Blitzkrieg nebo do třetice všeho dobrého?
(Miniinterview premiéra Zemana v Událostech
ČT 20/7/2000.)
Pár dnů po úspěšném vystoupení v "21" předstoupil
premiér Zeman před kamery ČT opět, tentokrát v krátkém
sedmiminutovém interview při příležitosti poločasu vlády
sociální demokracie. Tentokrát ale váhám, zda za tento "blitzkrieg"
vůbec někoho hodnotit a zda lze bez ukřivdění konstatovat,
že pan premiér si do třetice všeho dobrého pošmákl na dalších
dvou redaktorech (Marek Vítek a Jiří Schmarcz).
Sedm minut na tak význačné téma považuji za nešťastné řešení.
Během tak krátké chvíle může padnout jen pár otázek a
odpovědí a prakticky se nelze dostávat pod kůži. Ukázalo se
to i tentokrát: na sice vtipný, ale v podstatě demagogický
citát z Čapka nebyla šance reagovat a výsledný dojem z této
premiérovy odpovědi byl "ten je zase utřel". Oba
redaktoři, vědomí si toho, že by svými otázkami neměli jen
servilně nahrávat na odpovědi, že by měli být dostatečně
důrazní a asertivní a navíc i obstát, se snažili o přiměřeně
"provokující" dotazy. Každé takové výzvy se ale
premiér zhostil dobře vypointovaným protiargumentem, na který
už nebyla šance dále reagovat. Připočtu-li Vítkův hlasový
handicap a televizně nezkušený projev Schmarczův, vychází i
tento rozhovor na body pro Zemana.
Téma dvou let současné vlády si jistě zasluhuje důstojný
dostatek času a prostoru. Doufejme, že takový pořad v brzké
době uvidíme.
Aby nevznikla mýlka: nejde samozřejmě o to, kdo koho zastínil,
přetrumfl nebo ztrapnil. Jako podstatné vidím dva momenty: za
prvé to, jak funguje ČT a jak plní svou funkci veřejnoprávního
média, a za druhé roli médií jako onoho příslovečného hlídacího
psa demokracie.
Nechci zbytečně opakovat to, co v BL již vícekráte napsali
mnozí a povolanější. Chybí novinářská osobnost, jež by třeba
pro Miloše Zemana byla partnerem. V současné době se sice
jako gurmán na vyhlášenou restauraci těší, že si zase dá
nějakého redaktůrka k obědu (= k diskusi), jsem ale přesvědčen,
že jako sugestivní a kvalitní diskutér vlastně touží po někom,
kdo by mu byl důstojným partnerem, chcete-li, soupeřem. Řekl
bych, že jeho opakované výroky o nekompetentních hloupých
atd. žurnalistech jsou vlastně voláním po opaku, výzvou, aby
se mu někdo rovnocenný postavil.
Je smutné a zároveň podivné, že tady ani za deset let takoví
nejsou. Proč ne? Skončili jako mluvčí? Nechali se unést
rychlou slávou, založenou známostí z obrazovky, ne však
tvrdou prací? Nebo prostě nefunguje rešeršní zázemí, bez
kterého je sebevětší génius poloviční? Jeden příklad: až
příliš často se stává, že politik novináře usadí slovy
"kdybyste si pořádně přečetl...". Redaktor zahanbeně
mlčí či koktá, místo aby věcně kontroval. Dovedete si představit,
jak by zareagoval nepopulární komunistický poslanec Ransdorf?
Z hlavy by vysypal několika dalších protivníkových výroků
i s přesnými daty a hromadou čísel na desetiny procent. Nemějme
ho rádi, ale z jeho perfektní teoretické připravenosti by si
mohl vzít příklad každý.
V tomto tedy zatím ČT příliš nefunguje. Redaktoři, vhození
do vody ovládané dravým Zemanem, se pak - ne zcela vlastní
vinou - stávají snadnou obětí jak premiéra, tak i nejrůznějších
píšících kritiků (viz např. zde).
Opravdu nejde jen o průběh rozhovorů. Vedle zmíněného
fungování ČT vidím ještě nepříjemný dopad obecnější.
"Prohry" v diskusích s politiky přispívají k nezdravému
klimatu mediálnímu i společenskému. Zeman to dělá opravdu
dobře: zcela jasně a cíleně se profiluje jako úspěšný "redaktorožrout",
jehož se už dnes jistě skoro každý obává a s nímž za chvíli
už nikdo nebude chtít diskutovat. (A to byli tentokrát na těch
sedm minut nasazeni dva najednou!) Jak jsem už uvedl posledně,
ostatní politici se rádi a nadšeně nechají inspirovat.
Stanou se stranou ofenzivní a budou zatlačovat televizi a média
vůbec do defenzívy?
O jejich snahách prosadit v nich svůj vliv se všeobecně ví.
Děje-li se tak v nevyzrálé české demokracii, je to obzvláště
na pováženou. Moc je veliké pokušení a lákadlo. Nezávislost
médií, občanů a demokracii vůbec, tyto křehké květinky,
je třeba hájit a chránit.
To bych však už jen opakoval myšlenky, které nejenom v BL
zazněly už mnohokrát. Jedno krátké interview s premiérem
samozřejmě demokracii neboří, i ono ale spoluvytváří
nerovnovážnou situaci, v níž kontrolní mechanismy sedmé
velmoci kulhají.
Kdyby neměl tak nešťastný původ, použil bych i já jednoho
citátu:
Lidé, bděte!*
Ivan Sosna
21/7/2000
*(Pro mladé a komunistickým Československem nepoznamenané:
Julius Fučík, Reportáž psaná na oprátce.)
