Moje internetové KREDO
Miloš Štěpánek
Od bezmezné důvěry k omezenému ručení (Polemika s V. Leporskou )
1. Cíl snažení
Třetinu aktivního života jsem byl v profesionálním kontaktu s výpočetní technikou (viz Zákony určené k obcházení). A tak jsem se na stará kolena rozhodl vyzkoušet, co Internet opravdu dokáže. V naší vlasti už je pro politiky a žurnalisty (jako jádro politické třídy) všeobecně dostupný. A tak provádím soukromé šetření (rozvědku bojem), jak mohou jeho vrozené perspektivní kvality pomoci bezprostředně tam, kde to národ nejvíce potřebuje: ve tříbení názorů a sjednocování sil pro - jak jinak - naše světlé zítřky. Měřítkem může být šíře polemik a zejména jejich rezultativnost. V tradičních gutenbergovských médiích je pro výměny názorů prostor fyzicky i ekonomicky omezen. A na to se mohou redakce vymlouvat, takže se myšlenky pohybují často po mimoběžkách, v různých rovinách a bez vzájemného střetu, takže nelze vykřesat jiskřičku nového poznatku. V internetovém prostředí bez úzkých technických omezení by konflikt a sjednocování názorů měl mít meze pouze intelektuální. V Internet mám tedy důvěru téměř bezmeznou.
2. Dílčí výsledek
Od mého prvního vstupu na webové stránky, resp. (28.2) do Britských listů, uplynulo deset týdnů, během nichž redakce umístila bez mrknutí oka stejný počet mých příspěvků. Asi polovina jsou úvahy o projevech nízké kvality českých médií a východiscích pro jejich kritiku, (Metodika a pravidla diskuse, Právo vědět bez uvozovek, Česká média a politická kultura, Politici versus elektronická média, Dluhy médií politické kultuře) s převážně obecnými názvy, které mohly přispět k nízkému (či pokud vím dokonce nulovému) ohlasu.
Druhou část představují zamyšlení spíše politologická, ke konkrétnějším událostem a jevům, což se odrazilo i v posunu názvů ke konkrétům (Politická logika a schizofrenie, Nespravedlnost vůči - ministrovi - spravedlnosti, Stav a styl hledání následníka trůnu, Jak - nechtěně - blamovat nadstranického prezidenta, Pes na procházce a "blbá nálada" /k němuž míří polemika V. Leporské/ a čerstvě odeslané Zákony určené k obcházení).
Kromě jednoho dílčího e-mailového kontaktu, pochází tedy od V. Leporské první zveřejněný ohlas, který kvituji zásadně s povděkem. Zastávám totiž názor, že i špatná kritika je dobrá - nejhorší je lhostejné mlčení. Navíc vyznávám heslo "život za bonmot", což je patrné nejen z předchozí věty, a explicitně z prvního odstavec mé "inkriminované" "psí" (po)známky. Nicméně v duchu lituji, že předmětem sporu není jádro originálního (jak si neskromně myslím) výkladu "blbé nálady" jako absence nové transformační společenské smlouvy a potíží ji obnovit(v rozsahu osmi odstavců). Přesto mne důvěra v demokracii jako diskusi mne neopouští.
3. Jaké názory se střetávají
Připomínky V. Leporské se tedy obsahově týkají poloviny jednoho odstavce (5% textu) s vedlejšími tématy. Pro pořádek zdůrazním, na čem mi i nadále záleží v této okrajové argumentaci, tj. v upozornění na možné a médii většinou opomenuté aspekty dění.
