Z Čečenska přicházejí zprávy o znásilňování

(Human Rights Watch, leden 2000)

(Nazran, 20. ledna 2000) - Organizace Human Rights Watch dnes vyslovila obvinění, že v oblastech Čečenska kontrolovaných ruskou armádou jsou čečenské ženy znásilňovány ruskými vojáky.

Skupina vyšetřovatelů Human Rights Watch působící v Ingušsku získala informace od několika čečenských uprchlíků, kteří viděli těla obětí nebo se znásilněnými ženami hovořili.

"Znásilnění je válečný zločin a tato tvrzení o znásilňování v Čečensku jsou velmi závažná," uvedla Regan Ralphová, výkonná ředitelka sekce práv žen organizace Human Rights Watch. Zdůraznila, že podle mezinárodního práva může být válečným zločinem i jediný případ znásilnění.

Jak vypověděla Malika (jméno bylo změněno), 19. prosince 1999 ruští vojáci znásilnili a zabili její sousedku, třiadvacetiletou Firu (jméno bylo změněno), která spolu s ní žila v čečenském městě Šali. Fira byla podle Maliky "velmi krásná" a byla v pátém či šestém měsíci těhotenství. Během stejného incidentu vojáci zabili také Fiřinu asi šedesátiletou tchyni Rozet (jméno bylo změněno). Malika uvedla, že spolu s dalšími sousedy slyšela z domu jekot, křik a výstřely. Později nalezli mrtvá těla. Human Rights Watch zná jména obětí a svědků, ale na žádost Maliky je nezveřejňuje.

Před pohřbem se Malika podílela na muslimském obřadu omývání mrtvých těl. Stav těhotné Firy popsala následovně: "Na prsou měla tmavé modřiny. Na rameni byla podivná pravoúhlá modřina. Tmavé modřiny byly také blízko jater. Na krku zůstaly otisky zubů a stejně tak na rtech, jako by ji někdo kousal. Na pravé straně hlavy měla malou díru [od střely] a na levé straně hlavy velkou ránu." Čečenští vesničané, kteří Fiřino tělo pohřbili, nemohli provést soudní ohledání oběti, ale rozmístění a povaha jejích zranění silně naznačovaly, že se jedná o sexuálně motivovaný násilný čin. Rozet, Fiřina tchyně, měla v hrudi střelná zranění.

Human Rights Watch obdržela podobné zprávy hovořící o znásilňování také z vesnice Alchan-Jurt, kde docházelo v polovině prosince 1999 k vraždění, plenění a dalším zločinům spáchaným ruskými vojáky. "Zejnap" (jméno bylo změněno), dvaatřicetiletá žena z Alchan-Jurtu, poskytla Human Rights Watch jména dvou žen, které se jí svěřily, že byly počátkem prosince ruskými vojáky znásilněny. První ženě bylo pětadvacet let a byla vdaná, zatímco druhá, dvacetiletá, byla svobodná a Zejnap ji dobře znala. Zejnap dodala, že příbuzní té mladší ženy ji chtějí poslat poslat do Kazachstánu na léčení následků znásilnění. Zejnap dále uvedla, že vojáci byli často opilí a žádali po vesničanech vodku a mladé ženy. Podle ní je možné, že došlo k vícero případům znásilnění, ale "i kdyby tomu tak bylo, lidé o tom nebudou hovořit," uzavřela Zejnap.

Human Rights Watch vyslechla nezávisle ještě další ženu z Alchan-Jurtu, která poskytla obdobné svědectví o případech znásilnění ve vesnici. Pětapadesátiletá Zaman (jméno bylo změněno) uvedla, že bylo znásilněno asi pět nebo šest žen, "včetně jedné staré ženy jako já. Kolem druhé či třetí hodiny v noci přišli do sklepa vojáci. Někteří hlídali, míříce přitom svými zbraněmi [na lidi ve sklepě], zatímco ostatní znásilňovali." Zaman dodala, že mnoho lidí odmítá na téma znásilňování hovořit: "Bylo znásilněno mnoho žen, ale naši lidé o tom mluvit nebudou, neboť se ty ženy musejí vdát."

Třetí svědkyně z Alchan-Jurtu, čtyřicetiletá Sultan (jméno bylo změněno), informovala Human Rights Watch o dalším případu znásilnění: "Sedm smluvních vojáků [poddůstojníci, kteří slouží v armádě na smluvním základě] znásilnilo ženu v naší vesnici. Je to barbarství. Její rodina žije poblíž hřbitova. V té části vesnice zůstalo málo lidí. Vojáci vytáhli jejího manžela ven na ulici a pak ji znásilnili. Není to mladá žena, je jí asi dvaačtyřicet nebo třiačtyřicet. Znám její jméno, ale naše tradice mi zakazuje jej uvést."

Zprávy o znásilňování se objevily nehledě na tu skutečnost, že zveřejňování případů sexuálního násilí je v čečenské kultuře silným tabu. Čečenská muslimská kultura a národní tradice striktně upravují vztahy mezi muži a ženami a nepřístojné jednání je tvrdě postihováno, často i za použití násilí. Neprovdané ženy, které byly znásilněny, se budou těžko moci vdát, a se vdanými ženami, které byly znásilněny, se jejich manželé pravděpodobně rozvedou. Tyto faktory ztěžují dokumentaci případů znásilnění a sexuálního zneužití v Čečensku a je tedy pravděpodobné, že všechny případy na světlo nevyšly.

Znásilnění se považuje za válečný zločin podle druhého Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám, který v článku 4 (Základní záruky) uvádí, že jsou zakázány "v každé době a na každém místě ... urážky osobní důstojnosti, především ponižující a urážející zacházení, znásilnění, nucená prostituce a jakákoli forma nemravného jednání."

Pro válečný zločin znásilnění bylo v nedávných letech mezinárodními trestními tribunály sestavenými po válkách ve Rwandě (ICTR) a v bývalé Jugoslávii (ICTY) obviněno a odsouzeno několik osob.