Gross
"Resorty zůstávají, ministři odcházejí", řekl včera Václav Grulich
po té, co prezident přijal jeho demisi. Křeslo ministra vnitra ovšem zřejmě
nepatří k těm, u kterých je lhostejné, kdo si na ně sedne.
Odstupující ministr vyslechl na svou adresu slova díků za odvedenou
práci, nicméně způsob, jakým odchází, se mu nelíbí.
Podobně ovšem i jeho nástupce Stanislava Grosse mrzí "dusná"
atmosféra, která provází pro změnu jeho jmenování.
Václava Grulicha netěšilo, že média dlouhé týdny před jeho rezignací
spekulovala o tom, že o křeslo přijde.
Stanislav Gross má asi podobně malou radost, když čte v novinách
narážky, že se ministrem stává, aby ho měl šéf pod kontrolou, jaksi
z trestu za občasnou prostořekost stran premiérova stylu.
Vše se pak odehrává v situaci, kdy musí odpovídat na otázku zda
vymění, či nevymění šéfy útvarů, které se věnují ekonomické kriminalitě a
mafiím.
Jistě je již nyní informován o tom, co se na zmíněných útvarech sleduje.
Stanislav Gross se včera loučil se sněmovnou, ve které si vybudoval
slušnou pozici, ale i hojnou účast na televizní obrazovce, která mu pak
vynesla i slušnou popularitu.
Jako ministr vnitra bude dostávat otázky méně obecné a lze
očekávat, že ocení každý jeden den, kdy o něj média nezavadí.
Jestliže míní vážně své předsevzetí, že ministerstvo vnitra není
jeho poslední politickou štací, má dvě možnosti. Buďto chladnokrevně
vstoupit na tenký led intrik a konspirace, anebo se držet co nejvíc zpátky
a ve snaze nedopustit se chyby neudělat téměř nic.
Existuje samozřejmě i třetí možnost: Brát svou ministerskou funkci,
jako by to byla poslední štace. Brát se za zájem slušných lidí a šlapat na
paty těm, kteří společnosti škodí. Bez ohledu na to, v jaké působí straně.
Kdo ví, zda to není jediná cesta jak politicky přežít.
5. dubna 2000
