Zvrácené články Jiřího Jírovce o Kosovu
P. Sojka nedavno napsal prispevek s nazvem "Povrchni clanky J. Jirovce". Zda se mi vsak, ze podstatne razantnejsi privlastek "perversni" by byl na miste daleko vic. Z jeho clanku mam totiz pocit, ze JJ se ma potrebu usklibnout vzdy tam, kde vetsina lidi s prirozene vyvinutymi emocemi ma naopak potrebu rozhorcit se (napr "nad obrazy kosovskych madon") a hledat naopak vysvetleni ve vypocitave hre mocnych s city mas.
Zverstva srbske soldatesky, o nichz svedci zastupy zbedovanych uprchliku, ho proto nejspise nechavaji naprosto chladnym.
Smysl clanku D. Goldhagena, ktery JJ doslova roznesl na kopytech, byl uplne jinde nez v dukazu, ze Srbove jsou moralne nezpusobili. Vyslovil totiz velmi dulezitou tezi, spocivajici v nadrazenosti lidskych prav nad casto mlhave definovanymi pravy narodnimi. Na prahu dalsiho tisicileti si totiz stale mene budeme moci hrat na narodnich a statnich "piseccich". Ze sveta se stava globalni vesnice, byt se znacne nesourodymi obyvateli. "Nekdo" musi proto dohlizet na poradek ve svete; nezavisle na tom, zda je to OSN a NATO, nebo bude-li to nekdo jiny.
Vratme se vsak ke Kosovu.
Nebudu delat, ze jsem historikem, jak to cini JJ. K tomu, aby clovek videl, k cemu v Kosovu dochazi a (co je tedy treba ucinit) toho ani neni treba. Obyvatele Kosova v drtive vetsine nepatri k bojuvkam UCK; jsou to lide jako my, kteri se spise venuji svym kazdodennim zalezitostem, nez politice. Jejich nejvetsim prohreskem je jen tichy souhlas s akcemi UCK, podobne jako nejvetsim prohreskem sudetonemeckeho obyvatelstva byla zase kladna odezva na vypocitavou nacionalistickou propagandu K. Henleina a jeho kamaradu. (Je to tak, ze zatimco lide zpracovani lzivymi kampanemi hegemonistickych politiku souhlasne mruci, luza jde vrazdit. A nakonec to odnesou nejvic ti, co jen "bruceli". Tento scenar se do omrzeni opakuje po celou historii. Neni "spatnych" ci "dobrych" narodu.)
A v Kosovu se z tohoto duvodu take zacalo vrazdit a to patrne za souhlasu zmanipulovaneho srbskeho naroda. (Ukazky z primitivnich vlasteneckych programu srbske TV, ktere jsme meli moznost shlednout i my, jsou dostatecne vymluvne). Neni pritom vubec podstatne, odkud k tomu vzesel prvni impuls (Pocatku sporu mezi Monteky a Kapulety vsech dob se nelze dobrat); zda "si zacala" UCK ci
Srbove. Dulezite je to, ze vrazdeni a vyhaneni ze svych domuvu byli v drtive vetsine etnicti Albanci a ze to delala (s tichym souhlasem srbskeho naroda) jugoslavska armada. Netvrdim, ze Srbove jsou rozeni agresori, tvrdim jen, ze momentalne tomu tak shodou historickych okolnosti nepochybne je. Proto (a jen proto) bylo rozhodnuto zasahnout proti Jugoslavii.
Neco uplne jineho je otazka rozumnosti a eticnosti zasahu sil NATO. Bylo velikou chybou spustit bombardovaci kampan s pevnym presvedcenim, ze Milosevic si pred prvnimi bombami sedne na zadek.
Pokud NATO nema mandat od parlamentu clenskych zemi k nicemu jinemu, nez pouhemu hazeni bomb, nebylo asi spravne vubec zacinat. Kdyz utoky zacaly, tak jsem je vehementne (i na strankach BL) obhajoval, ted toho vsak lituji. (Jak je videt, i ja jsem se uz nakazil cetbou clanku, zabyvajicich se
tim, co se melo udelat.)
Hazet bomby z bezpeci vysoko letoucich letounu a jinak neobetovat ani chlup, neni navic vubec eticke. Silne to totiz zavani zbabelosti (J. Parik mi jiste promine).
PV
