Občané v ČR platí za zdravotní péči více než dost
Peteru Erbákovi bych chtěla říct, že nejsem tak zlotřilá, abych si myslela,
že se úplně celá medicína finančně vejde jen do veřejného zdravotního
pojištění. Již dnes si čeští občané připlácejí na většinu zdravotních
pomůcek, na většinu léků, na většinu stomatologických výrobků atd. Jde mi
však o základní pořádek pro využívání povinného zdravotního pojištění a pro
nezpochybnitelnost Ústavou zaručených nároků občanů.
Podle ústavní Listiny základních práv a svobod mají občané ČR právo na
"bezplatnou" zdravotní péči v rámci veřejného zdravotního pojištění. Termín
"bezplatná" není šťastný, protože pojištěnci a zaměstnavatelé platí z mezd
13,5 procenta do fondu zdravotního pojištění (v SRN platí v průměru 12 % ze
mzdy a ještě z toho stačí uhradit navíc i nemocenské dávky, dávky v
mateřství, pečovatelskou pomoc a příspěvek při úmrtí pojištěnce). Daňoví
poplatníci v ČR dále přispívají zdravotním pojišťovnám na zdravotní péči pro
nevýdělečné obyvatelstvo.
Finanční sílu českého zdravotnictví lze srovnat se západními zeměmi. Někteří
odborníci vycházející z dat ministerstva zdravotnictví ČR i OECD v týdeníku
Zdravotnické noviny zveřejnili údaje, podle nichž české zdravotnictví
finančně dohání např. Velkou Británii. Roční náklady na jednoho pacienta v
ČR vycházely v paritě kupní síly na zhruba 900 dolarů, náklady na pacienta
ve V. Británii se pohybovaly kolem 1300 dolarů. Mnoho nákladových položek
českých zdravotnických zařízení i zdravotních pojišťoven se samozřejmě
pohybuje v ryze českých cenách, tedy mnohem nižších, než jaké existují v
Británii. Česká nemocnice nakupuje rohlíky či prostěradla za české koruny,
anglická nemocnice má náklady na totéž vyšší.
Vyrušíme-li tedy některé rozdílné náklady českých a britských zdravotnických
zařízení na přidružené položky doprovázející lékařské či další výkony,
samotné "čisté" náklady na zdravotní péči pro pacienty - v paritě kupní síly
- by v obou uvedených zemích mohly být dost obdobné (pokud by se v ČR ovšem
tyto stejné peníze skutečně dostaly k pacientům, protože v českém
zdravotnictví se neskutečně plýtvá).
Teoreticky vzato: český a britský pacient by zřejmě mohl dostat úplně stejně
kvalitní endoprotézu. Jenže v ČR se ve vysoké míře používají levnější
kyčelní náhrady a oproti Británii je u nás také mnohem vyšší procento
reoperací - český pacient tedy nedostává stejnou kvalitu, ačkoli podle
ročního objemu peněz není české zdravotnictví tomu britskému příliš
vzdáleno.
Podle zákona o péči o zdraví lidu (je to strašně špatný zákon, ale tvoří
součást právního řádu ČR) mají občané právo na zdravotní péči v souladu se
současnými poznatky lékařské vědy. Patří k současným poznatkům lékařské vědy
30 procent reoperací kyčelních náhrad, když okolní západní země dokázaly
snížit počet reoperací pod 10 procent?
Jak se ministr zdravotnictví vypořádá se svým ústavním slibem, že bude
dodržovat zákony ČR?
České zákony spolu s ústavní Listinou předpokládají rovný přístup občanů ke
stejně kvalitní péči podle současné úrovně medicíny. Rovněž mezinárodně
uznávaná bioetická konvence, k níž se hlásí i ČR, předpokládá rovný přístup
občanů ke zdravotní péči v rámci veřejných prostředků, tzn. výlučně podle
medicínských kritérií (zakazuje se diskriminace z důvodu chudoby).
Přizná ministr v zákonu (ale musel by zřejmě změnit i znění ústavní Listiny
a také vzkázat Radě Evropy svou sabotáž mezinárodních úmluv), že se výše
uvedené principy v ČR zásadně mění a že chudí pacienti budou dostávat
medicínu na úrovni "minulých" poznatků vědy? Budou současné poznatky
lékařské vědy v ČR, konkrétně v oblasti kyčelních náhrad a očních čoček, jen
pro bohaté vrstvy?
Přizná česká společnost na mezinárodních fórech, v ústavní Listině i ve
zdravotnických zákonech, že se vzdáváme principu humanity? Pacienti levněji
ošetření totiž budou žít méně kvalitní život a v některých případech budou i
dříve umírat (60letý pacient nemusí již přežít druhou ortopedickou operaci,
když mu rychleji doslouží levnější kyčel).
Jde mi o to, aby se čeští politici učili hrát s občany férovou hru.
Ministerstvo zdravotnictví zatím veřejně přiznalo, že o zvýšení spoluúčasti
pacientů se dohodlo s lékaři! Ale co názor pojištěnců a zaměstnavatelů,
kteří zdravotní péči platí? Jak je možné, že se v ČR rozhoduje o veřejných
penězích bez veřejnosti?
Nemám strach, že by při zvýšení kvality ortopedických zákroků za pojistné
(pro všechny občany bez rozdílu) nezbylo na jiné druhy zdravotní péče.
Ministr B. Fišer 5. června na setkání s lékaři v poslanecké sněmovně mj.
uvedl, že by neměly existovat například porodnice, kde jsou během týdne jen
dva porody. Já se ho ovšem ptám, kdy konečně začne sloužit občanům (nikoli
jen 40 tisícům lékařů) a zruší všechny nevytížené porodnice, ortopedie i
mnoho dalších neracionálních zdravotnických pracovišť.
Co je kvalitní kyčelní kloub či kvalitní oční čočka a zda je lze pořídit pro
všechny občany z pojistného, o tom by měli rozhodovat pojištěnci - v SRN,
Rakousku, Švýcarsku, Nizozemí aj. si pojištěnci ve správních radách
pojišťoven sami vkládají do smluv s nemocnicemi podmínky zdravotní péče
včetně typů zdravotnického materiálu pro konkrétní lékařské výkony. Také v
Británii, Kanadě i USA mají občané možnost ovlivnit smluvní podmínky pro
zdravotnická zařízení v rámci veřejné zakázky (např. britské zdravotní
správy v rámci NHS musejí na veřejných schůzích dát prostor podnětům občanů
před rozhodnutím o zakázce pro nemocnice). Ve Velké Británii také existuje
nezávislá instituce pro hodnocení kvality zdravotní péče, která se mj.
věnuje i ortopedickým výrobkům.
V ČR tedy jde nikoli o finančně se hroutící zdravotnictví, ale o nalezení
seriózního ministra, který by konečně přetnul nezdravé lobbování úzkých
zájmových skupin ve zdravotnictví.
Vladimíra Bošková, Občanské sdružení na ochranu pacientů
