Ředitel České televize se nepodrobí kritickému zkoumání v rozhovoru s Britskými listy
Jaroslava Sedláčková, ČT: "V seznamu periodik, jimž poskytneme možnost rozhovoru s panem generálním ředitelem, Britské listy nebudou"
Motto: "Novinář musí kousat do ruky, která ho krmí." (Jeremy Paxman, televize BBC)
Vážený pane Čulíku,
(...)
Z vlastní zkušenosti vím, že ten, kdo umí obratně zacházet se slovy, má v rukou mocnou zbraň. Musím konstatovat, že jak Vy, tak pan Pecina, jste v tomto ohledu obratní. Nicméně si dovoluji dodat, že pochybuji o tom, že se Vám podaří vybudovat si pověst vysoce odborného, zároveň však seriózního periodika. Vede mne k tomu zkušenost, kterou jsem získala za poslední dva dny.
Z Vašich slov v Britských listech vyplývá, že:
pro autoritu vedení ČT by bylo dobré, kdyby pan Chmelíček poskytl osobní rozhovor Britským listům
Vedení ČT si získává autoritu činy, ne slovy. Za dobu, kdy je generální ředitel ČT ve své funkci, učinil nemálo kroků k tomu, aby si autoritu získal. Vězte, že by mne nebavilo pracovat v instituci, kterou řídí člověk, jehož nemohu respektovat. A to se týká celého vedení České televize. Přišlo sem v krátké době dosti nových i "staronových" lidí a soudě dle reakcí kolegů v ČT i veřejnosti, s nedostatkem autority nemá nikdo z nás výraznější problémy.
ředitel ČT se schovává za různé pracovníky PR, namísto aby se podrobil v osobním rozhovoru zkoumání nezávislých novinářů
Jak jsem napsala v minulém sdělení, jedná se o standardní interní postup v ČT (a dle mé osobní zkušenosti i v jiných institucích). Nevím o instituci, kde by veškerou písemnou komunikaci s novinářem vedl generální ředitel osobně, vyjma např. rozhovor v e-mailové formě. Nebo máte s jinými generálními řediteli opačnou zkušenost? Z funkce, kterou v ČT zastávám, plyne krom jiného povinnost postarat se o co nejekonomičtější využívání času generálního ředitele, a to je, mimo jiné, právě tento případ.
ředitel ČT couvá od rozhovoru a ve skrytu za mými zády smlouvá a klade podmínky
Opravdu jste z mého původního e-mailu panu Pecinovi vyčetl, že generální ředitel couvá a klade si podmínky? Pokud ano, raději nebudu domýšlet, co byste vyčetl kupříkladu z blahopřání k narozeninám... Nehněvejte se, ale zřejmě si pletete umění číst mezi řádky s uměním fabulace tak, jak jej ovládá jistý český bulvární deník... Každý šéf PR si vypracovává a upravuje seznam periodik, kterým poskytne možnost rozhovoru s generálním ředitelem. Konstatuji, že po této zkušenosti Britské listy v tomto seznamu nejsou a je to má odpovědnost.
je Vám v podstatě jedno, zda pan Chmelíček poskytne Britským listům rozhovor, či nikoliv....
..no comment...
Víte, pane Čulíku, každé jednání má svou formu. Je zřejmé, že v oblasti komunikace jdeme každý odlišnou cestou. Nechť to tak zůstane: Nezávislí novináři Britských listů nebudou zkoumat generálního ředitele v osobním rozhovoru, protože
v tom na základě komentářů, které rozhovoru předcházejí, nevidím smysl. Vedení České televize a její generální ředitel budou nadále konat tak, aby m.j. upevňovali svou autoritu u veřejnosti.
Možná Vám to bude připadat směšné, ale být zaměstnancem ČT je pro mne prestiž. V rámci své funkce budu nadále dělat maximum pro to, aby generální ředitel kromě jiného poskytoval rozhovory periodikům, jejichž představitelé se chovají stejně, jako se snažím chovat já - korektně. Jen tak pan Chmelíček ušetří čas, který plně věnuje své práci - řízení instituce se čtyřmiliardovým rozpočtem.
Mějte se hezky!
vedoucí Public Relations České televize
Z dopisu Tomáše Peciny paní Sedláčkové:
Vážená paní Sedláčková,
děkuji za konečné stanovisko i za jasné slovo, kterého se nám konečně
dostalo.
Podotknout bych chtěl jen tolik, že dobrému novináři musí být "v podstatě
jedno", zda mu ten nebo jiný činitel poskytne rozhovor. Pokud by tomu bylo
jinak, stával by se manipulovatelným. Asi mi nerozumíte, ale aspoň někteří
čtenáři Britských listů - jak doufám - ano.
S úctou,
Váš,
Tomáš Pecina, Britské listy
Poznámka JČ: Shrnuji vývoj v této drobné epizodě, pokusu Britských listů získat rozhovor s ředitelem ČT za profesionálních podmínek. Způsob, jak se žádostí o rozhovor postupně Česká televize naložila, a že se nakonec rozhodla komunikovat jen s těmi periodiky, které budou vůči ní "korektní" (čti "úslužné") (to bude opravdu otevřená diskuse!) , je výmluvný natolik, že snad ani není třeba dalšího komentáře. Co se stalo?
