BL zveřejňují příliš mnoho názorů podporujících válku v Jugoslávii
Pokládám Britské listy za mírně nekonformní, nezávislé a objektivní publikační prostředí pro myslící, slušné občany. Naprosto se ale nedivím dr. J. Fronkovi a jeho velmi tvrdé kritice, jestliže se zde dostává v poslední době tolik místa názorům, jaké jsou vlastní panu Stroehleinovi.
Nedivím se dr. Fronkovi, že ve své kritice použil i slova velmi tvrdá. Pan Andrew Stroehlein, ač zřejmě cizinec ( s anglosaskými nebo možná spíše německými kořeny ), se zřejmě pokládá nejen za suverénního znalce Čechů a českych poměrů, ale nejspíše všeho, o čem si dovoluje s tak suverénní jistotou psát. Suverénní jistota byvá ale spíše následek jednoduchého myšlení, než hlubokého vědění a také vlastnosti, pro které má čeština nádherné slovo - samolibost.
Britskych listům ovšem nelze upřít trvalou a nejspíše skutečně poctivou snahu o vyváženou objektivnost. Svědčí o tom mimo jiné také oba velmi hodnotné články, přeložené a přetištěné ( v BL z 5.5. ) z úterního Guardianu. Pan Čulík by také jinak vůbec nemusel své čtenáře informovat o jakékoliv kritice Britskych listů. Krátká stať o názvu "Ostře kritizován redaktor BL" ( v tomtéž vydání BL ) ovšem působí jako vyraz snahy o poctivou objektivitu jen z počátku. Nikoliv ovšem už v závěru. Ten svědčí spíše o neobjektivnosti, nebo o nepochopitelné naivitě autora. Proč ? Čteme zde jako argument pro podporu názorů autora obdivuhodnou větu : "Ty ukázky z Pinterova pořadu, které vybrala Newsnight (několik minut) nebyly přesvědčivé, byly plné emocí a chabé na fakta" - je to nedopatření nebo naivita - ukázky které vybrala Newsnight.
Dejte mi hodinový diskusní pořad a hravě z něho udělám několik minut čehokoliv. Jen trochu chytrým sestřihem. To není žádné velké umění. A patří to dnes ke standardním technikám manipulace s výroky i s fakty, běžným ve většině televizních stanic, slavnou BBC nevyjímaje. A většina píšících novinářů má dokonce ještě větší manipulační prostor, takže může případně ještě účinněji plnit přání a příkazy svych chlebodárců. Napsat lze cokoliv. Jen se musí vědět jak. S obrazovou žurnalistikou je to jen o málo složitější. Vyrobit lze ale opět téměř cokoliv. Podstatné při tom je, že, běžny příjemce většiny zprostředkovaných informací se o jejich pravdivosti převážně nemůže přesvědčit. A pak mu zbývá jen víra.
Všichni jsme věřící - řekl kdysi můj starší, dnes již bohužel nežijící přítel, Američan. Z počátku jsem nepochopil proč to říká - protože jsme nemluvili o ničem co by souviselo s vírou v běžně u nás chápaném užším smyslu. Všichni jsme věřící, protože se nikdo nemůže přesvědčit o všem, co přichází do jeho vědomí zprostředkovaně. Tam kde se nemůžeme spolehlivě přesvědčit o pravdivosti nějaké informace, nebo nějakého tvrzení, je možné buď věřit, pochybovat nebo nevěřit. Logické, dedukční konstrukce, vycházející z informací spolehlivě ověřitelných lze v běžném životě použít jen výjimečně. Ve věku rozbujelých medií a pokročilé informatiky je každý jedinec zaplavován takovým množstvím informací, že převážně nemůže než posoudit, zda ta která informace vyhovuje nebo naopak odporuje jeho názorovým schématům.
Vraťme se však ke konkrétním skutečnostem a názorům. Jsou informace a argumentace přesvědčivé a méně přesvědčivé. K těm přesvědčivým v BL z 5.5 patří bezesporu argumentace v článcích Richarda Nortona -Taylora i Johna Pilgera z deníku Guardian. S potěšením jsem si v tomtéž vydání přečetl i příspěvky Jiřího Kouby a Jiřího Jírovce. Tito autoři vědí, o čem píší. Lehce šokující bude pro mnohé asi pasáž z článku novinářky Maggie O'Kanové, citovaná v příspěvku Jiřího Jírovce, tykající se amerického prezidenta. Po všech jeho známych aférách si dovedu si představit, že popisovaná příhoda není jen autorčin vymysl.
Příspěvek pana Stroeheina ( v témže čísle BL ) je proti ostatním příspěvkům jen snůškou prázdnych proklamací a pochybných tvrzení. Po všech zkušenostech zvláště nás starších je dosti obtížné uvěřit, že bombardování Jugoslávie je vedeno jen a výhradně z vysoce etických důvodů. Je obtížné věřit,že masívní ničení a zabíjení nevinných byť i jen omylem, je jediný způsob, jak zabránit jinému zabíjení. Je dnes zbytečné to dále rozebírat, protože se tím nic nezmění. Bezesporu však bombardování Jugoslávie společenstvím NATO zahájilo novou éru mezinárodních vztahů - jak to zdůrazňuje pan Stroehlein, citátem z údajného projevu českého presidenta. Zatím co píšu tento příspěvek startují a létají nad Prahou letadla, převážně směrem na jihovychod. Většina z nich nejsou letadla civilní. V nás starších to vzbuzuje vzpomínky na konec poslední světové války. Poněkud mě mrazí.
Tomáš Horyna
Poznámka JČ: Rozdíl v životě v Británii a v ČR spočívá v tom, že v Británii existuje vyšší míra společenské důvěry. Je to určitý luxus - o všem není nutno předem předpokládat, že je to manipulativní podvod. Někteří britští novináři lžou, o jiných se ví, že nikdy nelžou. Zpravodajství televize BBC ve většině případů své informace nemanipuluje a kdyby se o to někdo pokusil, byl by to velký skandál. V žádném případě zpravodajství nemanipuluje pořad Newsnight. Někteří novináři si na své nezávislosti a důvěryhodnosti zakládají, je to podstatou jejich trademarku. Už jsem v BL vysvětloval, že pokud jsem byl za dlouhá léta svědkem, že novináři jako třeba výše zmiňovaná Maggie O'Kanová nebo Robert Fisk nebo jiní usilovali o zveřejnění šokujících skutečností bez ohledu na to, jaké potíže to přinese vládám, a často s rizikem vlastního života, jen protože chtěli zveřejnit pravdu, tito lidé mají u mě kredit - jsou věrohodní, i když svědčí o situaci ve válce o Jugoslávii a poukazují na to, že hromadné masakrování není možno tolerovat. To je také podstatou Stroehleinovy argumentace. (Nemyslím si, mimochodem, že je správné hodnotit člověka podle toho, jaký má "původ".)
