Silnice smrti vydává své duchy
Tento článek Daniela McGroryho vyšel ve čtvrtek 17. června v deníku Times na titulní straně spolu s fotografií sedmi občanských průkazů se snímky zavražděných osob.
Ti, kteří přežili, tomu říkají silnice smrti. Na této silnici, asi osmnáct kilometrů dlouhé, vedoucí z Prištiny, jsou Srbové obviňováni, že tu zavražili asi 200 lidí, možná víc. Jejich mrtvoly lze nalézt v hromadných hrobech, které zjizvují krajinu ve všech směrech.
Další oběti byly nalezeny, kdy se odvážili vesničané vrátit se do Lukare, kde nalezli hrůzné důkazy zvěrstev. Vedle řeky, která protéká Lukare, ležela dvě bezhlavá mužská těla. Nikdo neví, kdo to byl a proč byli na tomto překrásném místě v divočině popraveni.
O sto metrů dál je statek, který byl vypleněn a vypálen. V jídelně ležela ohořelá mrtvola muže v holínkách. Vedle těla ležela nábojnice. Tělo bylo zabaleno do beránčí kůže a zapáleno. Před odchodem střelili popravci do televizní obrazovky.
Na tomto úseku silnice z Lukare do vesnice Koliq spáchali podle obvinění v polovině dubna srbští vojáci tolik zvěrstev, že to potrvá válečným vyšetřovatelům v Kosovu dlouhé měsíce, než zjistí, co se tu všechno stalo.
Na podnosu v jednom statku na kopci - v provizorním ústředí jednotek KLA v Koliqu - leží hromada občanských průkazů mrtvých. Je tu fotografie nejmladšího zavražděného .- Hizdriho Selmaniho, 18. Nejstarší pohřbenou ženou byla sedmašedesátileté Naile Zejnulahj.
KLA uvádí, že kolem vesnice Koliq pohřbila 77 osob a čeká na příchod vojsk K-for a vyšetřovatelů válečných zločinů, aby jim předala důkazy. Mnoho důkazů bylo poškozeno: hroby byly překopány. Dělostřelecké nábojnice a další důkazní předměty si lidé odnesli jako suvenýry. A důležití svědci se bojí svědčit.
Jedna žena, která udala své jméno jako Zarife, se vrátila domů o čtyřiadvacet hodin před naším příchodem. Zjistila, že srbští vojáci využívali její jednopatrové vily jako místa pro hromadné znásilňování žen. Třásla se strachy, když ukazovala na krví potřísněné matrace všude na podlaze. V domě byly hromady ženského spodního prádla, bot a roztrhaných šatů. Zarife a její manžel ve středu strávili celý den mlčky shromažďováním a pálením toho všeho.
"Jestli tady mám zase žít, nechci myslet na to, co se tady dělo," řekla. Za soumraku už zbyly jen jedny, zapomenuté ženské šaty s modrým vzorem, potřísněné krví, schované do kopřiv u staré stodoly.
Srbští vojáci, odpovědní za tyto zločiny, bezpochyby jsou mezi tisíci osob, kteří měli ve středu možnost z Kosova za doprovodu britských mírových sborů svobodně odejít. Jeden činitel OSN přiznal, že je velmi nepravděpodobné, že by byly osoby, odpovědné za tato zvěrstva, kdy pohnány k odpovědnosti.
Celá řada svědků vyprávěla deníku Times, jak jugoslávští vojáci na této silnici do Prištiny zastavili konvoj uprchlíků. Faton Krasniqi, 24, se díval, jak Srbové plenili majetek ze všech automobilů a traktorů, brali si, co chtěli, a co nechtěli, ničili. Hromady šatstva a rodinných předmětů jsou ještě stále rozesety na silnici kolem desítek vypálených vozidel.
"Vojáci odvedli všechny lidi do domu a muže oddělili od žen. Prvních 15 mužů bylo pak odvedeno do statku, 300 metrů dál po silnici." Na dvoře statku bylo vidět, že tam někdo byl zastřelen. Čerstvě nabílená zeď stáje v sobě měla 34 děr od kulek. Na zemi v blátě ležela krví prosáklá bunda.
Na druhé straně dvora je garáž, kde prý Srbové popravili dalších osm mužů. Na zemi jsou kaluže uschlé krve. Všude jsou prázdné nábojnice.
Jiní nás odvedli na břeh řeky, kde prý bylo prohledáno a zbito 50 mužů. Pak byli odvedeni na 10 metrů dlouhý betonový most a bylo jim řečeno, aby se dívali do řeky. Krasniqi uvedl: "Když se dívali do vody, asi dvacet vojáků je zezadu bodalo noži do krku. Některé mrtvoly spadly do vody. Jiné se nahromadily na mostě. Trvalo jim asi hodinu, než zabili všechny, a my jsme se příliš báli na to, abychom jim mohli jít pomoci."
Taková tvrzení nelze ověřit, ale zemědělský dělník svědčil o tom, že tam mrtvoly ležely čtyři dny, než tatáž armádní jednotka donutila cikánské rodiny, aby je pohřbili. Na hřbitově je 11 čerstvých hrobů. Dělník ukázal na kopec a řekl: "Tam jsme pohřbili dalších dvacet lidí, ale neznáme jejich totožnost."
Vojáci jednotek K-For mají příliš mnoho práce v úsilí dohlížet na pořádek v Prištině, než aby se mohli vydat těchto pět kilometrů na severovýchod, kde začíná silnice smrti.
Jeďte dál do vesnice Grastic a mezi poli vlčích máků a chrp jsou další hromady hnědé zeminy. Vesničané říkají, že je tam pohřbeno až 30 lidí.
Po dalších osmi kilometrech zatáčí silnice doleva a mění se v prašnou cestu do vesnice Koliq. Prvních několik stovek metrů je téměř neprůjezdných, protože jsou tam vypálená vozidla. Srbové tady ostřelovali konvoj uprchlíků.
O další tři kilometry dál bylo hlídkové stanoviště KLA, na němž stáli dva sotva dvacetiletí mladí muži s loveckou puškou. Neměli ani jeden náboj. Jeden z nich nás zavedl horskou cestou na místo, kde pohřbili 21 mrtvol.
Je nevyhnutelné, že v nadcházejících dnech budou objeveny větší masakry. Ti, kdo je přežili na cestě z Lukare do Koliqu, doufají, že to, co se tady stalo, nebude zapomenuto.
