Příčiny úspěchu 2
Jaká je úspěšná podnikatelská praxe
V dnešním pořadu Práce a společnost uslyšíte druhou část seriálu 'Příčiny úspěchu', v němž se zabýváme faktory, které vedou k úspěchu při práci a v podnikání. Dnes vysíláme informace o nejzajímavějších britských a amerických publikacích, analyzujících úspěšnou podnikatelskou praxi.
Všechny nejúspěšnější a nejváženější publikace, zabývající se moderním podnikovým managementem, se shodují v jednom. Zdůrazňují, že svět se mění rychleji než kdykoliv předtím, a že kdo se chce vyhnout ekonomickému neúspěchu, musí se naučit změnám rychle přizpůsobovat. Platí to stejnou měrou pro podniky i pro jednotlivé zaměstnance. Špatnou zprávou je skutečnost, že existenční jistota je v dnešním světě už věcí minulosti. Dobrou zprávou je naproti tomu to, že je zřejmé, že práce bude v nadcházejících letech na všech úrovních daleko náročnější (a tedy daleko zajímavější) než dosud. Autoři, jejichž knihami se budeme zabývat v dnešním pořadu, se snaží čtenářům svých publikací pomoci, aby se na náročnost vznikajícího nového podnikatelského prostředí připravili, ať se zamýšlejí stát podnikovým ředitelem, plánují si založit vlastní firmu, usilují o to, aby je jejich povolání bavilo, anebo prostě jen chtějí porozumět tomu, jak svět práce bude v blízké budoucnosti fungovat.
Kniha významného amerického teoretika podnikání, Toma Peterse "Hledání vynikajících kvalit" (která vyšla už v roce 1982 a jejímž spoluautorem je Robert Waterman) se stále ještě hojně prodává, i když dvě třetiny před jedenácti lety autory chválených "vynikajících" amerických firem se mezitím dostaly do značných hospodářských obtíží. Úvodní větou v druhém Petersově bestselleru, "Úspěch vybudovaný z chaosu", je proto důrazné tvrzení: "Žádné vynikající podniky už dnes neexistují". Původní Petersova a Watermanova studie "Hledání vynikajících kvalit" se stále prodává, protože základní zásady úspěšného podnikání, které vypočítává, jako například potřeba omezit byrokracii podniku na minimum, být v přímém styku s zákazníkem a spoléhat se jen na vyzkoušené subdodavatele, jsou dodnes platné. Původně úspěšné americké firmy se dostaly do hospodářských potíží, protože se ocitly v rychle se měnícím ekonomickém klimatu, v němž nic netrvá dostatečně dlouho, aby mohl vzniknout podnik opravdu prvotřídní kvality. Petersova nová kniha, "Jak osvobodit Management" se snaží tento problém řešit. Snaží se zbavit ředitele a jejich podniky od zastaralých předsudků a praktik, které ve věku převratných technologických a tržních změn vedou jen k neúspěchu. Nynější trh je neobyčejně labilní. Ukazuje to například skutečnost, že životnost nejmodernějších počítačů je dnes jen několik měsíců, pak už je předstihuje nová počítačová generace. Proto se podle Peterse budou muset velké podniky rozložit na malé, operativně uvažující celky.
První kniha britského autora Charlese Handyho "Jak rozumět organizacím", jejíž nejnovější vydání vyšlo v roce 1991, je hloubkovou analýzou organizací, proč a jak v nich pracujeme, jaká v nich vzniká mentalita a kultura, jaké mocenské hry v nich zaměstnanci navzájem hrají a jak se z řadových pracovníků vyčleňují přirození vůdci. Handyho druhá kniha, bestseller z roku 1989, která má titul "Věk nerozumu", mapuje budoucnost práce a společnosti v naší civilizaci. Podle Handyho bude mít většina lidí v budoucnu několik zaměstnání na část úvazku. Podniky budou mít takzvanou "strukturu trojlístku" - budou mít malé ústředí, které bude zaměstnávat na smlouvu na několik hodin týdně odborníky a další pracovníky. Podle Handyho se většina práce bude vykonávat mimo tradiční kanceláře. V podnicích bude méně hierarchie. Budou mít pružnější strukturu a budou schopny vytvořit účinnou pracovní kulturu a kooperační síť. Ve firmách bude hrát velkou roli týmová práce. Význam bude mít tvůrčí, samostatná iniciativa, nikoliv řízení pracovníků shora.
