Co je to rasismus
"Každý vztah, čin, myšlenka, názor na
příslušníka jiného etnika, kterým apriori determinuji
(zejména negativně) jeho samého či jeho postavení ve
společnosti a podle toho se k němu chovám já sám, či v
horším případě většina společnosti, je projevem
rasismu", toť vše, co se nám pan Čulík, dle mého názoru,
snaží asi sdělit, bez ohledu na to, kdo je
čtenářem jeho
Britských listů.
Problém není v tom, že bychom se my Češi,
ať bílí či snědí, nedokázali na této myšlence
obecně shodnout. Problém je, že se nám v Česku nedaří
uznat, že tato poučka platí i ve vztahu majoritní společnosti,
tj. "bílých", k našim romským (cikánským) spoluobčanům , tj. že si při
nejhorším nedokážeme alespoň přiznat,
že činy a důsledky těchto činů ve vztahu k Romům,
které mají všechny znaky rasově motivovaných činů, jsou
prostě projevem rasismu, ať se nám to líbí, či nelíbí. A
ti, kteří tyto činy páchají či schvalují, jsou rasisté a
společnost, která se tomu nebrání účinnou zákonodárnou
či výkonnou mocí, je společností latentně rasistickou.
Nejde přece o to, aby se příslušníci majoritní společnosti
snažili obhajovat před svým označováním za rasisty odkazem
na to, že to jsou právě samotní Romové, co se svým
počínáním a jednáním dostali do separace (segregace) od
ostatní společnosti, a že v této separaci setrvají tak dlouho, dokud
změnou svého jednání a počínání
hodnověrně nepřesvědčí společnost o tom, že chtějí
být její plnohodnotnou součástí.
Okolo
toho se točí,
bohužel, celá debata v BL místo toho, aby diskutující
soustředili svoji pozornost na pojmenování
problému (že jde
o rasismus) a hledání východisek jeho řešení.
Samozřejmě nelze od takové
diskuse očekávat,
že by nějakým rozhodujícím způsobem přispěla k
řešení romské otázky v Česku, ale svoji pozitivní roli by určitě v
procesu společenských změn mohla sehrát.
Dovolím si citovat z jednoho dopisu, který byl adresován jedné státní
instituci, a kterého jsem byl spoluautorem, společně s jedním Romem,
kolegou z práce. Snad Vám tento dopis ukáže Romy i z té lidské strany, když
se
tímto účinkem nejspíš minul článek o pořadu britské
televize, soudě tak podle minima ohlasů na něj (pouze posloužil
jako záminka k diskusi).
"Z
osobních rozhovorů s Romy, které s nimi vedu v poslední době,
stále více zaznívá jejich pocit zklamání a frustrace ze
situace, ve které se nyní v naší společnosti ocitají, tj.
že se na ně majoritní společnost začíná dívat jako na
druhořadé, ba až podřadné lidi, kteří se štítí
práce a živí se pokoutným způsobem na samé hraně
zákona, či za ní. Velmi rychle se zhoršují i jejich možnosti
získat práci, zakázku. Diskriminace se týká i jejich rodin a
co obzvlášť těžce nesou, i jejich dětí. Stále více
jsou vytěsňováni na okraj naší společnosti (80%
nezaměstnanost), bez naděje na možnost pozitivní změny.
Přidají-li se k tomu rasově podbarvené vraždy, pak už se
začínají vztahy majoritní společnosti a jejích romských
spoluobčanů nepřátelsky vyhrocovat. Tato situace je
potenciálně velmi nebezpečná a ve světle vstupu ČR do EU
nepřípustná, vyžadující okamžitou nápravu. Shodli jsme
se na tom, že nelze hledět do minulosti, a soustřeďovat se na
hledání viníka, ale naopak, že je nutno se zaměřit
na budoucnost, na hledání způsobů nápravy tohoto nedobrého
(pro obě strany!) stavu. Je nutno postavit pozitivní příklad
založený na spolupráci obou skupin obyvatelstva. Dát najevo
konstruktivní společnou vůli po změně a to formou
konkrétního činu s konkrétním pozitivním výsledkem.
"
Co
říci na závěr - snad jen to, abychom společně
skutečně dokázali najít
odhodlání a
upřímnou snahu ke vzájemné spolupráci, kdy nebude majoritní
společnosti za těžko, i v tak pro většinu jejich
příslušníků nelehké době, účinně hmotně i
duševně pomáhat našim romským spoluobčanům v jejich
cestě za znovuzískání plnohodnotného společenského
postavení, a kdy sami Romové tuto pomoc dokáží přijmout a
obrátit ji nejenom ve svůj, ale i celospolečenský prospěch.
Jakým způsobem se to může nebo bude dít,
o tom nás
přesvědčí plánované vystoupení Romů na Letenské
pláni. Chce se mi věřit, že na této pláni zazní nejenom
volání Romů po právu na život v této zemi, ale i jejich hlasitá prosba o
pomoc jejich snaze z
naší strany, a že
tuto prosbu nejenom nepřeslechneme, ale i
správně pochopíme
jako upřímnou nabídku ke smíru a spolupráci. V tom je
totiž naše společná budoucnost. Vyzní-li shromáždění
jiným způsobem, není podstatné čí vinou, pak to bude společnou prohrou nás
všech.
Mějte se hezky, hůř už snad nebude.
