Redakční politika Jana Čulíka má vlastnosti divokého letu neřízeného letadla
Vazeny pane Houso!
Odstavec o Janu Rejzkovi citovany v Britskych listech
byl soucasti sirsi uvahy "Co mne napada pred obrazovkou"
(viz kompletni vydani tucnak.fsv.cuni.cz/~smid/louc.html).
Nechal jsem se inspirovat prenosy ze sokolskeho sletu
a citovanemu odstavci predchazel odstavec jiny a to v tomto
zneni:
"Na sletovych prenosech mne pak zaujalo jeste obchazeni
po spickach kolem slova "spartakiada". A pritom nejen autori
cetnych skladeb, ale zrejme i mnozi cvicenci stare gardy si
radu spartakiad prozili a uzili. Nikdy jsem nepochopil, proc
se temhle pratelum pohybu a spolecnych cviceni rozesetych
v byvalych sokolovnach po cele republice ty spartakiady
stale tolik vycitaji. Ano, rezim je zneuzival pro svoji
propagandu. Ale ti lide chteli cvicit a jednou za pet let se
podivat do Prahy. Slety nebyly, byly tu spartakiady, vyuzili
tedy spartakiady. Ti lide meli potrebu cosi pozitivniho
delat a nebyla jejich vina, ze to nemohli delat jinde, nez
v ramci schvalenych organizaci."
A teprve pak nasledoval odstavec o Rejzkove kadrovani
Jana Schmida, ktery si pan Culik vybral zcela izolovane
a mimo kontext cele uvahy. (Take proto chci od srpna
publikovat vyhradne na sve webove strance, nebot redakcni
politika pana Culika ma nekdy vlastnosti divokeho letu
nerizeneho letadla, coz vytvari permanentni nebezpeci pro
vsechny, kteri do toho letadla obcas nasedaji.)
K Vasi vete: "Uvedomte si prosim, ze vas zpusob videni
problemu nemusi byt jediny spravny a ze vas odsudek je
prilis kategoricky," nemam co bych dodal, ja s ni totiz
souhlasim.
Ja si totiz vubec nemyslim, ze mam patent na rozum, ja
jsem jenom vyslovil svuj nazor na dany jev a nikde jsem
netvrdil, ze je "spravny". "Spravnost" ci "nespravnost" jsou
totiz kategorie nikoli absolutni (jak by vyhovovalo vsem,
kteri by na spravnost ci nespravnost chteli mit predem jasne
definovane a jednoduche mustry, coz je pak cini tak
nachylnymi upadat do tenat ideologii, jez takove mustry
nabizeji, a je jedno, jestli jde o ideologie levicove ci
pravicove), ale jsou kategoriemi relativnimi. Relativnimi ve
vyznamu relace, vztahu daneho jevu k situaci, okolnostem
a jevum ostatnim, tedy relativni nikoli v tom smyslu, ze by
nemely mit sve moralni ci eticke ukotveni.
Souhlasim s vami, ze clenstvi v KSC by nemelo byt
zamlcovano. Ta deka mlceni, ktera se dnes hazi na minulost,
je skodliva proto, ze nepoznana a nereflektovana minulost
vytvari nejen zivnou pudu pro nove mytologie (pausalni
odsuzovani versus pausalni idealizovani byvaleho rezimu),
ale zvlaste u mlade generace muze vest take k tomu, aby si
zopakovala veskere chyby svych otcu, i kdyz v jinem ideovem
ci politickem baleni.
Nicmene k poznani te minulosti patri diferencovany
a vecny pohled na dane konkretni jevy v danych konkretnich
historickych obdobich, vcetne pohledu na onen masovy jev
ceske spolecnosti pred rokem 1989, kterym bylo clenstvi
v KS€. To clenstvi totiz melo ruzne podoby a casto je dnes
spise vypovedi o dobe, ve ktere ti lide zili, nez o techto
lidech samotnych, i kdyz to samozrejme k obrazu tech lidi
patri. Minusova moralni hodnota tohoto clenstvi ma totiz
ruzne stupne intenzity a jste-li demokrat a priznavate-li
lidem pravo na jiny nazor, tak nekdy u tohoto clenstvi
- zvlaste v urcitych historickych etapach vyvoje a v danych
socialnich situacich - muze byt i znamenko plus.
