Měla by Rada ČT zasedat veřejně?
Každá jednoduchá odpověď bude špatná. Je třeba se vrátit k tomu, jak sama tato otázka vznikla, o co jde.
Nedávno jsem v kruhu přátel, debatujících v občanském sdružení, registrovaném pod velkolepým názvem Centrum strategických studií pro rozvoj a obranu demokracie, uvažoval nad tím, kde se bere a čím se udržuje moc, vliv a síla Václava Havla, když jeho úřad je víceméně reprezentativní - cynik by řekl: teatrální až revuální, nebo taky loutkový. Do značné míry je to v lidech, tvořících skupinu Hradu, jejichž je nejviditelnějším představitelem. Ti jsou rozeseti nebo přímo rozmístěni na klíčových místech státu a jeho správy, ve většině politických stran, v nejdůležitějších médiích, někteří mají vedle toho nebo navíc významné hospodářské funkce a postavení.
Uvedu pár příkladů z elektronických médií - a tím se už těsně přiblížím k možnosti lépe odpovědět na úvodní otázku. p>
Český rozhlas - současný generální ředitel Václav Kasík, dříve Rádio Alfa, je jedním ze zakladatelů Československého dokumentačního střediska, spolu s Karlem Schwarzenbergem, Jiřinou Šiklovou, Jiřím Oberfalzerem (Nadace Forum 2000) a dalšími, vesměs známými stoupenci Václava Havla. Stálým spolupracovníkem, analyzujícím zpravodajské pořady, je Klement Lukeš, hradní archivář, dříve pracovník aparátu ideologického oddělení ÚV KSČ. Poznamenávám, že ze stanice Radiožurnál koncem loňského roku odešel redaktor Antonín Zelenka s tím, že Český rozhlas přestává plnit veřejnou službu, ztrácí veřejnoprávní charakter (viz Právo 7.6.2000).
Česká televize - bývalý dlouholetý ředitel Mathé je nyní Havlovým kancléřem. Mathé v ČT zavedl neprůhledný způsob financování, dovolil prosazování lobbistických zájmů preferovaných tvůrčích pracovníků a producentů. ČT založila nadaci Člověk v tísni, členem jejíž dozorčí rady je např. Jan Urban (bývalý mluvčí OF). Nadace spolupracuje s agenturou EPIcentrum, založenou ruským politikem Grigorijem Javlinským. Korespondenty EPIcentra jsou stálí přispěvatelé ČT Petra Procházková a Jaroslav Štětina. Také zde tedy nelze mluvit o nestrannosti a objektivním, vyváženém pohledu - také ČT ztrácí veřejnoprávní charakter.
(Tuto formulaci Petr Bradáč opravil, viz text pod jeho příspěvkem a viz též BL z 25. a 26.7. 2000, JČ.)
A teď: Právě proto, že lidé Hradu ztratili pozice v ČT a v Radě, je Rada ČT nyní předmětem kritiky pro údajné podléhání politickým tlakům, když předtím poslušně přihlížela k zájmům Hradu; pro neprůhlednost a neveřejnost rozhodování, které za ředitelování Mathého nikomu nevadily.
Když byla ODS ve vládě, dostávala (už jen proto, že její lidé měli přístup k informacím, důležitým pro zpravodajskou funkci ČT) značný prostor v ČT; Václav Klaus začal křičet, až když byla ODS v ČT zatlačena do kouta a prostor zcela nevyváženě (vůči ODS) začaly dostávat Hradu milé strany (US, dříve ODA), jejich politici a imagologové. ČSSD po příchodu k moci pochopitelně začala dostávat výrazně víc prostoru, než předtím, tak ji nová nevyváženost a trvající nedostatek nestrannosti tolik nepálil.
V tomto kontextu volání "více světla" do rozhodování Rady ČT má svůj nepominutelný politický význam.
Nicméně, racionální jádro má každé volání po průhlednosti činnosti a rozhodování osob a orgánů občany nebo veřejnost zastupujících. Řešení spatřuji v několika opatřeních (zčásti napodobujících vládu nebo jiné orgány rozhodující o předmětech veřejného zájmu):
zveřejňování programu všech zasedání Rady a identifikace projednávaných podkladů
obsáhlá tisková prohlášení, pravidelné tiskové konference za účasti těch členů Rady, v jejichž působnosti jsou právě projednávané otázky (předpokládám, možná naivně, že členové Rady si mezi sebou rozdělili působnost, tedy sféry trvalého dohledu a iniciativ, jako třeba ve francouzské "velké radě" CSA)
poskytování plných textů Radě předkládaných materiálů, zčásti všeobecně na internetu, zčásti individuálně podle zákona o svobodě informací
informační vstřícnost tajemníka Rady (tam, kde má jasné podklady) a členů Rady (všech, zejména v "jejich" oblastech, s tím, že jeden může být navíc universálním mluvčím, nebo jím bude předseda).
Veřejnost samotných zasedání Rady je z řady už v tisku uvedených praktických důvodů ne vždy účelná - mohlo by to vést k manipulaci Rady (a-nebo jejích členů) nátlakovými skupinami parciálních zájmů - ale v některých případech může být namístě (výběrová řízení a veřejné zakázky, projednávání návrhů na volby a jmenování vrcholového managementu a klíčových "tvůrců obsahu", apod.).
Poznámka JČ:Výše uvedené výroky Petra Bradáče o organizaci Člověk v tísni a o Epicentru Grigorije Javlinského atd. vyvolaly posléze kontroverzi, viz Britské listy 23.6. 2000 a dále od 27.6. denně. Mimo souvislost s tímto článkem Petra Bradáče totiž vyslovil Jan Čulík názor, že je psaní Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové pod vlivem Grigorije Javlinského. Petr Bradáč se posléze ke kontroverzi znovu vyslovil dne 25. a 26. července 2000 (jeho plný text viz Britské listy z těch dní) a svůj výše uvedený výrok takto opravil:
Možná jsem mohl argumentovat obratněji, třeba takto: ČT založila nadaci Člověk v tísni, členem jejíž dozorčí rady je např. Jan Urban (bývalý mluvčí OF). Nadace spolupracuje s tzv. agenturou Epicentrum, kterou se zaštiťují dva stálí přispěvatelé ČT Petra Procházková a Jaroslav Štětina. Jistě je jen náhodnou shodou jmen, že neexistující agentura Epicentrum, působící mj. v Moskvě, nekriticky vychvaluje ruského politika Javlinského, jehož mozkovým trustem je jiné moskevské EPIcentrum. - Také zde tedy nelze mluvit o nestrannosti a objektivním, vyváženém pohledu - také ČT ztrácí veřejnoprávní charakter.
Poznámka TP: Problém je v tom, že neveřejně zasedající Rada část svých usnesení - tu důležitější - do zápisu prostě nedá a výchozí dokumenty ke svému rozhodování nezveřejní, a bude se dít to, co se dělo za Jiráka, jen o něco zastřeněji: radní osobně zainteresovaní do různých úrovní televizní hierarchie (jako Václav Erben) nebo svázaní se stranami (Jana Dědečková, František Mikš aj.) budou místo ve veřejném zájmu rozhodovat tak, jak je to výhodné pro jejich klienty nebo partajní šéfy. Myšlenka Petra Bradáče je naprosto správná (stejně jako to, co nedávno napsal Václav Žák), jen je v momentální situaci zcela irelevantní.
