Co s komunisty?
Měla by být Komunistická strana zakázána? Strana, která má podle průzkumů přes 20% podpory voličů? Je možné zakázat v demokraticlé společnosti stranu, kterou podporuje každý pátý občan?
Velmi často jsme se na stránkách Britských listů dočetli, že je to nemyslitelné. Bylo zde vyčítáno všemožným činitelům včetně prezidenta, že je nedemokratické, když zástupci pětiny občanů nejsou zváni na různá jednání, mluví se zde o tvrdé zaujatosti proti řečené KSČM. Měli by tedy páni Grebeníček, Ransdorf a další býti partnery, spoluhráči na politickém jevišti?
Zdálo by se, že o tom nemůže být pochyb. Tedy návštěvník z jiné planety, nebo človíček, který prožil právě končící století někde v izolaci, by se divil, že o tom vůbec může vzniknout spor. Ale i občan zaběhlých demokracií, USA na příklad, který je zvyklý, že jeho městem může pochodovat tlupa zakuklených KKK, nebo "ohákovaných" Nacistů, který ještě pamatuje, že vláda USA prohrála u Federálního soudu spor s Komunistickou stranou USA, když ji označila za "agenta cizí mocnosti" a chtěla ji zakázat, když nebylo žádným tajemstvím, že bez pochyb skutečně agentem Moskvy byla? Ale vraťme se do Evropy.
Zamysleme se trošku nad historií, které mnozí z nás byli svědky. Jelikož je skutečností, že Komunistická strana Československá byla prakticky ramenem, nebo snad lépe řečeno jedním s chobotů, stalinské strany Bolševiků, nesou tudíž její pohrobci spoluzodpovědnost i za vše, co tato zločinecká organizace způsobila. Na svém kontě má miliony umučených, popravených a hladem a bídou zemřelých obyvatel východní Evropy a Asie. Infiltrace Kominterny byla jedním s argumentů goebbelsovsko-hitlerovské propagandy, jedním ze strašáků, které dopomohly nacistům k rozvratu v demokratickém Německu a tím potažmo i k vzniku druhé světové války. Že snad přeháním? Možná trochu, ale za zamyšlení to stojí. Komu se tedy tento argument nezdá, ať vzpomene na historii vlády KSČ od roku 1945. Cílevědomá příprava na puč, který se nakonec zcela zdařil i s jakýmsi přispěním omylů demokratických stran. Tvrdý, nelidský režim, který následoval a který způsobil smrt několika tisícům, zničil životy statisícům a zdevastoval zemi a její občany, kteří se z toho dodnes nemohou vzpamatovat. To vše se dělo pod praporem strany, která dnes trvá na tom, aby se s ní zacházelo jako s rovnocenným partnerem v demokratické vládě, v systému, který byl v její (jak píše pan Čulík) "přežilé, archaické a pošetilé" ideologii nemyslitelný a té strany, která jakékoli pokusy, nebo jen jejich náznaky o změnu tvrdě a krvavě potlačovala.
Myslím, že by bylo možné i v demokratickém systému stranu s takovou temnou historii bez problému zakázat. V Německu tomu tak je. Nacistická SDAP má podobnou minulost a zákaz její činnosti nikomu nebyl proti mysli. Ovšem nejsem si jist, jestli by to byl šťastný krok, obzvláště dnes, deset let po pádu její vlády. Existence této strany společnost cítí jako vředy, které hyzdí "její pleť a které je možno léčit různým způsobem. Pokud tedy zavrhneme možnost chirurgického zákroku, je tu možnost další a v praxi častěji užívaná, nechat je vyhnisat, případně s pomocí nějakých antibiotik a sterilního prostředí. A hlavně neškrabat!
