Václavu Špaňheli: Paragraf, na který Železný poukazuje, platí až od 1. července 1996
23. srpna 2000
Vážený pane Špaňheli,
jako mediální poradce klientům radím, aby nereagovali na každý podnět jen pro pocit, že musejí reagovat za každou cenu proto, aby si nikdo nemyslel, že kdo mlčí, souhlasí, nebo ještě hůř, že má špatné svědomí. Sám sobě ovšem poradit nedokážu a vracím se k Vašemu článku "ČR hraje fair play - Lauder nečestně a nesportovně, Nova si vydělávala sama na sebe".
Nepřísluší mi zkoumat, odkud berete tu nezlomnou jistotu, že na české straně je vše v pořádku, zatímco na straně pana Laudera nikoliv. Vycházíte-li ve svých úvahách z informací, které zcela účelově poskytuje veřejnosti i českým orgánům Vladimír Železný, pak vězte, že bez ohledu na to, na čí straně stojím, existuje přinejmenším ještě další strana informační mince. Neblyští se, pravda, efektními fabulacemi, je spíše matná všednodenní pravdou a vírou v platnost smluvních ujednání a zákonů.
Můj poukaz na platnost a použitelnost příslušné legislativní úpravy pro daný případ považujete za okrajový a zavádějící. Je mi to líto, ale snad to tak nevidí každý. Byl bych moc rád, abyste věděl, že jsem jako mediální zástupce CME/ČNTS všechny redakce včetně všech tří televizí a veřejnoprávního rozhlasu upozornil na skutečnost, že § 69 b obchodního zákoníku, na který novináře Vladimír Železný výslovně upozornil, se vztahuje pouze na úkony učiněné při zakládání společnosti v rozporu se zákonem a že právě tento paragraf je platný až od 1. července 1996.
Je o mně známo, že tvrdím, že s informacemi z úst či per píaristů mohou, a myslím, že dokonce i musejí, média nakládat podle svého uvážení. Ale sdělovacím prostředkům by jistě také slušelo, aby se se stejným odstupem stavěla k autoPR Vladimíra Železného, který nejen v tomto případě svůj zájem povyšuje na státní. Navíc ne každá mediální bomba zasáhne správný cíl. Ostatně nejsem jediný, kdo se ptá, proč jako jednatel a generální ředitel ČNTS nepoukázal na domnělý nešvar v souladu s odpovědností, kterou mu zákon vložil na bedra statutárního zástupce společnosti.
Jinak jde skutečně o "pouhý" obchodní spor. Státu se totiž celá věc týká jen proto, že se zavázal na svém území, řečeno lapidárně, ochraňovat investice-v tomto případě americké-stejně jako české. Ronald Lauder je přesvědčen, že český stát tuto svou povinnost nesplnil, a vede proto s ČR spor. Nedávný útok na způsob navýšení základního jmění a kompetenci orgánů, které je na základě předložených dokumentů zaregistrovaly, je jistě veden jen z "ušlechtilých" pohnutek Vladimíra Železného pomoci českému státu čelícímu mezinárodní žalobě. Jenže, kdyby se byl choval, jak měl, neměl by proč své zemi pomáhat. Prostě by žádný spor nebyl a nebylo by třeba vařit hustou domácí bramboračku z Železného surovin.
Michal Donath
