Pár poznámek k článku Jana Hoška o Karlštejně
Jan Čulík
Pan Hošek v úvodu článku uvažuje nad tím, co mi v mé poznámce o dvojích cenách na Karlštejně vadilo víc: zda ty dvojí ceny, anebo jejich utajování uváděním českých cen v češtině jen slovy, aby si to cizinci nemohli přečíst. Přiznám se, že mi hlavně vadí to utajování - je to neférové. Ty dvojí ceny bych akceptoval, protože je to chytře vymyšleno: není to v tomto případě diskriminace, ale dodatečná cena za dodatečnou službu. (I když velký nápis, česky i anglicky, při vstupu do hradu ZÁKAZ TLUMOČENÍ!! mi připomíná ani ne tak návštěvu hradu, jako spíše trochu koncentrační tábor, ale nechme toho.)
Podnikání je sice činnost za účelem dosažení zisku (cynikové tvrdí, že business is legalised theft, podnikání je legalizovaná krádež) - zároveň se však v současnosti na Západě i v ekonomických kruzích uznává, že etika hraje v podnikání dost výraznou ekonomickou roli, a to nejen při motivaci zákazníků či zaměstnanců .
Dvojí ceny v žádném případě nejsou jen české specifikum, například britské univerzity účtují občanům Evropské unie za rok studia na vysoké škole cca 1500 liber (platí to v Británii za britské občany místní úřad, za německé německé úřady, atd.), tzv. "neobčanům EU" pak více než 7000 liber ročně. Je to neetické, je to součást ekonomické politiky Fortress Europe, "Pevnost Evropa": bylo by i pro Evropu bezpochyby hospodářsky výhodné, kdyby pomáhala rozvojovým zemím získávat lehčeji kvalifikované elity.
Pan Hošek píše: "Rozhodující kritérium by měla být
výše příjmů z cestovního ruchu, nikoliv počet uspokojených návštěvníků." To je sice pravda, ale přece počet uspokojených zákazníků ovlivňuje následně růst či pokles výše příjmů z cestovního ruchu, nebo ne?
K výši cen a ke kvalitě jídel a obsluhy v pražských restauracích pro cizince. Ceny "lepších" restaurací pro cizince v Praze se pravděpodobně cenově rovnají asi třetině cen obdobných restaurací ve Velké Británii, ale kvalita jídel a sofistikovanost obsluhy je ve velmi podobném poměru. V pražské restauraci vás totiž velmi často při večeři překvapí hned několik nedokonalostí, ať už je to třeba nekvalitní moučník, špatný výběr vín, dlouhé čekání na jidlo, nošení jídel stolovníkům postupně, nikoliv,jak má být dobrým zvykem, najednou, takže máí host na vybranou, chce-li počkat na spolustolovníka, aby mu jídlo vystydlo, anebo ho dojí, neř číšník přinese jídlo spolustolovníkovi), argumentativnost číšníků, nepříjemné okolnosti kolem (v jedné dražší pražské restauraci začala majitelka hned vedle večeřících hostů s obrovským hlukem stěhovat během provozu stoly, jinde odmítají ztlumit ryčnou hudbu) v dobré britské restauraci se to nestane.
