Ústav pro jazyk český svou reakcí říká: “My nic, my (češtinářští) muzikanti!”
Minulý týden vyšel v BL můj článek o českých lingvistických normativních příručkách a o problému ve vojenské terminologii “ostřelovač” x “odstřelovač”. Napřed k reakcím, které přišly od čtenářů:
...odstřeluje skálu, je ODSTŘELOVAČ. Zásadní rozlišení: ostřelujeme něco z dálky, zatímco odstřelit můžeme škodnou zvěř, nešťastnou oběť v moci vyvrhela atd. - to pokládám za správné. ”
Jiřina Fuchsová, LMU-Los Angeles
“… ještě dva postřehy: 1. Odstřelovač mi připadá jako úspěšný ostřelovač. Tím chci říct, že bych připustil obě slova s jemným rozlišením významu. 2. Bude-li tato diskuse dlouho pokračovat, začne se nepochybně používat “české” převzaté slovo “snajpr” - psáno takto nebo “snajper”. A bude vymalováno!”
A. Kastner
“… v matematice se říká vícerozměrný, mnohorozměrný, multidimenzionální. Opravdicky nepostradatelný odborník by řekl multidimenzionelní. Všimněte si toho e. Taky je dobré slovo multivariatní. Nepostradatelný odborník řekne multivarietní. Jenže slovo varieta něco znamená (v matematice), takže se pozná, kdo je pitomec. Odstřelovač odstřeluje, ostřelovač ostřeluje, prostřelovač prostřeluje, vystřelovač vystřeluje atd. Pokud chci vědět, jak se něco správně řekne, neptám se v Ústavu pro jazyk český, řídím se dle toho, jak slovo používají ti, kteří je skutečně používají. Kennedyho odstřelil odstřelovač, Reagana prostřelil prostřelovač. Soudruh Gagarin byl vystřelen a přitom měl v kapse komunistickou legitimaci.”
Josef Bukač
“… přestože nejsem lingvista (do takové role se nechci ani náznakem pasovat), pracuji s literaturou prakticky neustále, včetně cizojazyčné. K článku mám dva postřehy: Mám pocit, že kvalita nově vydávaných jazykových norem je horší, než tomu bývalo dříve, a jejich tvůrci jsou přitom prakticky nepostižitelní a nekontrolovatelní. Domnívám se, že se příliš projevují osobní stanoviska poměrně nepočetných skupin. Pod záminkou zjednodušování pravopisu dochází dle mne k narušení čistoty jazyka. Uznání více tvarů za správné může paradoxně přinést místo zjednodušení zvýšení složitosti (dříve stačilo znát jeden tvar, nyní více). Obdobě psaní malých a velkých písmen, změna před několika lety prakticky nic nezjednodušila, spíše naopak. Ovšem problém ostřelovače je něco jiného, zde se bohužel jedná o naprosto evidentní chybu v Slovníku spisovné češtiny. Jediný věcně správný termín je zde “odstřelovač” (tj. sniper). Poslání této osoby je jednoznačné, zasáhnout a zabít; díky speciálnímu vybavení to také s vysokou pravděpodobností dělá. Odstřelovač své protivníky opravdu odstřeluje. Naopak při ostřelování (může být i dělostřelecké, cíle mohou být rozlehlé, například pevnost nebo loď) se jedná spíše o obecné způsobení škod. Při postřelování se zase jedná o to, aby se například protivníkovi zabránilo v aktivitě (“Kulometník s nabíječem postřelovali postavení nepřítele, aby družstvo mohlo s minimálními ztrátami vytyčeným průchodem překonat minové pole.”; … naše vojenská terminologie vychází z německého modelu … a musím konstatovat, že jeho celkové uspořádání je nám (a nejen nám) zpočátku velmi cizí. Začíná to nekompatibilním systémem hodností (doporučuji navštívit http://www.army.cz/english/hodnost/hodnost.htm) a pokračuje odbornou terminologií. Pro řadu termínů existují oboustranně jen velmi přibližné ekvivalenty a překladatel, který nebyl na vojně u nás a v Anglii/USA/Kanadě, to musí mít velmi těžké. Notoricky známé špatné překlady: main battle tank - hlavní bojový tank (u nás jen tank, případně “střední tank”), high explosive - vysoce výbušný (podle kontextu, obvykle “tříštivotrhavý”), close air support - těsná/blízká letecká podpora (přímá letecká podpora).”
autor si nepřál být jmenován
(zvýraznění textu D. M.)
