Pětky z chování atd...
Asi jsem nějak postižen archaickým džentlemanstvím, ale opět se hodlám
zastat nějaké pisatelky, kterou neznám, bez ohledu na její argumentaci jako
takovou, jen proto, že se do ní někdo strefuje příliš 'mužně'. Za své
zastarale šovinisticky protekcionistické manýry se všem feministkám
omlouvám.
Newtonův třetí zákon pohybu praví (alespoň někteří fysikové ať prominou
přenášení do hovorové češtiny), že každá akce vyvolává odpovídající
reakci. Bohužel, tohle zřejmě neplatí pro diskusi na stránkách BL. Poněkud
ostřejší tón mého vlastního příspěvku zde neomlouvám, zdá se mi naopak
výjimečně odpovídající naladit stejně falešný tón. Jak už na mou adresu
25.2 podotkla Juliana, je dobré se vyjadřovat k věci, ne k člověku.
Bohužel, milá anonymní bytosti Juliano zajímavých názorů, nelze se
vyjadřovat k věci bez člověka, pokud předmětnou věcí je právě chování
člověka. (A pokud předmětnou věcí je anonymita pisatelky, vyjadřuji se
adresně, když píši na ne-adresu jedné ukázkově tajemné bytosti ?)
(Potud předmluva.)
Výmluvná stať
vědce-grafomana pana Luboše Motla, na evidentně chabou rádobyargumentaci
paní Koutné ohledně transistorů a jejich pojmenování stojí za přečtení.
Asi si pan Motl vzal za cíl ukázkově rozebrat její 'bláboly' - a v
tom by býval uspěl na výbornou, až na jednu drobnost, ryze procedurální.
Pan Motl pominul (jak trefné to slovo) snad nejpodnětnější větičku paní
K:"Především je třeba říci, že by mělo být pod úroveň vědce, aby druhé
lidi podobným způsobem osočoval." Co brání tomu, aby věčně jednooký a
šibalsky se usmívající pravičák ;-) LM jednou provždy rozmetal naše
pochybnosti o své hodnotové škále, ve které 'pravda vítězí knockoutem' ?
Jen to, že lidé zavedli mezi sebou pravidla hry, a rány pod pás
nevedou k vítězství, ale z kola ven. Pan Motl si sám sebe plete s
bombardujícími částicemi uvnitř urychlovače, když se zaměřuje s takovou
vervou na tak nepatrné argumenty, aby je rozbil. Asi jej fascinuje, jaké
klikyháky takový argument zanechá, když jej rozmlátí na cimprcampr, a bude
od toho odvozovat podstatu nějakého z lidmi vnímaných vesmírů.
Ano, paní Koutná, mělo by to být pod úroveň člověka (nejen vědce) aby
lidi podobným způsobem osočoval. Mělo. Ale když je jeho hmotnost tak
mizivá, že se musí takto rozjet, aby byl znát, když je jeho úroveň tak
nízká, co zbývá než osočovat a ponižovat ostatní, aby si plivnul pod nohy a
podestlal.
S předstihem sám sobě vytknu, že se strefuji do manýrů pana Motla stejně
nadbytečně, přestože každý soudný člověk (jeho samého tímpádem
vyjímaje) jeho manýry vnímá jako nevhodné, a nepotřebuje k tomu žádného
Pinkavu, viďte, uznal jsem to, bytosti.
Lepší je nad obsahem argumentace paní Koutné i nad manýry pana Motla
mávnout rukou, jako v té obehrané písničce (Suchého a Šlitra?), kterou
cituji z paměti, i s intonací.
V pimprlové kómédí-i staló se,
žé úsédlá vósa králi na nó-se,
král se namích a bouch pěstí do stó-lu,
závolejte na tú vósú Škrhó-lu.
Škrhó-la si řek', že vosu prožé-ne,
súkovicí mohutně se ožé-ne,
a jak ták, ta vósá sédí na nó-se,
bouchne jů a v tů ránů je po vó-se.
(Zbývá jen, abychom ještě do-da-li,
v turá-nu jé-pó-vó-sé-á-pó-krá-li ....)
Chtěl bych radit, nijak Vás však nenutím,
malé věci řešte ruky mávnutím,
nédopádnété ták jakó Škrhóla,
nebudou Vás považovat zá císaře pána, a jého ródinu ....