Po opakovaných žádostech a určitých peripetiích souhlasil ředitel ČT poskytnout Tomáši Pecinovi pro Britské listy rozhovor, který se měl uskutečnit při jejich osobním setkání koncem tohoto týdne. Tomáš Pecina zaslal do České televize konkrétní věcná témata k rozhovoru a dal najevo, že bude vyžadovat věcné, konkrétní odpovědi. (Mohl samozřejmě úslužně mlžit, čekat, až se k Chmelíčkovi dostane, a pak se ho zeptat na cokoliv. Takové chování se nám nezdá příliš etické.)
Posléze přišla reakce z České televize, že Dušan Chmelíček vlastně nemá na osobní rozhovor čas a že by raději odpověděl na předem zaslané otázky e-mailem.
Vzhledem k tomu, že e-mailem nelze rozhovor profesionálně vést (je nemožné dávat dotazovanému bezprostřední doplňovací otázky), odpověděli jsme, že chápeme zaneprázdněnost Dušana Chmelíčka a že rádi počkáme jakkoliv dlouhou dobu, až bude mít na osobní setkání s Britskými listy čas.
Z další korespondence z ČT vyplynulo, že nejde o čas (návrh, že na osobní rozhovor počkáme jakkoliv dlouho, byl ignorován), ale o to, že se Dušan Chmelíček prostě rozhodl osobní interview neposkytnout a chce na předem předložené otázky odpovědět e-mailem. Tečka. Což přijímáme, ale proč to neříct rovnou?
Když Tomáš Pecina zveřejnil, že není jisté, kdy poskytne Dušan Chmelíček Britským listům slibovaný rozhovor, Česká televize namítla, že není korektní, že neuvedl, že je ochoten odpovídat e-mailem. Tomáš Pecina poznamenává - zdá se mi, právem - že písemné odpovědi na předem podané otázky nelze považovat za legitimní interview. (Cituji z Producers´Guidelines televize BBC, jak vést rozhovory: "Je důležité, aby osoby, které mají interviewovány, věděly, proč jsou pozvány k rozhovoru, na jaké téma budou dotazovány, aby znaly kontext pořadu a roli, jakou v něm budou hrát. Nepovažuje se obvykle za správné, aby byly předem předkládány podrobné otázky, ani činěny sliby o tom, jak přesně budou otázky znít. V případech, kdy osoba, která byla požádána o rozhovor, odmítne rozhovor poskytnout, leda pod podmínkou, že předem dostane otázky a reportér se jich bude přidržovat, tvůrci pořadů se musejí vážně zamyslet nad tím, zda je vhodné rozhovor vůbec uspořádat...)
Další diskusi o této věci využila ČT jako záminku k tomu, aby Britské listy dala ve svém PR oddělení na index. Z postojů pracovnice PR oddělení České televize - viz dopis výše - vyplynulo, že poskytnutí rozhovoru ředitelem ČT určitému periodiku tato pracovnice považuje za privilegium, udělované zvlášť "korektním" novinářům. To je ovšem, bohužel, vydírání. Představa, že by se ředitel veřejnoprávní instituce, financované z kapes českých občanů, měl veřejnosti zodpovídat v racionálním rozhovoru, padni komu padni, zodpovídat ze své práce, zřejmě k této pracovnici ještě nedorazila.
Pracovnice PR oddělení České televize píše, že si Chmelíček buduje autoritu "činy, ne slovy". Potíž je, že k jeho činům přirozeně patří i povinnost ředitele ČT jasně a racionálně vysvětlit veřejnosti, která ho a jeho instituci platí (a jeho plat je tajný), co v televizi nyní dělá a jaká je - zcela konkrétně - jeho vize.
Britským listům je přirozeně jedno, zda jim Dušan Chmelíček poskytne či neposkytne rozhovor - i odmítnutí tohoto rozhovoru má velkou vypovídací schopnost a činí to službu veřejnosti. Jen ke své škodě promarnil Chmelíček možnost vyjádřit se přesvědčivě a autoritativně k důležitým otázkám přítomnosti i budoucnosti České televize - a to v době, kdy ČT není zrovna v pevné situaci a kdy v redakci zpravodajství znovu, jak se zdá, dochází k poněkud kontroverznímu vývoji.
Je u českého establishmentu častým zvykem, že pokud se někdo snaží zaměřit na zásadní otázky, na to, o co skutečně jde, bývá obviněn, že se chová "nekorektně" či "bulvárně". (Možná, že by si lidé, kteří chtějí odvést pozornost od závažných aktuálních problémů, mohli vymyslet zase nějakou jinou výmluvu, aby to nebylo už tak průhledné.) Bohužel, poškodilo to důvěryhodnost České televize, že propadla tomuto zlozvyku i v tomto případě a zejména že se za neuskutečněný rozhovor pokusila svalit vinu na reportéra, který dal předem otevřeně a jasně najevo, jakou práci chce odvést a na co se bude ptát.
