Malá, ale letitá legrace s Českým Telecomem
Když jsme se přistěhovali do malé vesnice kilometr od Prahy, hned jsme
si požádali o telefon. Ve vsi ho tehdy měl zrušený národní výbor, kádrovák
Čs. obchodní banky, který se násilně domohl zdvojení linky slušného
souseda, pár fízlů, komoušů a milicionářů a sotva pět slušných lidí. Budka
byla u nádraží, věčně rozbitá, druhou spolkla místní fabrika, aby měla víc
linek, a na slib daný obci, že se bude moci telefonovat ve dne v noci z
vrátnice, brzy zapomněla, a my jsme byli při žádosti o přístup k
telefonnímu přístroji vystaveni hulvátství imbecilních nočních vrátných.
Čekali jsme tedy na zavedení telefonu 1 km od Prahy (při opakovaných
urgencích) od roku 1978 do roku 1995. V mezičase devadesátých let nám
vypomohl laskavý soused odnaproti tím, že nám dovolil si k němu (legálně)
natáhnout individuální mezidomovní linku, kterou nám zatelefonoval, když k
němu někdo zavolal s hovorem pro nás, a my těch pár desítek metrů k jeho
telefonu přeběhli přes ulici. (Zdvojený kádrovák se snažil nás nějak udat,
posílal své kamarády montéry na fingované kontroly, jestli jsme si
neudělali ilegální odbočku dvojlinku, protože pochopitelně přibylo
telefonátů a jeho větev dvojlinky byla občas hluchá, takže
bolševicko-milicionářská buňka si nemohla volat, kdy se sejdou v
hospodě.
Někdy v tom 95. roce Telecom - tlačen kompromisním ujednáním o zachování
jeho monopolu - zavedl radiostabilní telefony mizerné kvality. Někdy ani
nezvonily, jindy se nedovolaly ven, většinu času přijímaly každé třetí
slovo.
V roce 1997 natáhla firma kabely do každého domu, do krabičky pod oknem,
a ticho po pěšině. Připojení žádné, prý není ústředna - přesně jak nám
bolševik vysvětlil už roku 1979. Od roku 1998 se v okolí začaly objevovat
telefony připojené na kabelu - tedy na jakousi novou ústřednu. I poslal
jsem na jaře 99 urgenci, že povaha zaměstnání a léta čekání nás snad
opravňují k tomu, aby aspoň jedno z našich dvou čísel bylo na kabelu. Ani
slůvko odezvy. Před Vánoci 99 se někdo z vlády nebo z Telecomu zase
vytahoval, že všude telefony do několika dnů - přesně jako bolševici, kteří
telefonizovali v roce 1985 kohokoliv v Česku do měsíce od žádosti, akorát
nás do dvaceti let. I napsal jsem výhrůžný dopis, opakující mou žádost z
jara, akorát s dovětkem, že to jinak už dám s ostudou do tisku. A za dva
týdny přišel dopis, že nás přijdou připojit na kabel, a že nové číslo bude
to a ono. Ani slovo omluvy.
Ani slovo omluvy nebylo později taky za to, že nám sdělili nové číslo o
pár stovek vyšší, než jaké nám přidělili, takže ti, které jsem předem
varoval o změně, se stejně nedovolali.
Je to dobré, telefon jde krásně, slyšet je všecko, na internet se
připojit je prachsnadné, akorát jsem zvědav na účty. Jeden ještě
radiostabilní bezdůvodně vyletěl před Vánoci na trojnásobek obvyklé sumy,
druhý o půl níže než jindy. V lednových dvou účtech je taky rozdíl 400,-
korun. Holt kabel už mají, tak ať mají zas o čem přemýšlet, řekli si asi
soudruzi v Telecomu.
Je dost těžké si nemyslet, že si jedna firma koupila monopol u mocnářů.
Tak mizerné služby, dlouhé lhůty, arogance, a jediná konkurence jsou drahé
a dotěrné mobilní telefony.
Co s tím budeme dělat?
Neuvádím konkrétní jména, protože nakonec: hrozba tiskem zafungovala,
někdo v Telecomu měl aspoň tuto zodpovědnost, jako by snad hanba v tisku u
nás něco znamenala, anebo snad tam byla jedna slušná osoba, kteráse
slitovala...
Kdybych tedy chtěl být pozitivní, psal bych takto: paní XY z oblastní
správy telekomunikací se ujala smutného dědictví bolševické a
postkomunistické doby, a dohlédla, aby se splnil víc než dvacetiletý
příslib zavedení telefonu do vesničky 1 kilometr od Prahy. Hezký příklad
pro všecky úředníky, vyzývající k následování.
Nemohu se však zbavit dojmu, že by to vyznělo nějak ironicky.
Ondřej Hausenblas