Pořad o romské problematice, aniž by se jí dotkl

Jan Čulík

V úterý 9.11. 1999 v 18.15 vysílala rozhlasová stanice Frekvence 1 v pořadu Pressklub rozhovor s mluvčím grémia romských regionálních představitelů a členem výkonného výboru Romského národního kongresu v Hamburku Ondřejem Giňou, který nyní spolu s dalšími romskými aktivisty demonstruje v Ústí nad Labem proti zdi v Matiční ulici.

I tento rozhovor zajímavě ilustroval některé zásadní principy práce nynějších českých sdělovacích prostředků. Média jsou zaměřena na konfrontaci a konflikt, ale nikoliv na příliš hluboké, komplexní rovině. Mají zájem na tom, aby v politické aréně docházelo k povrchním, snadno srozumitelným konfliktům, které jsou dobře využitelné pro vyvolání emocí u diváků či posluchačů a tedy k emocionální manipulaci.

Jinými slovy, média nemají zájem na řešení problému, na hloubkové investigaci dané otázky, na jejím objasnění a jasném vysvětlení občanům, jaké by mohly být možnosti řešení.

Česká média jen vyhledávají na politické scéně potenciální konflikty, z nichž by mohla vyždímat co největší množství emocí, jehož používají jako paliva pro sledovanost svých stanic.

Zajímavé důkazy v tomto smyslu přinesl tento týden i Pressklub s Ondřejem Giňou. Rozhovor s Giňou se jistě mohl stát příležitostí ke zkoumání základních problémů vztahů mezi bílými obyvateli České republiky a Romy. Nestalo se tak. Moderátor Václav Moravec se dobře naučil, že musí vystupovat konfrontačně, a tak na Giňu chrlil "ostré" otázky, které však byly povrchně stereotypní a často zaváněly otevřeným rasismem.

Typickým přístupem některých lidí v České republice, když někdo poukáže na určité nedostatky, je argumentovat, že si určitě stěžuje (a) nějaký profesionální kverulant (b) cizinec, který poměrům v ČR nemůže rozumět, protože není bytostně Čechem. Jsem si jist, že pro některé čtenáře není třeba brát ani kritické články v Britských listech příliš vážně, protože Čulík, to je jen takový profesionální kverulant.

A tak také Ondřej Giňa, v otázkách moderátora Frekvence 1 Václava Moravce:

"Místopředseda severočeské sociální demokracie Jaroslav Foldyna vás před čtrnácti dny nazval profesionálním Romem, slyšel jste tuto definici? Cítíte se být profesionálním Romem?

Co tou otázkou docílí? Existují profesionální placení protestující Romové?"

Otázka problém bagatelizuje. Nás žádné protesty, zasílané mezinárodním organizacím, zajímat nemusí, jistě je zasílají jen profesionální aktivisté, dobře za tím účelem "někým" placeni.

Další Moravcova otázka na Ondřeje Giňu zněla:

Václav Moravec: Pane Giňo, jako novinář, pátral jste někdy po tom, proč Romové, v tak velkém, hojném měřítku odcházejí do zahraničí a zda ten odchod nemůže být organizován?

Ano, teorie spiknutí pokračuje. Romové zřejmě přicházejí do Británie, protože z toho mají britští právníci a další veřejně prospěšné instituce zisk, argumentoval Moravec. (Pročpak ale nežádají o asyl v Británii houfně jiné národnostní menšiny, proč nevyužívají i jejich případu "ziskuchtiví" britští právníci?)

V další části pořadu kritizoval moderátor Moravec Giňu za jeho údajně velmi ostré výroky na adresu poměrů v České republice, že se vyjádřil, že je v ČR apartheid. V encyklopedii si Moravec našel, že apartheid je rasistická politika, kterou provádí stát.

