Štěstí a smůla
O víkendu byla ve Spytihněvi zadržena žena, která rozbila skleněnou výplň dveří prodejny potravin a do nákupní tašky na kolečkách si naložila víno rum a borovičku v hodnotě pěti set devadesáti korun.
Na tom příběhu je překvapivé, že lupičkou byla dvaasedmdesátiletá důchodkyně.
K takto riskantnímu činu, za kterou jí teď hrozí až dva roky vězení, se rozhodla v době, kdy její spoluobčané s napětím očekávají každé další losování Sportky, aby si v nouzi přilepšili nyní již stomiliónovým jackpotem.
Lupičku za její čin jistě nelze pochválit, nicméně ze statistického hlediska si jistě počínala rozumněji, než lidé, kteří vyplňují tikety.
Pravděpodobnost, že unikne policii, byla jistě nesrovnatelně vyšší, než pravděpodobnost výhry ve zmíněné loterii.
Ve svém věku a při své životní zkušenosti ta dáma ze Spytihněvi ví, že na štěstí nelze spoléhat.
Také je pravděpodobné, že nemá velkou důvěru k počítačům, které zjišťují, zda někdo vyhrál. Že se člověk ve dva a sedmdesáti vypraví na lup, svědčí o tom, že příliš nevěří v lidskou poctivost.
Možná si řekla, že to je jako s tím podvodným bingem. Nakonec se třeba ukáže, že v počítači je program, který zjistí, co lidé tipovali a schválně vylosuje něco jiného.
Sazka má štěstí, že lidé, jako je zmíněná důchodkyně ze Zlínska, tvoří ve společnosti zanedbatelnou menšinu. Většina důvěřuje jak v poctivost Sazky, tak ve svou šťastnou hvězdu.
"Třeba mi osud v neděli nepřál proto, abych ve středu vyhrál víc", říká si dnes držitel bezcenného tiketu, místo kterého mohl mít doma zcela bez rizika tu láhev rumu, kvůli které lupička musel rozbít sklo za tři tisíce korun.
Psychologové preventivně radí případnému výherci sportky co má dělat, aby štěstím nepřišel o rozum. Určitě je to efektnější, než varovat například před alkoholismem.
10. ledna 1999.
