Globalizace nás zotročuje

Slavomír Tesárek

Naši dobu lze nazvat érou zlatého telete (častěji se používá termín "konzumní společnost"), kdy potřeba materiálních statků je uměle zveličována a duchovní hodnoty jsou přijímány často pouze v případech, jdou-li nějakým způsobem zhmotnit. Kvalita života je posuzována mírou dosažené životní úrovně. Dominantní postavení euro-americké civilizace založené na hospodářském ovládnutí světa bohatými státy "Severu" především v důsledku vývozu technologií velmi rychle potlačuje odvěkou rozmanitost lidských společenství. S ohledem na spotřební požadavky, které vedou k rychlému čerpání přírodních zdrojů a produkci obrovského množství odpadu, se jeví naše civilizace jako trvale neudržitelná a lehce zranitelná.

V této souvislosti se začal používat termín "globalizace", jenž se v České republice velmi rychle uchytil po Global Street Party 16. května 1998. Globalizace (jde o jev, kdy je celá planeta pokrývána vrstvou jednoho společenského systému) zkracuje vzdálenosti, boří kulturní bariéry, ničí národní svébytnost a vyvolává spoustu otázek týkajících se budoucnosti lidstva a planety vůbec.

Výstavba a rozvoj infrastruktury urychluje stále rostoucí tok surovin, výrobků, finančních prostředků a informací na stále větší vzdálenosti a v kratším čase, zároveň tak vytváří okolo celé planety síť dopravních tepen, které pokrývají stále větší území a mění podmínky k životu.

Logicky tedy vzniklo celosvětové hnutí odporu, které má celou řadu podob. Patří sem i regionalizmus a izolacionismus na blízkém a středním východě, jehož nositelem je konzervativní islámský fundamentalismus.

Tento příklad je nutné uvést z důvodu využívání argumentů např. z oblasti základních práv člověka současným establishmentem pro propagandu černobílého vidění světa a přesvědčování společnosti, že jsme na jedné lodi a společně musíme zvítězit nad nepřítelem. S použitím ještě osvědčené metody známé již ze starého Říma - zabezpečit lidu chléb a hry, se daří stávající systém udržet. Nelze zde nevzpomenout Karla Marxe, který tento společenský systém předpověděl již před 150 lety. Otázkou stále zůstává, co s tím?

Abychom však mohli alespoň nastínit možné odpovědi na předchozí otázku, je nezbytné důsledky ekonomické globalizace ještě více přiblížit.

Ekonomická globalizace je především ovládnutí celosvětového trhu, což sebou konec konců nese ustavení nového druhu totalitního systému již nyní se projevujícím likvidací hospodářské nezávislosti stále větší části světa.

Jsou viditelné neustále se rozvírající nůžky mezi Severem a Jihem v sociální oblasti, totéž je také vidět v naší společnosti, kde sociální rozdíly zatím velkou bouři nevyvolaly. Přesto zvyšující se nezaměstnanost a různé sociální škrty společně s inflací způsobují "houstnoucí atmosféru" v české kotlině.

Musíme ale vzít v úvahu, že sociální stratifikace se v podstatě zásadně změnila - na jedné straně roste počet tzv. nezúčastněných (vrstva mající minimální možnost ovlivnit chod společnosti), na straně druhé zaniká klasická třída kapitalistů a vzniká úzká skupina finančních oligarchů. Střední třída jako stabilizující část společnosti rovněž postupně zaniká, přelévá se do vrstvy chudých.

Toto všechno doprovází mýtus o svobodném trhu nutnému ke svobodě podnikání a hospodářské soutěži. Na konci všeho celá společnost dosáhne standardu současných privilegovaných. Čeká nás doba prosperity. Problém je, že její přísliby musí být adresovány všem, ale jejích výdobytků si stále užívají jen někteří.