Především fakticky ke kapitálové přiměřenosti jakékoli společnosti s.r.o. Bez ohledu na místo a předmět působení, osobní sympatie širokého okolí k jednateli si od doby své maturity na obchodní akademii v roce 1950 nedovedu představit, jak svěřuji já (a kdokoliv při smyslech) hospodaření s měsíčním objemem 30 milionů a základním jměním přes 400 milionů a taktéž navíc slíbené státní dotace na útlum dalších 600 milionů právnímu subjektu jehož ručení omezeno do výše 100 000 Kč. Učinit něco takového lze jen ve stavu (což je tuším výrok ministra Motejla) právního bezvědomí, srovnatelného s dítkem, které se musí nejprve spálit, aby uvěřilo, že kamna jsou horká. Až na to, že podobných investičních fondů, bank, stavebních společností už vyhořelo (moc se mi líbí slovenské slovo) neurekom, takže naivita opravdu není na místě. Proti tomu, aby "občané v určitém regionu mohli vyvinout regulérní (!) snahu o řešení věcí, které se jich týkají" jsem nenapsal ani ň.
Doplňkový ale neméně důležitý psychologický pohled na eskalaci razance výraziva ve sporu, v němž partneři nevnímají předkládanou hrozivou argumentaci. Snažil jsem se upozornit, jak nárůst zoufalství může vést řečníka k přiostřování slovníku. Zdánlivě je vše v pořádku, když se bonmot ujme,. Jindy je oheň na střeše pro údajnou nepřiměřenost a spory o výstižnost se vedou celé roky a někdy i generace. Komentátoři jsou povinni zpochybňovat významy a osvětlovat zapadlé aspekty jevů. Proti vlně odsudku "nezapůjčení psa na procházku" jsem upozornil i na jiný možný výklad tohoto jednání. Mám v úmyslu se vůbec podrobněji zabývat "anatomií humbuku" v Čechách, kam kampaňovité vychvalování i zatracování nesporně patří.
Za vznik soustředěné debaty uživatelů Internetu skýtá naše občanská společnost ručení jen velmi omezené. Proč?
4. ...protože argumenty míří mimo ohnisko problému
S názory té či oné diskutující strany na skutečné problémy lze souhlasit nebo ne, mohou se dokonce trochu či gruntovně mýlit všichni. Neměly by se však užívat argumenty irelevantní, pokřivené až případně křivácké (vida jak lze argumentaci v zoufalství eskalovat). Pro kultivaci politiky a žurnalistiky (opět se souhlasně dovolávám názoru Jakuba Patočky, že obě branže se na mizerné úrovni podílejí rovným dílem) bychom se snad měli vyhnout
- argumentaci ad hominem. Neměli jsme toho dost za bolševismu, kdy se nejprve hledělo na to, KDO mluví, než CO říká? Ať fandím komukoliv (a já myslím, že jsem v textu nikomu nefandil - snažím se především dobrat pravdy. Filosofové nás poučují, že se ani nemá říkat "mám nebo nemám pravdu", ale naopak, "má pravda mne"?.
- Věci tají neprospívají argumenty "o něčem jiném" či překrucování kritizovaných výroků. Copak jsem někde psal o "...neohroženém Falbrovi, který s hrdinstvím sobě vlastním.." Připomeňme ze starého režimu anekdotickou odpověď bafuňáře Američanovi na konstatování špatného stavu třeba našich vozovek "A u vás zase lynčujete černochy".
- Od diskutované otázky by se nemělo odbíhat k libovolným jiným tématům. Pochopitelně "všechno souvisí se vším", to ale neznamená, že najednou lze diskutovat o všem. Co má společného s ekonomickou mohutností a způsobilosti "eseróčka" nebo podmínkami vzniku bonmotu (o němž jsem psal ve zmíněných několika řádcích já)
- po kom má právní nástupnictví ČMKOS,
- jaké jsou v ní sympatie a rozpory,
- co koho vyneslo do jakého postu,
- co si o kom zapsala StB,
- jaký má význam tripartita atd.
Co řádek to téma pro diskusi zainteresovaných.
Nejsou však náhodou legitimní i témata, která jsem navrhl výše v oddíle 2? Tak právě v tomto směru zkoumám zralost naší občanské společnosti, zejména na politické kultuře médií.
Miloš Štěpánek 20. dubna 2000
