Radiožurnál: Ozvěny plus ze soboty 29. 4:

Jejich kritika Jiřího Vyvadila nebyla přesvědčivá

Jan Čulík

Daniel Tácha a Pavla Kvapilová, autoři sobotních Ozvěn plus, kritizovali v pětiminutovém pořadu, který se vysílal v sobotu 29. 4 v 18.15, to, že je mezi deseti kandidáty, ucházejícími se v ČR o funkci ombudsmana, i kandidát ČSSD Jiří Vyvadil. Vyvadil je podle pořadu Ozvěny plus nedůvěryhodným kandidátem, protože se za Československou stranu socialistickou údajně účastnil v listopadu 1989 vyjednávání o předání moci při pádu komunismu na straně odcházející komunistické garnitury v čele s Ladislavem Adamcem. Před pádem komunismu byl v Československé straně socialistické poradcem jejího předsedy Bohumila Kučery. John Bok, který vystoupil v pořadu Ozvěny plus, považuje za důkaz Vyvadilovy nedůvěryhodnosti už jen to, že byl členem Československé strany socialistické, a ta strana se "nijak bolševikům nepříčila". Jiným důkazem Vyvadilovy nedůvěryhodnosti je to, že podle některých svědků "zničil" původně velmi úspěšný a v důsledku revoluce v listopadu 1989 velmi důvěryhodný deník Svobodné slovo.

I když musím přiznat, že si Daniel Tácha i jeho kolegyně při přípravě tohoto pořadu zřejmě vzali k srdci kritiku i technické připomínky, které vůči některým předešlým Ozvěnám plus vznesly Britské listy (ani odvysílané fragmenty rozhovorů nebyly tentokrát skoro vůbec rušeny necitlivě udělanými střihy) a dávají v pořadu pečlivě slovo všem zúčastněným stranám, včetně obviněné osoby, přesto jsem si pořad o Jiřím Vyvadilovi vyposlechl se znepokojením.

Pořad totiž navzdory veškerým snahám tvůrců nepůsobil seriózně. "Odstřelovací", skandalizující tendence byla zjevná, a to přesto, že to snad autoři pořadu nezamýšleli.

Uvažuji nad tím, proč byl pořad tak znepokojující a nevyhovující. Myslím, že je to především v důsledku jeho nesmírné krátkosti.

Pět minut je neobyčejně omezená doba na to, aby bylo možno vznést proti určité osobě skutečně vážné obvinění a odpovědně a přesvědčivě to zdokumentovat. V některých předchozích Ozvěnách plus to fungovalo, protože vznesené obvinění bylo relativně velmi jednoduché. Pokud obvinily Ozvěny plus na základě svědectví Jindřicha Šídla poslankyni Kateřinu Dostálovou, že se ostře kriticky vyjádřila o některých pořadech České televize, takové obvinění bylo jasné, průzračné a srozumitelné a na prostoru pěti minut se s tím dalo pracovat (potíž ovšem byla, že pořad Ozvěny plus neměl výroky Kateřiny Dostálové natočené a  ona je posléze popřela).

Jestliže však vznesu proti kandidátu na funkci ombudsmana obvinění, že není důvěryhodnou osobou, protože prý v listopadu 1989 stál na straně komunistické delegace, vyjednávající s Občanským fórem, nebo případně proto, že byl členem Československé strany socialistické (!) je to téma daleko složitější a pouhých pět minut prostě nestačí na to, aby toto obvinění Český rozhlas odpovědně a spolehlivě prokázal. S obviněním je v tomto případě totiž celá řada potíží. Jde o důležité otázky, které si objektivní pořad při objasňování těchto záležitostí nutně musí klást. V pětiminutové relaci to však nikdo neobjasní a Český rozhlas pak může být obviněn, že torpéduje kandidáta vládnoucí strany jen tím, že proti němu svou relací vyvolává bigotní, emocionální lidový antikomunismus.