Univerzitní profesorka Rosabeth Moss Kanterová je ve Spojených státech známou osobností, která se v televizi často vyjadřuje k otázkám podnikání. V roce 1989 dosáhla velké proslulosti, když vydala bestseller pod názvem "Jak se obři učí tančit". V této knize Kanterová definovala základní faktor, který způsobuje všechny nynější mocenské posuny v podnicích. Nazvala ho anglickým výrazem "empowerment" , tedy zmocnění či osvobození řadových pracovníků. Před zaměstnanci podniků se dnes začíná otevírat široké pole možností, jak plně realizovat svůj tvůrčí potenciál. Kanterová ve své knize také popisuje typickou obchodní korporaci nové doby, která dokáže soutěžit na globálních, jak to Kanterová nazývá, "podnikatelských olympijských hrách", protože není zatížená přebytečnou byrokracií a je schopna dokázat více než dříve jen s minimálním počtem zaměstnanců, často vytvářením strategických aliancí s jinými podniky a uzavíráním partnerských vztahů se subdodavateli a zákazníky.
Henry Mintzberg je kanadský odborník, který v knize "Minztberg o manažerské práci" podrobně analyzoval, co vlastně dělají v zaměstnání ředitelé podniků. Zjistil, že většinou pouze reagují na vnější podněty a že je někdo neustále přerušuje. Generální ředitelé, jejichž práci Mintzberg studoval, byli v průměru schopni věnovat se jedné činnosti bez přerušení jen po dobu devíti minut. Minztberg také argumentuje, že manažeři a ředitelé, kteří při své práci více spoléhají na, jungovsky řečeno, pravou, intuitivní stranu mozku a méně na jeho levou, racionálně analytickou stranu, jsou při podnikání nejúspěšnější. Mintzberg píše neobyčejně zajímavě a přesvědčivě o procesu vytváření podnikatelských strategií pomocí intuitivního myšlení a o tom, jak vybudovat efektivní organizační struktury.
Richard Pascale studoval ve své knize "Umění japonského managementu" pracovní praktiky dvou japonských obřích elektronických firem, Matsushita a ITT. Dospěl k závěru, že úspěch japonských podniků v mezinárodní obchodní aréně je především důsledkem zvýšené pozornosti, kterou japonské podniky věnují takzvaným 'měkkým' faktorům: tedy způsobu práce, hodnotám, které sdílí vedení podniku s řadovými zaměstnanci, zaměstnanecké kvalifikaci a celkové kvalitě pracovníků. Hlavní příčinou mezinárodního úspěchu japonských podniků je podle Pascala to, že jejich zaměstnanci i ředitelé svorně usilují o naplnění určité podnikové filozofie a sdílených pracovních cílů.
Ve své knize z roku 1990, nazvané "Manažerství na ostří nože", Pascale argumentuje, že i nejúspěšnější podniky se dnes dostanou do slepé uličky, jestliže si nevypracují interní systém, který podporuje zaměstnance, aby činnost svých nadřízených i kolegů neustále kritizovali, často i v otevřených konfliktech. Jen takováto kritika vede totiž k permanentní obnově struktur a podnikatelské filozofie obchodní korporace. Pascale uvádí příklad japonské firmy Honda, která je přímo založena na principu neustálého zpochybňování činnosti všech, i těch nejvyšších pracovníků. Podnik Honda si tak úspěšně udržuje velký náskok před konkurencí.
Třiaosmdesátiletý britský odborník Peter Drucker je považován za nestora vědy o podnikání. Už v roce 1969 předpověděl Drucker v knize nazvané "Věk diskontinuity" úpadek těžkého průmyslu a rozvoj hospodářských odvětví, založených na informatice. Zároveň už tehdy varoval, že vznikne potřeba vyvinout nové metody, jak zvládnout rozvratné změny v podnikatelské sféře. Drucker vypracoval pro britskou konzervativní stranu zásady jejího privatizačního programu a předpověděl, že občané začnou být zanedlouho silně nespokojeni se svými demokratický zvolenými vládami, protože zjistí, že tyto vlády nejsou schopny plnit své předvolební sliby.
Michael Porter vydal v roce 1990 publikaci s titulem "Podnikatelsky nejúspěšnější státy světa". Analyzoval v ní deset zemí z hlediska jejich schopností získat významný podíl na světovém obchodu. Ve Velké Británii našel pouze sedm podnikatelských aktivit, které na světové úrovni nemají konkurenci, avšak například v Dánsku jich našel jedenáct a ve Švýcarsku šestnáct. Porter zdůrazňuje, že státy dosahují podnikatelského úspěchu nikoliv v izolovaných, samostatných odvětvích, ale v celých svazcích odvětví, jejichž rozvoj se navzájem podporuje.
Pořad připravil Jan Čulík.