Kromě toho, že se naši čtenáři projevili jako velmi vtipní (a zaplaťpánbůh za to, že i mateřský jazyk může sloužit inteligentnímu humoru), se zdá být velmi podstatným poslední příspěvek. Ten totiž z hlediska profesionálního vojenského názvosloví upřesňuje možnosti jednotlivých významů (nejen) slova o(d)střelovač. K problému se vyjádřili i zástupci Ústavu pro jazyk český, konkrétně všichni čtyři jeho pracovníci: L. Uhlířová, A. Černá, I. Svobodová, J. Šimandl. A právě u hromadného podpisu bych se zastavila jako první: Všichni výše uvedení autoři příspěvků se podepsali sami za sebe (kromě posledního, který si - zřejmě k tomu měl důvod - nepřál být jmenován). Nicméně náš ÚČJ se tváří doslova jako jeden muž. Jak je možné, že se pod příspěvek podepsali všichni čtyři jeho pracovníci? Jak jste se všichni čtyři vlezli k jediné klávesnici, u níž jste text psali? Odmítáte snad zodpovědnost za sebe samotné a za názor jednoho každého z vás? Tolik úvodem. Pokračovat budu přesto znovu koncem článku z ÚJČ, kde se píše: “Mohli bychom pokračovat a vyvracet další mylná tvrzení, která jste nám poslala, …” Ano, ano, ano! Prosím, vyvracejte!!! Takto to vypadá, že jsem si v BL stěžovala zcela neopodstatněně a nesmyslně. Jenže já jsem vycházela z poměrně obšírné diskuse, která se kolem problému rozvinula. Chcete snad tvrdit, že když jsem citovala dlouholeté profesionály českého jazyka (např. Iva Železného, Martina Pilaře a další), že jsem tím citovala mylná tvrzení? Ale vážení, jazyk je flexibilní útvar a podobné diskuse byste měli oceňovat, a ne hanět (i hanit - pozn. aut.), neboť by měly být východiskem vaší práce. A nyní už k uvedeným “argumentům”.
Hned zde musím s politováním konstatovat, že - z výše uvedeného důvodu - jsem se vlastního názoru některého z členů ÚJČ nedočkala. V textu jsou citovány jednotlivé příručky češtiny a ještě navíc si z čtenářů dělají pracovníci ÚJČ blázny: Neustále totiž operují s tím, že tyto příručky vlastně žádný úzus pro slovo “o(d)střelovač” neuvádějí, neboť jsou v nich uvedena jen slovesa “ostřelovat” a “odstřelovat”. Copak jste, pracovníci ÚJČ, nikdy neslyšeli o slovech příbuzných? To by bylo smutné. Znamená to, že od uvedených slov “odstřelovat” a “ostřelovat” můžeme utvořit podstatná, přídavná jména apod. (“odstřelovač”, “ostřelovač”, “odstřelující” atd.). Dále však hromadná práce pracovníků ÚJČ připouští existenci odvozených podstatných jmen činitelských, ale vyvozuje nadmíru benevolentní závěr: Ten, kdo se “vyučí” profesi o(d)střelovače, by podle nich měl mít ve svém popisu práce napsány dvě funkce: Jednak “odstřelovač” - tu pak musí používat vždy tehdy, když se mu podaří cíl opravdu odstřelit, a jednak “ostřelovač” - za toho musí být považován, jestliže se snaží odstřelit, ale podaří se mu jen ostřelovat. Podivná benevolence …
Nám, kteří se s jazykem setkáváme na profesionální úrovni, tedy nezbývá než dát hlavy dohromady a v každém nakladatelství zvlášť se domluvit, jakému termínu dáme přednost. Škoda. Myslela jsem, že nám svrchované vědecké pracoviště zabývající se češtinou bude schopno nabídnout argumentovanou analýzu, podle níž bychom se mohli orientovat. Nestalo se tak. Naopak bylo sděleno, že “matení termínů i my pokládáme za nevhodné a nepoučené; nemůžeme však nevidět situaci v jazyku.” Kruh se uzavřel. Jazykáři s problémem nemohou nic dělat, protože “jazyk” si udělal, co chtěl, a na nic se jich neptal. V této situaci nezbývá než souhlasit se závěrem textu pracovníků ÚJČ, a tedy že určité pasáže normativních slovníků by stálo za to ostřelovat, možná i odstřelit.
Daniela Macháčková
Poznámka JČ: No ano, jenže co mohl Ústav pro jazyk český říci jiného, než že rozhodující je úzus?
