Oznámení:
"S námi jste měli možnost si vybrat"
Po necelých třech letech přestal vycházet nezávislý měsíčník pro politiku
Pražský Demokrat
ČTK to v pátek 7. 1. 2000 oznámil jeho šéfredaktor a vydavatel, Štěpán
Kotrba. V posledních měsících se měsíčník potýkal s nedostatkem financí.
"Není divu, protože od svého začátku tento projekt nebyl svými zakladateli
myšlen ani realizován jako komerční - celá redakce pracovala zdarma, ve svém
volném čase a za to jejím členům patří dík. Nešlo to ale takto věčně",
prohlásil Kotrba, který podle svých slov financoval celý provoz sám, ze
svých prostředků. Mohlo jít za tu dobu o několik set tisíc korun. Pražský
Demokrat měl totiž na české poměry neobvyklou cenu - zdarma. Přitom v něm
nebyla ani žádná inzerce. "Měli jsme kuriózního koníčka", prohlásil
vydavatel. V nákladu od 1000 do 3000 výtisků 8 - 20 stran novinového formátu
byl šířen nejen uvnitř ČSSD, ale i mezi poslanci ve sněmovně, v Senátu, v
Úřadu vlády, ČMKOS a dalších institucích jako neoficiální, alternativní
zdroj politickoanalytických informací. Jako svou erbovní myšlenku
nezávislosti kritického myšlení si vytkl větu "S námi máte možnost si
vybrat".
Přinášel řadu závažných analytických materiálů a komentářů, ale i jinde
nezveřejněných dokumentů. Ty přiměly po necelém půlroce činnosti redakce
předsednictvo sociální demokracie, že se orientací časopisu zabývalo. Stalo
se tak na základě záminky - informace listu na podzim 1997, že
místopředsedkyně ČSSD Petra Buzková byla v minulosti placenou pracovnicí
aparátu Socialistického svazu mládeže. Předsednictvo ČSSD označilo po
několikahodinové diskuzi měsíčník Pražský Demokrat za "nepřátelský sociální
demokracii", Petra Buzková vyprovokovala rozhodčí řízení s jeho vydavatelem
a chtěla se i soudit. "Dodnes - za více než dva roky - se nekonalo jediné
jednání rozhodčí komise a už se konat ani nebude... " okomentoval současný
stav Štěpán Kotrba. Pražský Demokrat přinesl totiž o měsíc později řadu
informací potvrzujících, že jeho původní informace byla pravdivá. K
potvrzení přispěl i rozhovor bývalého předsedy SSM Vasila Mohority s
redaktorem ČTK. Výrok předsednictva sociální demokracie ale stačil k tomu,
aby se tehdejší místopředseda strany Ivo Svoboda pokusil časopis zakázat.
Zakázal alespoň písemným nařízením zaměstnancům a pracovníkům aparátu strany
čtení, rozšiřování i spolupráci s autory tohoto listu pod hrozbou vyloučení
ze strany. Vyvolal tak proti sobě vlnu odporu a vzpoury mezi regionálními
organizacemi. Vysloužil si u mnohých z nich přirovnání "k chování jako z
padesátých let". Vedením redakce pak byl veřejně obviněn z pohrdání ústavou
a Listinou lidských práv. "Paradoxně to pro nás byla dobrá reklama. Teprve
pak všichni pochopili, že jsme opravdu nezávislí...", komentuje s odstupem
tuto epizodu Štěpán Kotrba. Dnes jsou Ivo Svoboda i jeho poradkyně ve
vyšetřovací vazbě v souvislosti s privatizací mělnické Liberty. Pražský
Demokrat žil přes nepřízeň některých frakcí uvnitř ČSSD dál jako naprosto
nezávislý list, až do konce podzimu 1999, kdy vyšlo jeho poslední číslo.
Měsíčník založili v květnu 1997 tři mladí sociální demokraté. Vedle
reklamního odborníka a analytika Štěpána Kotrby to byl i mladý ekonom,
nynější vedoucí Úřadu vlády Karel Březina a bývalý poradce Miloše Zemana a
pak vedoucí tiskového oddělení ČSSD, William Pešek.