Giňa reagoval, zdálo se mi, na všechny konfrontační Moravcovy otázky velmi umírněně a tolerantně. Připouštěl, že má Moravec právo na svůj pohled, ale pevně se držel zásadních věcí. Poukázal na to, že Romové byli v ČR od pádu komunismu těžce diskriminování zákonem o občanství (existoval i zákon, který odebíral české rodině, která adoptovala romské dítě ze Slovenska, sociální přídavky pro všechny členy rodiny, i vlastní děti, dodávám já, JČ.) a poukázal i na další časté případy ostrakizace Romů v české společnosti.

Velmi zajímavě vystrčil svou hlavu nad parapet český nacionalismus v této otázce Václava Moravce. Tím bylo odhaleno všechno:

Václav Moravec: Jedna věc, nemyslíte si, že výroky o apartheidu mohou poškodit Českou republiku jako stát? Cítíte se býti Čechem?

Jinými slovy, je to opět jako v tom podobenství, které jsem nedávno použil při rekapitulaci problému s Čechy žijícími v Americe, jimž je odpíráno právo na restituce. I tato menšina, tentokráte Romové, je do určité míry v ČR diskriminována. Jenže, většinová česká společnost od nich vyžaduje (koneckonců příslušnost k české společnosti se definuje územně - žijete-li v zahraničí, mimo dosah českých úřadů, už nejste Čech) aby se přizpůsobili. Mlátí-li vás ve třídě pár násilných spolužáků, jste přece členem kolektivu a máte vůči němu povinnost loajality! Stanete se terčem pohrdání kolektivu, pokud si útlak nenecháte líbit a jdete s ním na veřejnost: seznámíte s ním učitelku. "Zatracený udavač jeden," odplivne si většinová společnost - kolektiv třídy. "Zatracení cikáni," nadává česká společnost. "Málem zavinili, že na nás Británie uvalila vstupní víza."

Je přece velmi lehké, když vznikne nějaký problém, hledat v první řadě alibistická řešení, abychom si prokázali, že "naše vina to v žádném případě není". Asi serióznější by bylo zkoumat, jestli situace není složitější a jestli by nebylo rozumnější rozebrat se v komplikovaném "podhoubí" problému a zjistit, co vlastně skutečně problém vyvolává. Nikdo vlastně neví, proč se Romové chovají vůči většinové společnosti nepřátelsky. Předpoklad, že proto, že jsou to prostě povahou a rasou všichni lemplové, primitivové a kriminálníci, je právě rasistický.

Bylo pro mě zklamáním, že se v první části rozhovoru nepokusil Moravec zabrousit alespoň trochu pod povrchní, stereotypní konfrontační otázky. Bavil se jen o "profesionálních proromských aktivistech", o údajně neuvážených výrocích Ondřeje Gini a o jeho českosti. Během této části pořadu mě opakovaně napadalo, proč se proboha nikdo nezmíní o jádru problému, totiž o údajném hluku a svinčíku v Matiční ulici.

S tím pak přišli až do studia telefonující posluchači. Giňa ovšem argumentoval, že nikdo žádné hlukové měření neprováděl, takže je stížnost na hluk v Matiční ulici neprokazatelná, a že svinčík tam prý také příliš velký není. Pořad by býval byl více přesvědčující, kdyby se zaměřil na konkrétní důkazy v těchto věcech. (Pro většinu posluchačů v ČR přesvědčující stejně byl, protože lidé jsou protiromsky naladěni a žádné analytické argumenty nepotřebují, je jim všechno jasné.) Škoda, že se pořad nepokusil rozebrat podstatu antipatií mezi Romy a Čechy. Češi si stěžují, že "Romové žijí jako prasata" a neuvědomují si, že jim to často Romové dělají naschvál. Zajímavou otázkou by bylo rozebrat právě tohle. Jinou zajímavou věcí by bylo pozvat si do studia představitele Romů a představitele Čechů a požádat je aby v diskusi zaujali stanoviska a postoje a myšlení a cítění opačné strany.

