Pád Ruska

Západ musí přijmout svůj podíl odpovědnosti za nynější situaci v té zemi, argumentoval včera v Guardianu někdejší thatcherovec John Gray, profesor evropského myšlení na London School of Economics. Shrnujeme:

Co má osud námořníků v ruské ponorce co společného se sibiřským tygrem? Bezmocnost Vladimíra Putina ohledně námořníků, uvězněných v havarované ponorce, je příznakem daleko širší slabosti. Rozkládající se ruský stát nedokázal zachránit Kursk a těžko bude moci zabránit i dalším katastrofám v budoucnosti.

Nejde jen o to, že rezavějí ruské jaderné základny - což hrozí samotnému Rusku i celému světu. Oslabený ruský stát nedokáže zabránit plenění svých přírodních zdrojů. Nepovolené kácení stromů decimuje ruské lesy. Ruské životní prostředí bylo vážně poškozeno už sedmdesáti lety centrálního plánování. Nyní je dále ohroženo rozkladem ruského státu.

Putinovo úsilí posílit autoritu vlády Západ chválil. Avšak jeho politika neznamená pro ochranu přírody v Rusku nic dobrého. Oceňuje se, že se Putin pokouší omezit moc mafií, které ovládly Rusko v důsledku neúspěšného přechodu ke kapitalismu. Zároveň se však rozhodl zrušit dvě ekologické organizace - Státní výbor pro ochranu životního prostředí a Svazovou lesnickou službu - které v minulosti bránily ilegálnímu ničení lesů. V důsledku toho čelí naprosté likvidaci divoký sibiřský tygr, jehož už na světě stejně zbývá jen několik stovek kusů.

Zároveň se drasticky snižuje počet obyvatel Ruska. Za posledních deset let se počet obyvatel Ruska snížil přibližně o 6 milionů lidí. Pokud bude tento vývoj pokračovat, během následujícího čtvrtstoletí poklesne počet obyvatel Ruska o 40 milionů lidí. Špatná výživa, zneužívání alkoholu i drogová závislost podstatně omezily průměrnou délku života Rusů. Pokles porodnosti byl také způsobem zničeným zdravotnictvím, velkým počtem kojenecké úmrtnosti a všeobecným užíváním potratů jako by to byla antikoncepce. Rusko čelí tak obrovskému poklesu obyvatelstva, jaké nezaznamenala žádná země v době míru.

Zoufalý osud Ruska je v moderní historii nezvyklý a požaduje vysvětlení. Je podivné, že západní vlády ohledně jeho příčin mlčí. Je to, jako kdyby situace, která v Rusku vznikla, s nimi neměla vůbec nic společného. Je sice pravda, že Západ poskytuje hospodářskou a humanitární pomoc, ale nikdo nepřijímá odpovědnost za situaci, která vedla k tomu, že je takové pomoci zapotřebí.

Žádné nadnárodní instituce, které na žádost západních vlád vytvářely ruskou hospodářskou politiku, nepřiznaly svůj podíl na tom, že přivedly Rusko do nynější zoufalé situace. Ani to, pokud vím, nikdy nepřiznaly ony hordy západních poradců, kteří poučovali Rusko, jak výhodné je zavést volné tržní hospodářství.

Vůbec nikdo kupodivu nepřijímá odpovědnost za to, že Rusku byla naléhavě doporučována hospodářská politika, která byla pro její historii a pro její situaci naprosto nevhodná. Prý nikdo nedoporučil Rusku, aby zrušilo cenovou kontrolu - což nutně vedlo k inflaci, vzhledem k tomu, že dál existovaly monopoly. Nikdo také, jak se zdá, Rusku nedoporučoval nepořádné privatizace, které vedly k tomu, že většina zdrojů v zemi skončila v rukou několika oligarchů. Zřejmě je to všechno chyba čistě jen Ruska - ruce Západu jsou čisté.

Ruské vládě ovšem také patří kritika. Jak ukazuje její reakce na tragédii Kursku, sovětské zvyky odumírají jen pomalu. Přesto však je Západ stejně tak vinen situací, v níž se tento region ocitl, jako samotná ruská vláda.

Neštěstím Ruska je to, že k pádu komunismu došlo právě v době, kdy na Západě zvítězil tržní triumfalismus. Šílená politika, která byla Rusku vnucena, měla velmi málo společného s tím, co ta země skutečně potřebovala, a měla všechno společné s neoliberální arogancí, která posedla západní vlády. Bylo jasné od samého začátku, že neobyčejně složité problémy Ruska vyžadovaly pragmatická řešení, nikoliv programy, řízené ideologií. Bylo vždycky nesmyslné představovat si, že ruské hospodářství - v podstatě vojensko-průmyslové rumiště - bude možno transformovat ve svobodný trh anglosaského typu.

Dalo se očekávat, že důsledky snah realizovat tento nemožný úkol byly katastrofální. Důsledkem desetiletí západnických reforem v Rusku je to, že je antipatie vůči Západu v Rusku silnější než byla po celé generace. Xenofobie a antisemitismus jsou skoro všude. Před deseti lety bylo Rusko nadšeně prozápadní. Teď se navrátilo k veškerým svým traumatickým nejistotám svého dvojznačného historického vztahu vůči Západu.

Za tuto pozoruhodnou změnu v ruských postojích mohou v první řadě tvůrci západní politiky. Rusko proplýtvalo deset let tím, že se snažilo plnit nesmyslná západní doporučení. V důsledku toho má před sebou nyní jen velmi málo alternativ a žádné z nich nejsou atraktivní.

Než se Rusko bude moci stát moderní ekonomikou, musí vzniknout moderní ruský stát. Jak se zdá, o to se snaží právě Vladimír Putin - pokouší se vybudovat moderní stát z privatizovaných zbytků totalitního aparátu, který zdědil. Je příliš brzo na to určit, zda je Putinova politika začátkem vzniku nového vládního systému, anebo je to jen dalším nekonečným konfliktem uvnitř ruské oligarchie. Autoritářský stát by mohl být přijatelným důsledkem, pokud by to skutečně znamenalo - jak Putin tvrdil - diktaturu práva. Bude-li to však znamenat pokračování vlády oligarchů dalšími prostředky, budoucnost bude katastrofální. Anarchii by sice bylo zabráněno, ale za cenu vzniku despocie.

Může se zdá, že námořníci v mořském hrobě a mizející sibiřský tygr nemají spolu příliš mnoho společného, ale jsou to oběti téže pokračující katastrofy.

Bylo by dobré, kdyby katastrofa Kursku mohla vyvolat na Západě pokus o vznik nových myšlenek, co se týče západní politiky vůči Rusku.

Zoufalé špatné výsledky západního myšlení v této věci za posledních deset let však ukazují, že bychom neměli čekat nic zrovna převratného.