Ke autorům redakce patřil i analytik a bývalý poradce premiérů Adamce a
Čalfy Oskar Krejčí, poradce Miloše Zemana, publicista Slavomír Pejčoch-Ravik
či bývalý poradce předsedy KSČM, dnes sociální demokrat, ekonom Radim
Valenčík. Pro Pražský demokrat psali i Pavel Dostál či Petr Uhl. Pražský
Demokrat tiskl vedle materiálů kritických k vnitřním poměrům v ČSSD i
interní analýzy ODS z pera Miroslava Macka či kritické stati Miloslava
Ransdorfa. Někteří členové redakce byli přitom členy ODS či ODA. Vyšly zde
některé podrobnosti ze zákulisí jednání orgánů ČSSD, ODS, KDU-ČSL či US,
analýzy rozšiřování EU, encykliky papeže Jana Pavla II., diskuze o situaci v
církvích, rozhovory s předními českými i evropskými politiky a ekonomy. List
jako jeden z prvních zveřejnil podrobnosti o utajené mezinárodní smlouvě MAI
či inflační cílení ČNB. Vždy provokoval politickou diskusi, vybýzel své
čtenáře k zamyšlení a kritické analýze politické situace. Jeho články
patřily k zasvěceným pohledům na českou politickou scénu. V roce 1998
vznikla ideová příloha "Levá tvář - sociální demokracie", která přispěla k
diskuzím o obsahu pojmu levice, o rok později pak teoretická příloha
"Tendence", do které se zapojila řada předních levicově orientovaných
teoretiků. Ne všem byl široký autorský záběr a otevřenost redakce po chuti.
List si získal i v sociální demokracii řadu kritiků i nepřátel, zvláště z
okruhu jeho středočeské organizace. Na sjezdu ČSSD překvapila delegáty
redakce organizováním podpisů petice jugoslávskému velvyslanci, odsuzující
bombardování Srbska letadly NATO. Petici tehdy podepsala více než polovina
delegátů.
"To všechno už je minulost, na kterou musíme navázat - ale jinak. Dnes
cítím, že již nelze jen z povzdálí glosovat vývoj, dnes je třeba přispět k
budocímu vývoji na levé straně politického spektra, ať již tato obnova
nastane za několik měsíců či let, ať již nastane uvnitř sociální demokracie,
nebo jinde" řekl redaktorovi ČTK Štěpán Kotrba. Na otázku, zda se chce
aktivně zapojit do politiky, odpovídá vyhýbavě. "To nezáleží jen na mě, to
není jen mé rozhodnutí. Teoretická příloha Tendence se osamostatní tak, jak
bylo původně v plánu a jejím vydavatelem se stane občanské sdružení
Masarykova dělnická akademie. V rámci této redakce chci i já nadále
přispívat k tomu, aby sociální demokracie neztratila proti všem snahám
charakter levicové strany. Dnes se totiž tvoří budoucnost sociální
demokracie, nyní se vytváří dlouhodobý program ČSSD. V současnosti častěji
přispívám do Britských listů, které vydává v Glasgow Jan Čulík. Co bude dál,
uvidíme. Z politiky ani žurnalistiky neodcházím, spíše naopak."
"Proč jsme založili tento list? Protože jsme přesvědčeni, že v české
politice je omezená možnost věcné diskuse, která by nastavovala zrcadlo
politickým programům, doktrínám, ideologiím i politikům. Jsem přesvědčen, že
právě tato diskuse byla, je a bude vlastní právě levicově smýšlejícím lidem.
Proto jsme se rozhodli jít touto cestou." Tato slova věnoval listu do vínku
1. 5. 1997 spoluzakladatel Karel Březina, současný vedocí Úřadu vlády.
Šéfredaktor k tomu dnes dodává: "Ta slova platí dodnes. Pokoušeli se nás
zakázat. Pokoušeli se nás zastrašit, pokoušeli se nás izolovat. Nepomohlo
nic. Protože svobodné myšlenky či demokracii nelze zakázat, zastrašit,
izolovat. Dnes není vláda nad lidem, ale vláda lidu. A svobodní občané musí
politikům umět nastavit zrcadlo reality. I kdyby byla nepříjemná, i kdyby
měla politiky vybízet k tomu, proč byli zvoleni - aby zastupovali své voliče
a program, za kterrý byli zvoleni. Na pravici stejně jako na levici. Ani v
naší redakci nevládl jen jeden názor, Jedna Strana, jedna myšlenka.
Respektovali jsme odlišné názory i v těch případech, kdy jsme s nimi
nesouhlasili."
Pražský Demokrat chce podle slov šéfredaktora přes všechny obtíže pokračovat
i nadále, ale prozatím jen příležitostnými sborníky. "Musíme poděkovat svým
čtenářům i autorům, že nám tak dlouho zůstali věrni. Prosíme,
neodcházejte... I my musíme a chceme doufat, že bude líp. Na to si ale
musíme nejdříve vydělat."