Bohužel, u posluchačů, kteří se dovolali, se projevovaly také dosti silné rysy rasismu. K jádru problému romsko-českých vztahů se pořad nedostal. Ani nechtěl. Chtěl jen posluchače trochu vzrušit dynamickým rozhovorem a dovolit jim, aby si postěžovali, jaký je to ten Giňa blb.

Zde je ukázka z telefonátu jednoho posluchače, přesně podle vzoru "Já nejsem žádný rasista, ale ti Romové, to jsou pěkné svině." Je politováníhodné, že tento posluchač je ředitelem školy! Neví, že přisuzovat vlastnosti podle principu kolektivní viny celé etnické skupině je jedním ze základních rysů rasismu. (Ondřej Giňa, ač ho jistě mnozí budou považovat za primitiva a provokatéra, to ví.)

Posluchač: U telefonu Petr Žák, jsem toho času ředitelem základní školy ve Znojmě, poměrně velké. Milý pane Giňo, nezlobte se na mě, já jsem osobně přesvědčen, že zeď v Matiční je do jisté míry ne zástupným problémem, ale umělým vytvářením určité kouřové clony a zamlčováním faktů, které jsou. Tato zeď by rozhodně nevznikla, kdyby se naši romští spoluobčané chovali opravdu tak, a jednali tak jako ostatní. Já se domnívám, že zákony v tomto státě by měly platit a snad platí pro všechny. Až se naši romští spoluobčané budou chovat opravdu tak, jako ostatní, nebudou křičet po ulicích tak, jako je to u nás ve Znojmě, nebudou s prominutím krást, a nebudou také neposílat své děti do škol, byť pro ně zřizujeme, zaplať pán bůh, že zřizujeme přípravné třídy, nebudou pak vznikat žádné Matiční zdi a jiné bariéry mezi Romy a námi, gádži. Víte můj otec bydlí v domě s romskou rodinou. Zvu vás srdečně, pana Uhla a ostatní pány novináře a ostatní pány z EU, ať si to jdou zkusit. Když jsem osobně zval na semináři k toleranci v Praze pana Holomka, že bych s ním chtěl pohovořit na toto téma, tak se sebral a prostě utekl, odjel do Brna. Jsem ochoten s vámi opravdu věcně, v klidu, bez emocí na toto téma si podiskutovat třeba u nás ve Znojmě. Víte z rasismu mě prosím vás nepodezírejte, protože jsem ředitel školy, kde se nám podařilo po domluvě s ministerstvem zřídit přípravnou třídu pro děti mongolské národnosti, nemáme s nimi žádné problémy, máme zde 24 dětí mongolských, které přišly úplně z jiného prostředí.

Ondřej Giňa: Víte tady je jeden zásadní problém, který celou tuto otázku komplikuje, protože tady se hovoří o všech Romech jako o celku, tedy mluvíme o celé národnostní menšině, ale já si myslím, že určitě pan ředitel a řada dalších občanů uzná, že mezi Romy jsou také slušní, kteří řádně pracují, kteří si plní své povinnosti, a že tak jako mezi Romy a mezi třeba i Mongoly jsou dobří a špatní. Tady akorát se vždy zdůrazňuje ta skupina, která má problémy se soužitím nebo s pořádkem, nebo s dodržováním zákonů, ale to se děje přece v každé společenské skupině lidí.

A znovu se vracíme k tomu základnímu problému: Mají Romové skutečně povinnost dodržovat zásady soužití české společnosti, považují-li tuto společnost za společnost, která je "zotročuje". Vezměte si tento příklad: Byli Češi radostně ochotni dodržovat zásady soužití německé či rakouské společnosti do roku 1918, přestože měli silný pocit, že je tato společnost zotročuje?

Odpověď neznám, nabízím - na rozdíl od pořadu Pressklub na stanici Frekvence - jen otázky.