských čtvrtí velkých měst (která se neustále rozrůstají) a z univerzit. I lidé technicky a vědečti vzdělaní tíhnou stejně jako chudí bez vzdělání k dobrodiní jistot a řádu.

Past agresivní bídy

K násilí dochází ale také mezi jednotlivými skupinami muslimů. Pakistánský sociolog Násir Ahmed říká, že chudí lidé jsou znechuceni zkorumpovanými politiky a stále více dopřávají sluchu nejrůznějším islámským fanatikům a demagogům. Ti slibují, že ze země vymrskají hnědé sáhiby, kteří jen cídí boty Západu. I když fundamentalistické strany chtějící přeměnu Pákistánu v teokratický islámský stát, nedopadly v posledních volbách slavně, nepokoje a atmosféra strachu nahrávají jejich plánům. Existuje východisko?

Lenost zničí fundamentalismus?

Napjaté vztahy mezi Izraelem a Palestinci reálně opadnou, až Palestinci dosáhnou vysoké ekonomické prosperity, která změní prioritu jejich hodnot. Fundamentalismus opadne teprve tehdy, když budou vyřešeny hlavní sociální problémy. Zvýší-li se výroba a obchod, zvýší se tím životní úroveň obyvatelstva a zlepší se současně i vzdělanost, neboť růst vzdělání je podmínkou rozvoje výroby.

Dojde přitom k růstu komfortu - civilizačních hraček mezi lidmi. Lidé s vyšším civilizačním standardem opouštějí radikalismus, protože jim nemůže dát tolik co konzum výrobků. Zároveň se snižuje porodnost. V Evropě tato fáze již došla do stádia, kdy množit se lidé považují za velkou zátěž a újmu v kariéře a v prožívání života!

Spojitost s předky a vhled do budoucnosti stále více partneři realizují jen pomocí jednoho dítěte a zbytek vášní prožívají s antikoncepcí.

Za Alláha položí život v boji především deprimovaný člověk. Proto vlády islámského světa odstraní fundamentalistický džihád pomocí sociální stability a obdobného nasycení spotřebním zbožím jako v euro-americké zóně. Je to ale vůbec reálné při charakteru dnešních vlád a ekonomické situace států, kde dnes bují fundamentalismus?

Je to v rozporu s principem udržitelnosti a bude to znamenat explozi energetické spotřeby. Ale jiná cesta asi neexistuje a neobejde se bez podpory vyspělých zemí. Potom se islámská oblast stane stejně neškodnou jako liberálně - křesťanská oblast, kde má fundamentalismus jen mizivé možnosti.