Nevyřešené otázky spojené s tímto složitým obviněním jsou například tyto:

1. Co to znamená, že Jiří Vyvadil byl v listopadu 1989 při vyjednávání "na Adamcově straně"? Někteří tvrdí, že vyjednávání pouze organizoval, jiní naopak, že se ho aktivně účastnil. Jenže pokud je známo, Vyvadil nebyl komunista, ale byl členem jen Československé strany socialistické. Není jasné, jakou roli mohli hrát členové této souputnické strany při konečném vyjednávání mezi vládnoucími komunisty a Občanským fórem.

2. I kdyby nakrásně byl Vyvadil třeba i členem komunistické strany, znamená to, že by měl být vylučován z veřejného života? Princip kolektivní viny se pokud vím nemá uplatňovat - pokud se Vyvadil dopustil nějakých individuálních trestných činů, měl by být potrestán. Nejen v ČSSD, ale i v pravicových koaličních stranách (ODS, ODA, atd.) se vyskytují a vyskytovali bývalí členové komunistické strany, byl jím například někdejší ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý. Nepamatuji se, že by Český rozhlas za členství v KSČ někdy kritizoval zrovna Dlouhého.

3. Situace v listopadu 1989 byla, pokud vím, nepřehledná a velmi rychle se vyvíjela. Kdysi mi vyprávěl komentátor Svobodné Evropy Radko Kubičko o tom, jak se při počínajícím pádu komunismu stal hned zpočátku členem studentské delegace, která vyjednávala s vedením fakulty o reformách. Revoluce šla tak rychle dopředu, že vzniklo nebezpečí, že tito první studenti, kteří se odvážili zpočátku s vedením fakulty vyjednávat, budou v další fázi revoluce zdiskreditováni jako kolaboranti, že se vůbec rozhodli s bývalou komunistickou hierarchií vyjednávat a "špinit se s ní". Zpětně se ahistoricky uplatňovaly soudy podle nové situace. Bylo by potřeba odpovědného historického rozboru a spolehlivého svědectví účastníků na to, aby bylo možno přesvědčivě zhodnotit, zda Vyvadil skutečně vystupoval v listopadu 1989 na straně odcházejících komunistů jako dogmatický prorežimní kolaborant, anebo zda se snad pokoušel v určité etapě vývoje zastupovat nějakou reformnější frakci, která byla posléze překonána. Opakuji, pětiminutový pořad tohle nedokáže udělat a posluchače, který není předem předsudečně zaujat, takže automaticky emocionálně odsoudí kohokoliv, koho někdo označí za komunistu, to nepřesvědčí.

Je pravda, že Vyvadilovi byl v pořadu dán prostor k tomu, aby vyjádřil vlastní názor:

"Pane redaktore, to , to teda jsem... S jakým režimem? Copak já jsem spjat s minulým režimem? To je přece otázka - promiňte mi, ale jako naprosto absurdní. To jako musím poctivě říct, že - ne, já bych se nebál ničeho a jsem ochoten se zodpovídat z toho, co jsem udělal, ale naprosto nevím, jak já bych mohl spjat s minulým režimem. No já jsem byl například aktivní, že v tom devětaosmdesátém jsem dělal i schůzky Fóra socialistů. A já jsem prostě na těch diskusních fórech socialistů řekl, že bude zrušena vedoucí úloha KSČ. (...) To první prohlášení Svobodného slova, které vyšlo 18. listopadu v tom Svobodném slově, bylo sepsáno v mé kanceláři. Jestli toto budete nazývat jako styk (?) s minulým režimem, tak na to jen těžko nacházím odpověď. Prostě, ne."

Potíž je, že první část této odpovědi je zjevně odpovědí na reportérovu větu, něco jako "Byl jste spjat s minulým režimem." To je příliš nekonkrétní. Reportér se měl Vyvadila rovnou zeptat, zda skutečně aktivně vyjednával proti Havlovi po boku Adamcově, případně měl Vyvadila při tom s Johnem Bokem - nebo s někým jiným, možná politicky umírněnějším, třeba Petrem Pithartem, který u jednání také byl - konfrontovat. Takhle byla v první části odpovědi v pořadu zveřejněna jen Vyvadilova obecná dementi, nikoliv věcné, ověřitelné buď lži nebo argumenty - a ta obecná dementi v posluchačově vědomí jen nepřímo přispěla k neférové Vyvadilově diskreditaci: "Hle, vymlouvá se, darebák!" usoudí posluchač.

