Jak informují české noviny o válce na Balkáně

Fara Kahir

Před více než deseti lety by býval vstup České republiky do západní vojenské aliance NATO nepředstavitelný. To, že ČR vstoupila do NATO, znamená, že hledá svou budoucnost na Západě. Ofenzíva leteckých úderů NATO na nestabilním Balkáně, která začala jen asi dva týdny poté, co prezident Václav Havel podepsal dohodu ČR s NATO, není jen zkouškou globálních politických aliancí české vlády, ale i zkouškou českého tisku, do jaké míry je schopen informovat o nejzávažnějších světových událostech. Srovnání článků na titulních stranách českých deníků Lidové noviny a Mladá fronta Dnes s britskými deníky Guardian a Independent ze dne 7. dubna 1999 poskytuje zhruba obraz, do jaké míry se za posledních deset let dokázal český tisk přizpůsobit svobodě projevu.

Kdyby se taková válka, jaká se nyní odehrává na Balkáně, vedla za komunistického režimu v Československu, způsob psaní českého tisku by se raadikálně odlišoval od způsobu psaní britského tisku. To, že alespoň základní jádro informací v britském tisku se také objevuje v tisku českém, je povzbuzujícím signálem, že píše český tisk nyní o událostech s trochu větší přesností.

Navzdory zjevnému zlepšení ve srovnání s obdobím komunistické éry však existují velmi vážné problémy s kvalitou zpravodajství v českém tisku.

Všechny čtyři deníky zveřejnily články, informující o Miloševičově nabídce velikonočního příměří a intenzifikace bombardovací kampaně NATO. Srovnáme-li tyto články, ukáže to, jak povrchně informuje český tisk o této válce. Povrchnost českého tisku je okamžitě zjevná z toho, že články jsou nesmírně krátké. V článcích v českém tisku chybí citace názorů z nejrůznějších zdrojů v dostatečně širokém rozsahu. Článek v deníku Guardian, který měl titulek, kteerý už byl sám citátem, "'Není to mír, ale cynický trik'" obsahoval přímé výroky od britského ministra obrany George Robertsona, od amerického ministra obrany Williama Cohena, od mluvčího americké Rady národní bezpečnosti Davida Leavyho, od mluvčího NATO Davida Wilbyho, od náměstka jugoslávského premiéra Vuka Draškoviče, od brigadýra-generála Xaviera Delcoura z francouzské armády, nepřímé citace výroků albánských svědků srbských masových vražd a reakce pozorovatelů v Bělehradě, stejně jako reakce na vyhlášení velikonočního příměří z Ruska, z Vatikánu a od kosovského albánského vedoucího představitele Ibrahima Rugovy.

Článek v MFD obsahoval jen citace od mluvčího Bílého domu Jo Lockharta, Xaviera Delcoura, George Robertsona a citát od jednoho francouzského novináře. Článek se vůbec nezmínil o reakci z Vatikánu či Moskvy ani o jugoslávských názorech.

I když je počet citovaných názorů v Mladé frontě Dnes daleko menší než v Guardianu, v Lidových novinách se necitovaly skoro vůbec žádné názory. V článku s titulkem "Miloševič oznámil: Přerušíme útoky v Kosovu" byla jen jedna přímá citace od amerického mluvčího Davida Levyho a zmínka o tom, že Vatikán a Moskva příměří vítají.

Netisknou-li české noviny široký záběr citátů a názorů, může to vést k vážně zkreslenému obrazu pravdy. Například, při informaci o dopadu zbloudilé bomby, která usmrtila srbské civilisty, vynechaly Lidové noviny zprávu, že NATO incidentu hluboce lituje.

I když množství citátů v tomto článku v Lidových novinách bylo minimální, v jiném článku, přibližně stejné délky, s titulkem "Mám strach z války, volají děti psychologům" bylo citátů spousta. Tento článek byl naprosto znevažující a směšný. V den, kdy Lidové noviny tento článek otiskly, přinesl Guardian na titulní stránce velkou fotografii velmi malého albánského dítěte, jehož rodiče se pohřešují. Ta fotografie výstižně vyjadřovala osud celého národa uprostřed obrovského utrpení. Obavy českých dětí jsou poněkud těžko srovnatelné s hloubkou utrpení uprchlíků z Kosova, a proto se v žádném případě neměl takovýto absurdní článek objevit na titulní straně Lidových novin.

Oba české deníky se zabývaly reakcí české vlády na uprchlickou krizi. Článek v MFD "Vláda zváží pomoc uprchlíkům" byl vyvážený a informativní. Obsahoval celou řadu citací od náměstka premiéra Egona Lánského a mluvčího ministerstva vnitra Libora Roučka, posoudil argumenty vlády, že dává a bude i nadále poskytovat podstatnou pomoc uprchlíkům, a zvažoval argument, že je potřeba pomáhat více. Například, srovnal množství finanční pomoci, kterou ČR poskytuje kosovským uprchlíkům, s příspěvky z jiných menších evropských zemí, jako je Belgie.

Naproti tomu článek v Lidových novinách "Chceme uprchlíky?" neobsahoval vůbec žádné citace a byl naprosto subjektivní. Nebylo to nic jiného než přímý útok na vládu, že prý pro uprchlíky nedělá "nic moc". Článek srovnával Českou republiku, která souhlasila, že přijme 2000 uprchlíků, s Makedonií, která jich přijala 120 000. Avšak článek se vůbec nezmínil o tom, že Makedonie přijímá uprchlíky s velkou nechutí a že se k nim chová necitlivě a brutálně.

Vážnou překážkou českého tisku při šíření informací z války je to, že většinou nemají přímo na místě své reportéry. Na titulní straně MFD byl alespoň jeden článek od reportéra z Bělehradu, v Lidových novinách tiskli zpravodajství z Bělehradu od Reutera. Britský tisk využívá velmi efektivně reportérů, kteří jsou přímo na místě konfliktu. Například, titulek hlavního článku listu Independent zněl, "Toto letadlo letí do Turecka, řekla úřednice. Ale nesdělujte to uprchlíkům, odmítli by nastoupit."

Ten článek líčí velmi silným způsobem, jak strašně zacházejí makedonské úřady s uprchlíky a nutí je nastupovat do letadel mířících do Turecka, bez ohledu na to, jestli chtějí, nebo jestli jsou roztrhávány rodiny. Bez reportérů, kteří by byli přímo na místě válečného konfliktu, chybějí v ČR autentické informace o skutečném rozsahu lidské katastrofy, k niž dochází na Balkáně.

Oba české deníky by měly tisknout více citací a měly by mít ve válce více vlastních reportérů, neboť tím vzniká v článcích atmosféra bezprostřednosti a větší pravdivosti. Informace, napsané z dálky, poskytnou čtenářům jen povrchní údaje, které dokonce mohou vést ke zkreslení pravdy. I když je kvalita zpravodajství v MFD a v LN podstatně horší než v britských novinách, MFD alespoň jak se zdá směřuje správným směrem. Snaží se poskytnout alespoň trochu vyvážený pohled na věc. Článek jako "Mám strach, volají děti psychologům" ukazuje, že Lidové noviny jsou neschopné poradit si seriózním způsobem s největší evropskou krizí od ukončení druhé světové války.