úterý 30. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby České zdravotnictví:
  • Ostrava: Pochybnosti o transplantaci lidských orgánů (Miroslav Hruška) Kosovo a NATO:
  • Kosovo: Jak důležití by byli v ČR nyní novináři s autoritou! (JČ)
  • Kosovo: Cesta do neznáma (Independent on Sunday)
  • Britský tisk o balkánské válce Česká televize:
  • Karlu Hyniemu z ČT: Zabývejme se předmětem kritiky (Tomáš Pecina) Kosovo a NATO - Reakce čtenářů:
  • Havel projevil občanskou statečnost (Petr Vařeka)
  • Bude zapotřebí pozemních vojsk (Petr Vařeka)
  • Srbsko je pro NATO dobrá příležitost k vyzkoušení nových zbraní (Petr Procházka)
  • Jak může vzdělaný člověk podporovat barbarské násilí (Otakar Schneeweiss)
  • Nehoráznost, jaká nemá ve světových dějinách obdoby (Josef Zlámal)
  • Jugoslávie mě nezajímá, ale nemlaťte mi do hlavy propagandu (Petr Novotný)
  • Populační převaha vadí (Jaroslav Teplý)
  • Ale česká vláda nám také sebrala občanství, jako to činí Miloševič Kosovanům (Jiřina Fuchsová) Děti Země:
  • Spalovna odpadu - ekonomický a ekologický průšvih pro Liberec



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Pochybnosti o transplantaci lidských orgánů

    Miroslav Hruška

    Českou veřejností zacloumala nadmíru závažná kauza. V ostravské fakultní nemocnici prý odebírali pacientům orgány pro transplantaci, aniž byly dodrženy zásadní právní a etické normy. V podstatě by to znamenalo, že se Česká republika zapojila do nezákonného kšeftování s lidskými orgány.

    Protože veřejnost není dostatečně informována, dostává prostor šeptanda. V jejím podání se hovoří, že záležitost je daleko závažnější, protože ministr zdravotnictví Ivan David je hloubkou lékařského pochybení šokován. Marně prý hledá slova a vysvětlení přenechává policii. Ta už několik měsíců přešlapuje na místě a neověřené informace mohou nerušeně kvést.

    Tolik myšlenky, které jsou v podobném sledu přetřásány na pracovištích a za zdmi domovů. Snažil jsem se najít podstatu, chtěl jsem přijít nepodloženým slovům na kloub.

    V jistém smyslu slova jsem byl zvýhodněn, protože před třemi lety jsem na tématu publicisticky pracoval. Už tehdy se mi donesly informace, že v ostravském transplantačním centru není všechno v pořádku. Chyběly však důkazy a kauza vyzněla do ztracena.

    Hned v úvodu musím připustit, že scházejí i nyní. Nicméně žurnalistika nemůže suplovat orgány činné v trestním řízení.

    Důkazy nechť shromažďuje vyšetřovatel, já mohu nabídnout indicie, z nichž plyne jediné - v ostravské fakultní nemocnici leží velmi drahá časovaná bomba.

    Jestli se ji podaří odstranit dřív, než naplno otřese důvěrou v české zdravotnictví, bude záležet na skutečném zájmu odhalit pravdu. Zatím ne všechno tomu nasvědčuje. Materiály, které teď předkládám, mohu dokumentovat a jsou odrazem několikadenní práce. Záměrně se tedy vyhýbám komentáři. Posuďte sami, co se v Ostravě vlastně událo:

  • První indicií, která neunikla vedení nemocnice, se stala výroční zpráva MUDr. R. Michalského, vedoucího lékaře Regionálního transplantačního centra (RTC) za rok 1997. Nese datum 23. ledna 1998. Mimo jiné je v ní konstatováno, že vysoká incidence (počet nových případů) kadaverozních dárců je jedním z nejlepších výsledků nejen v Evropě, ale i v severní Americe (FN Ostrava 45 dárců na milion obyvatel, ČR 22).

  • Práci RTC zajišťovali převážně pouze 2 lékaři, a to MUDr. R. Michalský a MUDr. I. Volfová. MUDr. Michalský vedl RTC od roku 1992 do 21. října 1998.

  • V srpnu 1998, po nástupu nového přednosty MUDr. R. Kuly do vedení ARK, začínají být signalizovány konkrétní nedostatky v činnosti RTC.

  • V září 1998 obdržel ředitel nemocnice anonymní telefonát o záhadném nakládání s orgány na RTC. Příjem podobného telefonátu potvrzuje i redaktor Českého rozhlasu v říjnu 1998.