Relativitu zaporne hodnoty clenstvi v KSCv dobe
totality a jeji vyznam pro dnesek mohu uvest na zcela
konkretnim prikladu - jeste nez jsem odejel na dovolenou,
zhledl jsem v televizi debatu dvou exponovanych muzu dnesni
politicke sceny. Oba byli pred listopadem 1989 bud cleny
nebo kandidaty KS€. Jeden se jmenoval Mertlik a druhy
Tlusty. At mi nekdo vysvetli, jakou vypovidaci hodnotu pro
posuzovani techto politiku a pro danou politickou diskusi ma
fakt jejich nekdejsi prislusnosti (nerikam ani politicke,
protoze vetsinou to byla prislusnost ucelova, zvlaste
u clenu KS€ prijatych v 70. a 80. letech).
Ja jsem ve svem prispevku neobhajoval "clenstvi
v totalitni organizaci", jak mi prisuzujete (byl jsem v ni
take a nikde to - na rozdil od rady svych generacnich kolegu
- nezamlcuji).
Ja jsem si jenom dovolil vyslovit svuj nesouhlas
s kadrovanim ne nepodobnym tomu, ktere jsme zazili pred
rokem 1989, kdy jedna skutecnost, casto formalniho
charakteru, se stavala rozhodujici dominantou hodnoceni
cloveka za ucelem jeho zamerne diskvalifikace - kdysi
profesni, dnes nastesti jen nazorove ci moralni, pricemz se
naprosto ignorovaly ostatni hodnoty a ciny takoveho cloveka
(tady si vzpominam na kategorie vyskrtnuty, vylouceny clen
KS€ - kam takove lidi zaradite? vzdyt podle vas byli vsichni
v one pro Vas "totalitni organizaci" a pri tom to byli lide,
kteri mel v dobe normalizace mnohem tezsi zivot nez
nestranici.)
Pravda, dopustil jsem si urcite generalizace tim, kdyz
jsem ponekud pausalne (ackoliv jsem pouzil zadni vratka
formulace "velka cast tech..." tedy nikoli "vsichni")
prohlasil, ze neposkvrnenost komunistickym rezimem si tito
novodobi kadrovaci zajistili svoji necinnosti nebo
bezvyznamnosti pro rezim. Toto tvrzeni by pri konfrontaci
s fakty asi na sto procent neobstalo.
Škoda, ze jsem na dovolene a az do konce mesice budu
mimo dosah internetu. To tema by se totiz jeste dalo
rozvijet predevsim ve smeru, ktery je dnes tak aktualni, a
kteremu se rika "vyrovnani se s minulosti".
Milan Šmíd
Poznámka JČ: V pojetí novinářské práce Milana Šmída a Jana Čulíka existují dost podstatné rozdíly, na nichž se neshodneme, souhlasíme však, že každý má právo na svůj názor. Milan Šmíd si však těžko může stěžovat na to, že jsem z jeho textu na jeho nové stránce (po odstranění drobných stylistických neobratností a gramatických nedostatků) vybral pro Britské listy jen to, co jsem považoval za zajímavé - sám mi totiž navrhl, abych pro BL přebral to, co považuji za zajímavé! Upozorňuji, že jsem k výběru uvedl odkaz na stránku Louč pana Šmída, kde si mohl čtenář přečíst celý jeho text v původní verzi, a dělám to znovu dnes. Kromě toho je to normální praxe každého deníku: škrtat odstavce, které redaktor považuje za nepodstatné: jistě, že tento úsudek může být subjektivní.
