Konec školy
Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pro milión žáků základních škol a pro půl milionu studentů škol středních a učňovských dneškem začínají prázdniny. Je to tak skvělá zpráva, že ji člověk nechce kazit špatnými zprávami ze světa dospělých. Naštěstí se včera odehrála i jedna událost, která nemá chybu. Mediální společnost Best s poradenskou společností Epic založily hezkou tradici, když letos poprvé odměňovaly děti za statečnost, projevenou v náročných životních situacích.
Šest příběhů, ve kterých děti někoho zachránily, někomu nezištně pomohly anebo samy překonaly těžký handicap, dospělí ocenili způsobem, na který ocenění jen tak nezapomenou.
Zvládnout tu velkou slávu bylo prý pro děti náročnější, než zachránit tonoucího či ubránit se přepadení.
Zrovna když končí školní rok přinesl Český statistický úřad informaci o životních nákladech českých domácností. Za posledních pět let se nejvíce zvýšily u vzdělání, a to o 117,6 desetin procenta.
Současně s prodražováním studia u nás také ubývá studijních míst, nabídka vzdělání tedy zaostává za poptávkou. Své poslední vysvědčení dnes převezme 106 tisíc maturantů, ne všichni ovšem po prázdninách získají vysokoškolský index.
Co říci těm z nich, kteří studovat chtějí i mohou, ale na českých školách pro ně není místo? Naše děti jsou statečné a nejlepší je říct jim pravdu.
Pokud chcete aby něco podobného nepotkalo i vaše děti, musíte s touto společností něco udělat. Zařídit ji tak, aby se v ní neprodávaly přijímací testy, aby se nepodporovali dlužníci, aby nemohli vládnout lidé s vlažným vztahem k pravdě anebo aby policisté neprodávali drogy, či aby se vyplácela slušnost.
Berte to tak, že to je úkol pro vás, protože vaši rodiče si na to všechno zvykli, umí v tom chodit a každé čtyři roky si to volí.
Vysílá se ráno ve středu 30. června 1999. Toto je poslední rozhlasová poznámka Ivana Hoffmana před jeho odchodem na dvouměsíční letní dovolenou. Ozve se znovu 1. září 1999.
Poznámka JČ: Také by bylo potřeba zařídit, aby měly české maturity takovou obecnou platnost, aby se na základě jejich výsledků přijímalo na vysoké školy, tak jak je tomu třeba v Británii. Takhle je to totiž tak, že maturita je k přijetí na vysokou školu podmínkou, ale je to - jak to v Čechách bývá často - vlastně podmínka, která platí, ale zas tak úplně neplatí - musejí se dělat ještě další zkoušky. Systém je nedokonalý - vysokoškolské přijímací zkoušky jsou vyjádřením hluboké nedůvěry vysokých škol ve středoškolský vzdělávací systém. (Nemluvě o tom, že pro špatně placené vysokoškolské učitele je nynější šílený přijímací systém na vysoké školy naprosto zbytečnou, namáhavou pracovní zátěží. Píše-li mi kolega z jedné pražské vysoké školy, že mají 600 uchazečů o studium a přijmou jich 100, čtení 600 zkouškových skriptů či provádění 600 ústních zkoušek je naprosto zbytečná práce, a svou energii by univerzitní pracovníci jistě dokázali využít úplně jinak, daleko užitečněji. O tom taky pište, novináři čeští...)