  • V té době se intenzívně pracuje ma připravě nové organizace činnosti RTC. Má být vyčleněna z chirurgické kliniky, smyslem je zprůhlednění medicínské i ekonomické činnosti centra. Úkolem byl pověřen tehdejší přednosta chirurgické kliniky Prof. MUDr. A. Pelikán, DrSc.

  • S tímto záměrem byl seznámen i tehdejší vedoucí lékař RTC. MUDr. R. Michalský, který zároveň zastával funkci zástupce přednosty chirurgické kliniky pro léčebnou péči. Právě on 7. září 1998 předložil několik variant řešení nové organizace RTC. Mimo jiné je v tomto materiálu konstatováno další zlepšení odběrové aktivity, která je charakterizována jako nejlepší nejen v Evropě, ale i na světě (47 dárců na jeden milion obyvatel, tj. téměř o 100 procent lepší výsledek, než je světový průměr).

  • Dne 28. září 1998 dochází ze strany 15 chirurgů pod vedením MUDr. Michalského k prohlášení, požadující odvolání přednosty z funkce.

  • S ohledem na situaci na chirurgické klinice bylo urychleno vyčlenění Transplantačního centra (TC) z chirurgické kliniky a to jako samostatného organizačního útvaru, přímo podřízeného náměstkovi pro léčebnou péči. Účinnost opatření nese datum 22. října 1998.

  • MUDr. Michalský byl v této souvislosti odvolán z funkce zástupce přednosty chirurgické kliniky a současně mu bylo nabídnuto místo vedoucího lékaře TC. Posléze mu bylo mu nabídnuto šest dalších míst, z toho tři chirurgická. Ani jedno nepřijal. Podle zákoníku práce se stal nadbytečným a dostal výpověď (v současné době je zaměstnancem FNsP bez pracovního zařazení). Na žádost MUDr. Michalského projednávala záležitost Dozorčí rada FNsP Ostrava.

  • S účinností od 22. října 1998 byla vedením TC pověřena MUDr. J. Dědochová. Dochází k postupné analýze dokumentace.

  • Tímto a následujícím dnem začíná medializace kauzy na chirurgické klinice (Mladá fronta Dnes).

  • 10. listopadu 1998 požádal náměstek ředitele pro léčebnou péči dopisem přednostu ARK o zajištění veškeré dokumentace od roku 1995. Byla zajištěna i příslušná dokumentace v Radiodiagnostickém ústavu.

  • 13. listopadu 1998 byla novým vedením ARK (MUDr. R. Kula) doložena první souhrnná analýza dostupné dokumentace, týkající se odběrových aktivit dřívějšího Regionálního transplantačního centra. Za zmínku stojí, že již přes 200 dní vázne jmenování MUDr. Kuly do funkce přednosty ARK (dle výsledku konkurzu).

    Z analýzy např. vyplývá, že:

  • Komisionální stanovení definitivní mozkové smrti pacienta je doloženo pouze v 7 procentech případů, ani v jednom však nebylo provedeno formou Protokolu o diagnóze mozkové smrti !

  • Jen u 61 procent pacientů je v dokumentaci proveden záznam o indikaci k orgánovému odběru !

  • Směrování odebraných orgánů není uvedeno v 60 procentech případů ! -

  • Ve 31 procentech případů týž lékař, který ošetřoval pacienta před stanovením mozkové smrti, byl současně i lékařem, který rozhodoval o odběru jeho orgánů (ve většině případů to byla MUDr. Ivana Volfová) !

  • Ve zdravotní dokumentaci nejsou vždy přítomny: operační protokol, protokol o odběru orgánů, list o prohlídce mrtvého, průvodní list k pitvě, průvodní listy odebraných orgánů !

  • Z dokumentace není vůbec zřejmé, jak bylo naloženo s nepoužitými orgány !

  • O těchto skutečnostech bylo 26. listopadu 1998 dopisem č.j. A1/2276/98 informováno ministerstvo zdravotnictví i Úřad vlády ČR. Podnět byl dán rovněž Policii ČR, Správa Severomoravského kraje Ostrava, službě kriminální policie.

  • Podle posledních zjištění odebírali bez vědomí nemocnice orgány někteří lékaři z ČR i celé zahraniční týmy (snad i bez pasů). Do Mošnova se létalo z Berlína, Mnichova, Vídně a ze Švédska, převážně v noci. Jaké orgány byla odváženy a zda byly procleny, nelze zjistit.

  • Po odborné analýze, provedené nezávislými experty, byly první případy předány orgánům činným v trestním řízení.