Vyvadil v pořadu sice říká, že organizačně připravoval schůzku s Občanským fórem, ale nikdo se ho zřejmě přímo nezeptal: "Tak jednal jste po boku Adamce nebo ne?" V pořadu měla zaznít Vyvadilova jasná odpověď na tuto otázku. Že nezazněla a že jsme slyšeli jen jeho obecné výmluvy, v tom smyslu byl pořad trošku manipulativní.

Pořad však sám pak reportérčiným hlasem přiznává:

"Je prakticky nemožné s odstupem zjistit, zda Vyvadil hodlal skutečně změnit poměry v zemi či jen stoupal po kariérním žebříčku."

No právě. Proč tedy o tom natáčet diskreditační pořad, když to nemohu dokázat? Obvinění je podobně obojaké, jako když v úvodu pořadu jeho autoři Vyvadilovi vyčítají, že se v minulých dnech zastal Libora Nováka z ODS, souzeného za finanční podvody, argumentem, že se mu zdá neférové, že si to Novák odnáší za všechny ostatní a že pro něho bude Vyvadil případně žádat milost.

Nemám nutně žádné obrovské sympatie k někomu, jako je Libor Novák, který neváhal ve stranickém zájmu falšovat finanční výkazy ODS, ale nelze vyloučit, že třeba pan Vyvadil se za Nováka zasazuje čistě z lidského slitování a nikoliv ze spikleneckého srozumění ČSSD-ODS. Něco na tom, že za podvody ODS pyká podivuhodně jen jediný člověk, totiž skutečně je, a nikdo by asi neměl být obviňován za to, že se postaví na obranu souzeného člověka. Nevím, nakolik je seriózní dávat tento Vyvadilův výrok do souvislosti s jeho někdejšími údajnými prohřešky ve prospěch bývalého komunistického režimu. Zdá se, že to mělo navodit zdání, že Vyvadil jako člen ČSSD je součastí onoho spiknutí ODS-ČSSD, zvaného opoziční smlouva, a tak dále zpochybnit jeho důvěryhodnost.

Není-li možné jasně dokázat Vyvadilovu roli v listopadu a v prosinci 1989, daleko zajímavější by bylo pořádně rozebrat, jaká byla jeho role při správě deníku Svobodné slovo, které, jak svědčí mnozí, straničtí funkcionáři Československé strany socialistické a posléze České strany národně socialistické v podstatě - a to zcela zbytečně - zničili. To by bývalo docela zajímavé téma k řádné investigaci. Není ovšem jasné, zda k "zničení" tohoto v revoluci populárního deníku došlo jen v důsledku hlouposti funkcionářů jako Vyvadil, anebo z jejich chtivosti po majetku a po kariéře. Bohužel, v pořadu citované svědectví Marty Bystrovové je naprosto mlhavé a nevysvětluje nic, co tedy vlastně Vyvadil s deníkem Svobodné slovo provedl:

"V tom devadesátém roce, kdy on se stal předsedou, ty noviny měly velkou prestiž. Samozřejmě, tehdy měly náklad více než půl milionu výtisků a vzhledem k tomu, že se tak aktivně účastnily listopadové toho převratu, tak měly před sebou patrně docela velkou budoucnost. No a ta strana pod vedením pana Vyvadila najednou zapomněla na to, že noviny jsou médium pro veřejnost a ne pro nějakou politickou skupinu a samozřejmě přes ty noviny si chtěli dělat svoje kariéry."

Ale jak konkrétně ty noviny zničili? A bylo jejich jednání skutečně tak nedůvěryhodné, že by nyní Vyvadil neměl kandidovat na ombudsmana? To měl pořad jasně vysvětlit.