Díky různým fúzím a spojování kapitálu prostřednictvím trhu s akciemi se hospodářská soutěž přenáší z vlastníků firem na manažery, neboť rozhodující podíl akcií vzájemně si konkurujících podniků může mít jeden subjekt, kterého se případný krach jedné společnosti příliš nedotkne - nahradí jej tou úspěšnější.

Řadoví zaměstnanci mají stále menší možnost se bránit. Současné odbory nemohou být nadnárodním společnostem důstojným soupeřem. Zvyšování zisku je dosahováno omezením sociálních výdajů, výroba se přesunuje do míst, kde je levnější pracovní síla. Tím se nejmocnější zbraň zaměstnanců - stávka - dostala do pozice luku a šípu majícímu sestřelit nadzvukovou stíhačku.

Není problém podnik s několika tisíci zaměstnanci uzavřít a přenést výrobu do státu, kde náklady na mzdy jsou zlomkem původních. Velmi omezená hospodářská nezávislost jednotlivých států má zásadní vliv na jejich reálnou politiku, která se podřizuje zájmu silných ekonomických subjektů majících rozhodující vliv na investice a stává se jakýmsi ochráncem jejich zájmů.

Pro ilustraci: roční obrat General Motor´s Company je větší než hrubý národní produkt státu mimo nejsilnější patnáctku. Dalším důležitým jevem globalizace jsou finanční machinace na burzách, kde dení obrat převyšuje reálnou částku ležící v bankách, jde tedy o virtuální peníze - toto se označuje pojmem "turbokapitalismus". Zákonem číslo jedna je nedotknutelnost majetku. Nový světový systém.

Jak již bylo naznačeno výše, nelze kvalitu života poměřovat pouze svojí kupní sílou. Jako pro každého živého tvora je i pro člověka prvořadou otázkou v jakém prostředí žije. Lidstvo za poslední dvě století změnilo své životní prostředí zásadním způsobem a tato změna má globální charakter. Obavy pod hrozbou globálního oteplování a dalších změn vedou k přijímání stále přísnějších norem ke znečišťování prostředí.

Samotný základ ekonomické globalizace je v rozporu s ochranou životního prostředí. Potřeba rozvinuté infrastruktury k hromadění zisků je klíčová a ekologické normy a předpisy stojí kapitálu v cestě. Snižování dopravních nákladů má být docíleno výstavbou infrastruktury, což napomůže prodávat výrobky levněji a pronikat tak na nové trhy.

Zvyšování úrovně obecného blaha je podmíněno rozvojem obchodu. Snížením celkových nákladů se sníží cena a vydělají na tom spotřebitelé. Hezká teorie.

Skutečné náklady na automobilovou (nejrozšířenější) dopravu však lze velmi těžko vyčíslit a tzv. externality platí všichni, tedy i ti, kteří automobil neužívají. Nepřímé náklady způsobené automobilovou dopravou jsou dány znečištěním ovzduší, zvyšováním hluku, ohrožením chodců, klimatickými změnami a podobně. Ruku v ruce s tím jde postupná likvidace celních bariér a dalších ochranářských opatření, jež mají často katastrofální sociální dopady.

Autor nepatří k příznivcům ekonomické globalizace...

Poznámka JČ: Vnímání globalizačních trendů je u Slavomíra Tesárka silně ovlivněno úhlem pohledu ze středoevropské situace: v západních demokraciích žádné nekontrolovatelné finanční oligarchie nevznikají, ani není střední vrstva ožebračována natolik, že by se rozpouštěla ve vrstvách chudých. Naopak střední vrstvy tam dosti podstatně sílí. Problémem spíše je naprostá nerovnost rozvojových zemích vůči Západu a nedostatečně pevná státní správa a zákony v rozvojových i v postkomunistických zemích, takže se tam prosadí podvodníci i neskrupulózní podnikatelské chování daleko lehčeji než v zavedených demokraciích Západu. Je ovšem pravda, že i západní politikové si dávají pozor jen vůči vlastním občanům - osud lidí v jiných zemích je často nezajímá - ti nemohou ovlivnit jejich volební šance.