  • Po celou dobu je nemocnice destabilizována, vedení diskreditováno. Snaha o nápravu vychází naprázdno. Je třeba podotknout, že MUDr. Michalský stále ještě zastává funkci místopředsedy odborové organizace. Z titulu funkce organizuje anketu s cílem odvolat ředitele a pracovníky managmentu. Důvodem může být snaha zakrýt zjištěné okolnosti.

  • Vzhledem k těmto aktivitám se uskutečnilo jednání vedení nemocnice s odbory.

  • 2. února 1999 žádají lékaři ARK (anesteziologicko resuscitační klinika) Českou lékařskou komoru o vyslání nezávislé komise a o prošetření záležitosti. Vzhledem k pocitu ohrožení požadují rovněž o ochranu osobnosti lékaře. 3. března navštěvují prezidenta ČLK MUDr. Davida Ratha, následuje medializace TV Prima. Komise poprvé zasedala 22. března 1999.

  • 11. března 1999 navštívili nemocnici členové Parlamentního výboru pro sociální politiku a zdravotnictví PČR.

    S touto chronologií byl seznámen ministr zdravotnictví ČR MUDr. Ivan David, CSc. Dne 26. března 1999 ve večerních TV zprávách ministr připustil, že se záležitostí dostatečně nezabýval, od toho že je policie.

    Vznikl časový prostor, k němuž se ještě vrátím.

    Ředitel FNsP se mezitím dostal do nezáviděníhodné situace. Na jedné straně jej brzdí vědomí lékařské etiky, umocněné snahou neohrozit důvěru pacientů ve zdravotnictví, na druhé straně má důvodné podezření z porušování zákonů.

    Zjednodušeně řečeno - nemůže příliš otevřeně hovořit a zároveň musí zjednat nápravu. V té chvíli si ještě neuvědomuje, že obojí současně nelze. A tady se dostáváme k bodu, kdy se mnoho podstatného neděje.

    Výsledky práce policejních vyšetřovatelů jsou v nedohlednu, k tomu přičtěme odboráře, vystupující pod vlivem "ohrožených lékařů" a ředitel, který s ohledem na pacienty nechce příliš vysvětlovat.

    Skupina lékařů, podezřelá z nezákonných praktik při transplantacích toho využívá, má čas soustřeďovat síly k protiútoku.

    Na obranu ředitele vystupuje primář II. Radioterapeutické kliniky MUDr. Pavel Vodvářka. Volí vlastní metodu a snaží se o vysvětlení situace v tisku.

    Spolupracuje s deníkem Mladá fronta Dnes (redaktorka I. Lesková) na přípravě tiskového materiálu.

    Po redakčním zpracování dostává materiál k autorizaci a zhrozí se. Článek vyznívá zcela jinak. Telefonuje tedy do redakce (9. března 1999) a odmítá publikování. Následně své odmítavé stanovisko sděluje faxem (téhož dne v 16,45 hodin). Cituji z faxu: "... čili rozhovor neautorizuji a nepřeji si, aby jakákoli část, věta, či její část byla publikována..." Podpis Vodvářka.

    Přesto článek následujícího dne vychází v původní podobě. Téměř paralelní situace nastala s časopisem Mladý svět. Do Ostravy přijel novinář, seznámil se s okolnostmi a napsal článek. Předložil ho nemocnici k autorizaci a opět ve vedení zavládlo vzrušení. Článek byl napsán tendenčně a obsahoval vyložené nepravdy.

    V zastoupení Britských listů jsem se s vedoucím public relations Š. Neuwirthem zúčastnil pražského jednání v redakci Mladého světa (25. března 1999).

    Cílem je zabránit vydání nepravdivých údajů. Šéfredaktor Jiří Linhart si nepřál, abych pořídil zvukový záznam jednání, k jednání přizval svědka z řad svých spolupracovníků. Nechal si vysvětlit výhrady a chyby ústně přiznal.

    Slíbil, že budou odstraněny a před zveřejněním znovu předloženy do Ostravy k autorizaci.

    Primář Dr. Vodvářka se po zkušenosti s MfD snažil uvést záležitost na pravou míru v jiných sdělovacích prostředcích.

    "Mluvil jsem se šéfredaktorem MF Dnes Ostrava p. Netočným. Řekl mi, že neví, zda Lesková udělala chybu, nicméně věc prošetří," napsal mi a dodal:

    "Dále jsem hovořil se zástupkyní šéfredaktora deníku Svoboda paní Bittnerovou. Řekla, že nechtějí psát proti redaktorům, je to prý věcí MF Dnes.

