|
Michalu Pavlatovi: Myslela jsem, že prohlašování lidí za luzu je pryčJulianaVy si vubec nedovedete predstavit, jak straslive me ten Pavlatuv clanek nastval. Myslela jsem, ze doba prohlasovani obycejnych lidi za luzu, rozboru toho, kdo je a kdo neni kvalitni volic, je uz pryc, ale nikoliv. Na jedne strane Scylla elitarskeho Impulsu, na druhe Charybda namyslenych partaji. Ach jo.Muj osobni pruzkum dopada uplne jinak. Naopak jsem obcas prekvapena, jak chytre otazky z meho oboru mi treba ve vlaku pokladaji lide bez formalniho vzdelani. Je to zajimavejsi nez plky medialnich hvezd. Cinoherni klub byval moje oblibene divadlo, v letech 1987-1989 jsem videla snad kompletni repertoar (nektere veci vickrat), ale Michala Pavlatu si nepamatuju. Mozna tam tenkrat nehral, nebo jsem si ho nevsimla. Ted uz tam nechodim, protoze mnozi moji oblibeni herci umreli a "Nezny barbar" bez Petra Cepka nebo "Obsluhoval jsem anglickeho krale" bez Rudolfa Hrusinskeho nejst. proste neni ono, a taky mam ted vice moznosti pracovnich, takze mi na kulturu moc casu nezbyva. PS Pavlata asi nema vhodny pristup k lidem. Mne vetsina lidi pripada zajimavych, ale asi se kazdy pohybujeme v jine spolecnosti. Jela jsem preplnenym vlakem, lide po sobe slapali v ulickach, volne misto bylo pouze v kupe plnem hlucnych pubertaku. Neohrozene jsem si tam sedla a zacala cist nejaky odborny text. "Hele, vole, vona umi anglicky." Pak chvilku diskutovali o vhodnem postupu a nakonec me pozadali o preklad textu nejake popmusic. Tak jsem jim diktovala preklady a nakonec mi nesli zavazadla az k tramvaji. |