Inflační cíl
Zatímco letos má být česká měna znehodnocena v rozmezí 3,5 až 5,5 procenta, v roce příštím míní Centrální banka nastavit měnovou politiku tak, aby se čistá inflace pohybovala v rozmezí dvou až čtyř procent.
Oslovení analytici jsou příjemně překvapeni nejen ambiciózním inflačním cílem, který je prý z dlouhodobého hlediska pozitivní pro ekonomiku, ale těší je i skutečnost, že poprvé v historii existuje soulad v názorech centrální banky a ministerstva financí.
Josef Tošovský i Pavel Mertlík si pochvalují korektní spolupráci, která podle guvernéra centrální banky zvyšuje důvěryhodnost a účinnost cílů a podle ministra financí je v souladu s fiskální politikou a úsilím ministerstva o snížení deficitu státního rozpočtu.
V souvislosti s makroekonomickými čísly se včera hovořilo také o nezávislosti České národní banky. Zatímco analytici banku chválí, že nepodlehla politickým tlakům, ministr financí řekl: " Nezávislost centrální banky není ohrožena, my jsme České národní bance nic nediktovali a ani diktovat nebudeme."
Jakým politickým tlakům tedy banka odolala, když ministerstvo financí žádné nevyvíjelo?
Z agenturních zpráv to nevyplynulo, komunikaci centrální banky s ministerstvem financí včera za slušnější než v minulosti označil i bývalý ministr financí Ivan Pilip, který situaci pozoruje z opozice.
Je to velice příjemný paradox, ve kterém se proplétají tři dobré zprávy:
Máme politiky, kteří se nesnaží ovlivnit centrální banku, současně máme centrální banku která se nenechává ovlivnit politiky a k tomu dostáváme příslib, že naše peníze nebudou podléhat zkáze, že nás tedy nečeká dramatické zdražování. A toho všeho je docíleno prostou ochotou ke komunikaci.
Neuvěřitelné.
26. dubna 2000
Poznámka JČ: Ve Velké Británii byla ústřední banka paradoxně po dlouhá léta za vlády konzervativců pod přímým vlivem vlády. Konzervativci argumentovali, že důsledky finanční politiky vlády přímo pociťují - kladně nebo záporně - voliči, a tak je prý správné, aby finanční rozhodnutí činili politikové s demokratickým mandátem. Naproti tomu kritikové poukazovali na to, že pod tlakem průzkumů veřejného mínění mají politikové tendenci vést ekonomiku jen podle vlastního krátkodobého prospěchu, jen do příštích voleb, a činit tedy krátkodobá, neodpovědná rozhodnutí. Paradoxně v Británii osvobodili ústřední banku od vládního vlivu v roce 1998 po vítězství ve všeobecných volbách až labouristé. Účetní odborníci tehdy nad tím lomili ruce: varovali, že banka bude činit volebně nepopulární rozhodnutí, vláda proti tomu nebude moci nic dělat a odnese to ztrátou voličské podpory. Dosud k tomu nedošlo.
