V nejchudších zemích světa umírá každou hodinu téměř 200 dětí

V nejchudších zemích světa umírá každou hodinu téměř 200 dětí. Je to důsledkem selhání mezinárodního společenství, které přislíbilo, že do roku 2015 bude odstraněna na Zemi nejtvrdší chudoba, ale vlády tento příslib neplní, varuje britská humanitární organizace Oxfam. Uprostřed rostoucí kontroverze, zda se dostávají plody globalizace i do chudých zemí, obvinila nyní organizace Oxfam politiky na bohatém Severu i na chudém Jihu, že "úplně ignorují" závazky ohledně rozvoje nejchudších zemí, učiněné ve smlouvě, podepsané před pěti lety v Kodani. Studie Oxfamu zjistila, že dětská úmrtnost klesá velmi pomalu, a tak bude při nynějším tempu jejího snižování v roce 2015 stále ještě ročně umírat 8,5 milionu dětí mladších pěti let, ve srovnání s cílem OSN, který je - umírání "jen" 4,7 milionu dětí mladších pěti let. "Tyto údaje ukazují, že vlády propadly až zločinně samolibé nečinnosti a jsou ochotny tolerovat hromadnou chudobu uprostřed rostoucí globální prosperity," uvedl Kevin Watkins z Oxfamu, autor zprávy. Dodal, že vlády na bohatém Severu omezily rozvojovou pomoc, udržují své trhy uzavřené vůči zboží zvnějšku a "splácení dluhů je pro ně důležitější než životy dětí", zatímco vlády na chudém Jihu mají jiné priority než dávat chudým přednost ve státním rozpočtu. Tento týden se koná v Ženevě mezinárodní konference, která má hodnotit, co se stalo s kodaňskými přísliby od roku 1995. Organizace Oxfam však konstatuje, že je tato konference jen "oficiálním propagandistickým cvičením, jehož cílem je zmást veřejné mínění. Skutečná situace je ostudná."

Sýrie za prezidena Háfíze al-Assada byla jednou z nejkrutějších diktatur na světě. Zemřelého syrského prezidenta Assada při příležitosti jeho nedávného úmrtí západní politikové za to, že v Syrii dosáhl "stability", jenže Sýrie je dodneška neobyčejně krutým policejním státem, kde bylo podle odhadů v letech 1980-1985, po pokusu o atentát na Assada, usmrceno ve vězeních 5000 - 6000 osob. Deník Guardian přinesl rozhovor s třemi syrskými disidenty, kteří prožili značnou část svého života v brutálních syrských vězeních. Jeden svědek hovořil o těchto popravách, které se konaly vždy v sobotu, v pondělí a v úterý, a pokaždé bylo usmrceno 40 - 100 osob Je obtížné získávat svědectví i propuštěných syrských politických vězňů, protože se obávají, že kdyby promluvili o podrobnostech svého mučení, byli by znovu potrestáni. Televize, rozhlas a tisk jsou v Sýrii plně pod kontrolou státu a  vláda se nyní snaží také cenzurovat mobilní telefony a internet.

Je rozumné a hospodářsky přínosné uzavírat se před přistěhovalci? Na hrůzný nález osmapadesáti mrtvol mladých Číňanů, kteří se pokusili dostat se v neprodyšně uzavřeném náklaďáku do Británie, reagovaly vlády Evropské unie většinou rozhodnutím dále zpřísnit imigrační kontroly. Je to však skutečně rozumné v situaci, kdy bude Evropa v důsledku stárnutí svých obyvatel potřebovat miliony lidí ze zahraničí? Politicky je to složité, píše Alan Travis v deníku Guardian. Lidé teprve musejí přijmout názor, že je imigrace pozitivní silou, že je to způsob, jak oživit novou energií naši ekonomiku, kulturu i tradici v každé generaci, tak, jak se to děje v Americe, v Austrálii a v Kanadě. Uznává se, že dnešní britští čínští a asijští milionáři hráli skutečně klíčovou roli při prosazení britské ekonomiky na důležitých asijských trzích. Dokonce i konzervativní Daily Telegraph otiskl redakční komentář s nadpisem "Přistěhovalectví skutečně funguje" . I Daily Telegraph uznal, že několikrát opakované vlny přistěhovalců zachránily např. existenci množství malých hokynářství v britských městech (tzv. "corner shops") a velmi významným způsobem přispívají k tvorbě současného britského národního bohatství. Britské ministerstvo školství a zaměstnanosti už začalo přiznávat, že Británie bude muset znovu otevřít dveře přistěhovalcům na základě svých ekonomických potřeb. Británie právě začala zveřejňovat reklamy, které hledají po celém světě kvalifikované pracovníky v oboru informační technologie a v dalších oborech, kde je nedostatek pracovních sil. Austrálie si uvědomila už v osmdesátých letech, že snaha "udržet zemi bělošskou" ji poškozuje ekonomicky a otevřela se přistěhovalectví z Asie. I Kanada a Spojené státy mají struktury, jejichž prostřednictvím získávají ze zahraničí nadané a kvalifikované lidi. I když se může zdát, že únik mozků poškozuje chudé země, ve skutečnosti mají z vystěhovalectví do bohatých zemí daleko větší prospěch než z rozvojové pomoci. Mezinárodní měnový fond odhaduje, že začátkem devadesátých let posílaly přistěhovalecké pracovní síly do domovských zemí ročně 65 miliard dolarů - asi o dvacet miliard dolarů více, než je oficiální hospodářská pomoc pro rozvojové země.

Dostane Miloševič odměnou za to, že se vzdá moci, právo na azyl i s veškerým svým jměním? Vybombardovali mu dům, vypsali na jeho hlavu odměnu několika milionů dolarů a označili ho za netvora, jemuž nikdy nemůže být odpuštěno. Deník New York Times však prozradil, že Spojené státy nyní využívají Řecka pro vyjednávání, v které zemi by se Miloševič mohl skrýt, pokud by souhlasil, že odstoupí. Pravděpodobná je Čína. Navzdory tomu, že to popírají, američtí činitelé hledají způsob, jimž by mohl jugoslávský prezident odejít z prezidentského úřadu, aniž by byl postaven před soud v Haagu jako válečný zločinec. Spojené státy signalizují, že jsou ochotny garantovat Miloševičovi poklidné stáří. Prezident Clinton si totiž prý přeje, aby jeho funkční období skončilo v otázce Jugoslávie úspěchem - a za ten by považoval nastolení demokracie v Srbsku.