Podotkne-li mi někdo, že nad slovnímy výlevy a hrubiánstvím se nemá cenu
pozastavovat, připomenu, že v obsahu, nikoli formě argumentace pana Luboše
je leccos hodnotné, například myšlenka, že se nemají ponechat nežádoucí
projevy bez odezvy. Myslel jste jen ty nežádoucí obsahem, nebo i ty Vaše,
nežádoucí formou? Jistě se dočkáme ukázkové termonukleární reakce na mou
adresu nejen od pana Motla, ale i od myslitelů menší ráže kolem něj
orbitujících, předem však avizuji, že mají pro tentokrát poslední slovo,
tak si dovolte cokoliv pánové. Ať čtenáři posoudí. Reaguji na formu, pane
Motl, zkuste mým motloidním výlevům čelit pro změnu zdvořile. Vždyť to
dokážete!
Z ne příliš jiného soudku:
Upozorňuji sousedícího argumentačního
borce pana Jana Kyncla, - který 'neví jestli je vědec' (to bude asi
nadpis Jana Čulíka) - že není vědec. Nebude jím tak dlouho, dokud mi dluží
odpověď na pár zdvořilých otázek, kterými jsem naznačoval snadnou
zpochybnitelnost některých jeho tvrzení. Sám uznává, že "jedno z pravidel
bádání zní, 'každé tvrzení musí být vyvratitelné.'". Šlo mi totiž o
to, že si pan Kyncl dokázal splést Václava Pinkavu s Pavlem, (který je
vystudovaný fyzik, ač prý méněcenný protože se dokáže živit něčím jiným - a
navíc, světe zboř se, má čas i na Shakespeara). Nejen to, ale pan Kyncl
nedokázal pochopit mou anglosasky skromnou formulaci ze soukromého mailu
"moje interpretace evoluční teorie..." - míněno 'jak tomu rozumím já, poté
co jsem to dokonce studoval'. Popsal nám to zkresleně tak, že 'nějaký
shakespearolog vykládá evoluční teorii po svém'. Ne-exaktnost Vašeho
zacházení s fakty a rétorická demagogie je hodná posměchu, pane Kyncle,
vědče z provolávání !
Pro úplnost, napsal jsem panu Kynclovi 25. 2 tento mail, na který zjevně
nemá, co by kloudného odpověděl:
Dobry den pane Kyncl,
Ad: http://blisty.internet.
cz/0002/20000225i.html#08
Prozatim bych hodnotil takto:
Vtipnost: vyborna. Stylistika: dobra. Snaha hlasat vedu: chvalitebna. Delka
clanku: dostatecna. Pozornost pri argumentaci: nedostatecna.
Davam Vam za pravdu, ze "rozhodne neprichazi v uvahu, ze si poklepeme na
rameno, budeme uznavat svoje nazory a dal kazdy tvrdit to svoje", kdyz jde
o neco podstatneho a jednoznacneho, pricemz nam vychazeji odlisne hodnoty
pri pozorovani tehoz.
Tri kontrolni otazky:-
A) Kde se mimo vas clanek psalo neco o "stretu zajmu" odbornika na svuj
obor?
B) Kdy Vam ktery "shakespearolog" vykladal evolucni teorii "po svem"?
C) Kdo kde navrhoval aby se o vedeckych pravdach "hlasovalo v referendu"?
Tesim se na vysvetleni.
Evoluční teorie je naštěstí veřejně dostupná, ale vykládat si ji
musí každý člověk chtě nechtě po svém, v rámci svých intelektuálních
možností, jak ostatně platí o všem, co vnímáme svými nedokonalými čidly a
mozky.
Je mi skutečně líto, že nemám patent na rozum jako někteří. Jasnozřivá
sebejistota, se kterou lidé prohlašují, že objevují kardinální principy
vesmíru, (ne, že si konstruují výkladové rámce dostupné svým myslím), je
určitě záviděníhodná. Musí to být skvělý pocit, být si něčím tak jistý. Než
se tohle někoho dotkne, mluvím samozřejmě o náboženském fanatismu, ne o
Vás, pánové. Vy jste přece zmítáni pochybnostmi a plni pokorné snahy
poodhalovat jen to, co se dá, v rámci lidkých možností uvažovat, třeba
prostřednictvím exaktní, ale přesto lidmi definované a koncipované
matematiky.
Totiž, je ta naše věda - (matematika, logika, fyzika...) ta jediná
možná? Jak to můžete vědět, uvězněni ve svých lidských mozcích?
Jak třeba objektivně poznáte, že jste se už dávno nezbláznili? Máte na to
jen a jen pocity.
Pocity vlastní neomylnosti nejsou neomylnost sama.
Z vašich statí čiší ne věda, ale víra, v dokonalost a neomylnost člověka
samého a jeho myšlení.
Neomylnost toho člověka, ve kterém je uvězněno Vaše vědomí.