    Totéž bylo v rozhlase." V této fázi mohu potvrdit, mám obdobné zkušenosti - jednotlivá česká média jenom výjimečně zveřejňují statě, kritizující práci jiných sdělovacích prostředků. Z písemných materiálů, které mám k dispozici, nabízím záznam dopisu, došlého 12. října 1998 na sekretariát ředitele FNsP v Ostravě. Obsah charakterizuje vysoce neetický, a neváhám říci mafiánský způsob jednání, zvolený některými lidmi v bílých pláštích.

    Vážený pane řediteli,

    po delší úvaze docházím k závěru, že tento dopis, který Vám posílám, musí být napsán a musíte být upozorněn na některé skutečnosti, které snad ve zdravotnictví ani nemají místo!!

    Můj manžel (uvedeno plné jméno) prodělal ve fakultní nemocnici, kterou řídíte, velmi vážnou operaci zhoubného nádoru tlustého střeva. Operaci prováděl Profesor MUDr. Pelikán (přednosta kliniky, krátce ve funkci - pozn. M.H.).

    S jeho lékařskou péčí i lidským přístupem k mému manželovi jsme byli velmi spokojeni. V průběhu hospitalizace se však zpočátku velmi nenápadně, později již otevřeně, začala vytvářet zvláštní atmosféra ošetřujících lékařů k mému manželovi.

    Začali o něm hovořit jako o pacientovi "pana profesora". Opakovali, že "kdo si co začal, ať si to také dokončí" a projevovali o něj minimální zájem.

    Již to mě zarazilo. Jakoby pan profesor měl sloužit 24 hodin denně. MUDr. Anděl mi dával nepokrytě najevo, že operace byla špatná, že oni by to udělali úplně jinak.

    Byla jsem z těch informací psychicky "nanic". Dne 27. září 1998 byl MUDr. Prokop v nás v hotelu, domlouval svatební menu. Uvedl, že příští týden chtějí za mnou přijet lékaři a to v záležitosti mého manžela.

    Řekl, že byli v pátek na pivu a bavili se o manželovi s tím, že je to hrůza a že ho chtějí dát do pořádku. 3. října 1998 kolem 13 hodiny mě MUDr. Anděl s MUDr. Prokopem navštívili v kanceláři.

    Oba tvrdili, že operace byla panem profesorem provedena špatně. Zpochybnili jeho titul profesora s tím, že ho stejně dělal u (nečitelné jméno, pozn. M.H.).

    Naléhali, abych věc nahlásila lékařské komoře. Dále mě nabádali, abych záležitost, související s operací dala k soudu, že mi půjdou svědčit a že vysoudím veliké odškodné.

    Tvrdili, že stejně celou záležitost posílají na ministerstvo a budou informovat média (někdo neznámý skutečně tendenčně a nepravdivě informoval - pozn. M.H.).

    Tyto skutečnosti ve mně vyvolaly strach a pochybnosti, zda se nejedná o nekalou hru. Domnívám se, že podobné praktiky by se s ohledem na zdravotní stav mého manžela neměly vůbec řešit. Co nejvíce potřebuje je klid a možnost doléčení.

    Na oddělení onkologie, ze které jsem měla strach, se můj manžel psychicky podstatně zlepšil, což přetrvává i nyní.

    Věřím, že léčení mého manžela nebude dále negativně ovlivňováno a že bude vedeno v duchu lékařské etiky.

    Mám velké obavy, aby následné léčení, které bude na oddělení chirurgie, nebylo poznamenáno tímto mým dopisem. Při vědomí, že zdraví mého muže je to nejcennější, co mám, pochopte prosím moje pocity nedůvěry v další léčbu ve vašem zařízení. Věřím, že se celý případ co nejdříve vysvětlí.

    A následují datum a podpis. Dodávám, že stížnost byla prošetřena a svědecky doložena. Zápis ze 16. října 1998 mám rovněž k dispozici.

    Text dopisu jsem přepsal téměř doslovně.

    Zveřejňuji ho, protože velmi dobře dokumentuje nelehkou roli ředitele FNsP MUDr. Luxe.

    Opakuji ještě jednou dilema: Veřejné zdůvodnění personálních opatření s vysokou pravděpodobností ohrozí důvěru pacientů v české zdravotnictví obecně, mlčení vede k mediálnímu zkreslení a posiluje protistranu (tím spíše, že roli mrtvého brouka přijal ministr zdravotnictví I.David).

    Vyšetřovatel policie na případu asi půl roku pracuje, zatím bez závěru. Zda se pojem transplantace lidského orgánu stane synonymem pro hrůzné představy, zda si české zdravotnictví dále prohloubí pošramocenou pověst, nechť ukáže čas.

    Můj příspěvek měl posloužit lepší orientaci ve spleti současných praktik našeho zdravotnictví.

    Miroslav Hruška



  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|