Myslím, že není těžké chápat snahy představitele KSČM izolovat, či ignorovat. Kontinuita se starou KSČ je zřejmá a stavět na její ideologii a principech a tvářit se při tom "demokraticky" je nesmírná drzost. Že 20% občanů táhne s nimi nemusí být ani tak zarážející, i když těch dalších 80% se za to stydí. Však víme, kolik dobrých, plných žlabů naši normalizátoři museli opustit. Nemůžeme se divit, že na ty zlaté časy vzpomínají s nostalgií a nad ztrátou hrozí pěstí.
Demokratický systém se vyvíjí a obohacuje diskuzí. Ale je možné s nimi diskutovat? Bylo zde napsáno, že Česká televize je proti KSČM "zaujatá." Že je málo zvána do diskuzních pořadů. Měl jsem to štěstí jednu debatu vidět, hostem za tu prastranu byl pan Ransdorf. Někdo z ODS mu dal otázku, jestli sdílí (KSČM) pocit viny za 3 tisíce obětí jejího režimu? Tento pán udiveně odpověděl "... prosím Vás, kde berete taková čísla? Pokud vím, popravených bylo pouze 137!" Tazatel už neměl možnost reagovat, protože podle schematu pořadu, moderátor přešel k dalšímu hostu, s další otázkou. To mi připomnělo jednoho hlasatele nacizmu, který se vyjádřil, že je lží, že bylo vyvražděno 6 milionů židů. Většina jich prý zemřela v táborech na epidemie tyfu a cholery.
Jednou se pan Grebeníček nechal slyšet, že se záměrně nemluví o tom a zamlčuje se vše dobré, co režim komunismu v zemi vybudoval. To mi zase připomnělo obhájce nacizmu, že prý se nemluví, co Hitler pro Němce vše udělal! Vyčistil zemi od Cikánů, Židů a homosexuálů, odstranil katastrofální inflaci, postavil spousty fabrik, kde našli dělníci dobrou práci, zřídil školky a zorganizoval výchovu mládeže, postavil síť dálnic atd. O tom, co to všechno stálo se nemluví. Zrovna tak KSČ, se chlubí podobnými "úspěchy." Ale jak draze jsme za těch 40 roků "pokroku" zaplatili! Dostali jsme se do řad zaostalých zemí, s katastrofální ekologickou situací, nesmírně zanedbanou bytovou kulturou a t.zv. infrastrukturou, nemluvě o katastrofálním přerušení normálního vývoje demokratické společnosti a moderní ekonomiky. Tam, kde jsme byli v roce 1948 téměř ve špici, jsme sklouzli v Evropě mezi ty poslední. A ti, kteří se stále hlásí ke straně, která toto vše způsobila se teď drze vysmívají těm, kteří s pochopitelnými těžkostmi a problémy se naši společnost z tohoto bahna snaží vytahnout.
Pohlaváři této zločinecké organizace se prý neomluvili, nebo se nedostatečně distancují od KSČ. Já ani nemyslím, že je to možné. Jediný správný a přijatelný projev lítosti by byl rozchod s tou "pošetilou", ale nesporně zhoubnou ideologií. Naopak, z úst jejich představitelů slyšíme drzost a aroganci. Od několika "řadových členů" bylo sem tam slyšet: "nebudu přeci převlékat kabát!" Tomu by bylo možno rozumět, ale tu nejde o převlékání! Poctivý člověk a bylo jich dost a je třeba si jich vážit, usoudili, že ten kabát je plný molů a blech a s odporem jej ze sebe shodili! Važme si takových a nenálepkujme je jako ty "byvalé!"
Je možné ty, kteří se do slušné společnosti tlačí v těch smrdutých, zatuchlých kabátech přijmout s důvěrou? Je možné s nimi jednat jako s rovnocennými partnery? Myslím, že je nejen pochopitelné, ale chvályhodné, že se je daří legální cestou držet alespoň trochu v izolaci. Je třeba usilovně a neúnavně připomínat občanům, kteří již zapomněli, nebo kteří tu dobu nepamatují a nechají se zmást profesionální demagogií pohrobků minulého totalitárního režimu komunistů, co v naší zemi způsobili.
