Chirurgové v ČR mnohdy operují znovu po operaci při noční službě
Při čtení příspěvků o leteckých dispečerech, kteří z ničeho nic nenastoupili do práce, mě napadlo několik
postřehů.
Nečetl jsem nikde a ani z vyhlášení úředníků a vedení letového provozu nevyplývá, že by měli být dispečeři
potrestáni. Naopak, pokud nastoupí do práce, nic se nestane.
Jak je to možné? Vůbec nechci, aby byli potrestáni,
naopak jim fandím, ale ve sdělovacích prostředcích a v rozhovorech s úředníky něco chybí. Nejsou totiž dispečeři
podle Zákoníku práce jednoznačně v právu?
Neznám jejich situaci, ale mohu použít analogie ze zdravotnictví.
Zákoník práce, aby ochránil zaměstnance před přetížením a tím i před chybováním, které by mohlo mít tragické
následky (poškození pacienta, u dispečerů nehody letadel), upravuje počet přesčasových hodin na maximum 150 hod.
ročně.
Každý nemocniční lékař, který slouží, je v práci měsíčně navíc 100-200 hodin.
Jenže toto nejsou přesčasy jako
takové, to je služba, která se ještě rozděluje na dobu, kdy lékař tzv. "čeká na práci", a na skutečnou dobu přesčasové
práce.
Podíl mezi oběma částmi záleží na domluvě v dané nemocnici a může se lišit podle oddělení. Lékař tedy
překročí onu Zákoníkem stanovenou dobu někdy v dubnu či v květnu a mohl by okamžitě přestat sloužit (odhlédnu-li od
faktu, že služby jsou často jedinou možností, jak si může lékař zvýšit plat).
Aby se toto nestalo a nezhroutila se péče o
občany, překročení stanovené doby (tedy Zákoníku práce) se řeší výjimkou, o kterou požádá nemocnice a kterou
uděluje pracovní úřad.
Odborová organizace se k tomu může pouze vyjádřit, ale její nesouhlas nemá zamítavý dopad.
U pracovníka se předpokládá souhlas, když pokračuje ve službách po překročení zmíněné doby.
Kdyby byl jednoznačně dodržován Zákoník práce, zjistilo by se najednou, že množství lékařů, které je potřeba k
zajištění péče, nestačí.
Za druhé ze situace vyplývá i to, jak jsou lékaři zatěžováni ve srovnání s jinými obory.
Mezi
lidmi je zakořeněná představa, že služby jsou směny a lékař po službě jde domů (což platí např. v Německu) nebo
slouží jen noční službu.
U nás je obvyklé, že lékař po svém normálním pracovním dni v 15 hod. nastoupí službu, která
sice druhý den v 7 ráno končí, ale lékař normálně pracuje dál další 8 hod. normální pracovní doby.
Zajímavější jsou
víkendové služby, kdy lékař nastoupí do práce v pátek ráno a z práce jde v pondělí odpoledne, což představuje více
než polovinu týdne.
Není nic neobvyklého na tom, že chirurg v noci několik hodin operuje a druhý den je normálně
vypsaný na sál (program se připravuje několik dní dopředu podle typu operací a zaměření chirurgů). Nezřídka jde o
několikahodinové operace.
Nebo např. internista na příjmové ambulanci, který má za sebou 14 hodin práce, si jde
kolem půlnoci lehnout, aby ho další příjmy vzbudily v průběhu noci ještě několikrát (třeba kolem 2. a pak kolem 4.
hodiny ranní).
Ráno samozřejmě pokračuje další osmihodinovou směnou na ambulanci, kde diagnostikuje závažná
onemocnění a často řeší akutní stavy, kdy chyba může znamenat smrt pacienta.
Takový služební živost se skutečně
podepisuje na psychickém i fyzickém zdraví lékařů a navíc není věkově omezen.
Znám lékaře v předdůchodovém
věku, kteří ještě slouží, protože si tím zvyšují svůj nízký plat a důchod.
Z tohoto důvodu dispečerům rozumím a držím jim palce. Nevím, zda mají směnný provoz ani jakou mají domluvu s
vedení, což také nikde nebylo publikováno, ale domnívám se, že výše popsaný limit přesčasové práce platí i u nich.
To
také vysvětluje, proč situace v Kosovu, kdy zřejmě museli více sloužit přesčasy, urychlila situaci.
MUDr. Michal Sojka
