Jak to bylo s bratry Mašíny
Vážený pan
Petr Šabata, šéfredaktor MFDnes
Na vědomí: Jan Čulík, Britské listy, ČTK
Praha, 2000-08-22
Věc: Dopisy čtenářů v MFDnes 2000-08-19
Vážený pane šéfredaktore,
je hezké, když Váš list se snaží o kontakt se svými čtenáři a otiskuje bez uvedení na pravou míru (např. redakční poznámkou) tzv. názory čtenářů, které užívají argumentace bez opory o fakta, jako se Vám to povedlo 19. srpna 2000. Nevím, zda signatura Z.Černý z České Třebové je značkou některého z Vašich redaktorů, nebo zda se za ní skrývá autentický čtenář-autor. Podstatné však je, že uveřejněním jeho textu se Váš list dopouští medvědích služeb věcné diskusi o existenci a vůbec potřebě hrdinů a hrdinství v tomto zdevastovaném národě.
MFDnes 2000-08-19
Mašínové pro mne hrdiny nejsou
názory čtenářů
Dlouho jsem přemýšlel o tom, co dělá z bratrů Mašínů hrdiny v očích některých našich spoluobčanů. Mašínové mají na svědomí lidské životy, cestu na Západ si prostříleli srabským a bezohledným způsobem. Hrdinové vypadají jinak! Z těch, kdo opustili republiku v době totality, například ti, kteří zrealizovali svůj originální plán a nikomu nepokřivili ani vlásek. Je znám případ přeletu hranic na jakémsi "vírníku" z trabanta, útěk přejezdem po drátech vysokého napětí, přeplaváním Dunaje apod.
Z. Černý, Č. Třebová
Můžeme jen litovat, že pan Černý podepsaný pod názorem čtenáře v MFDnes 2000-08-19 nepřemýšlel ještě déle, než uvádí v úvodu svého dopisu. Tragická smrt člověka je jistě nešťastná věc, ale nevím proč pan Černý zatěžuje svědomí bratří Mašínů odpovědností za zmařené lidské životy. Nebyli to náhodou představitelé Komunistické strany Československa a jejich pomahači, kteří rozpoutali v Československu v roce 1948 a dalších letech třídní teror, justiční vraždy, koncentrační tábory pro nepohodlné, snažili se vymazat z historie skutečné vlastence účastníky odboje proti nacistické okupaci, vykradli a poté obehnali Československou republiku ostnatým drátem? Mašínové jen reagovali na komunisty nastolenou situaci.
Bylo tragickým osobním rozhodnutím strážmistra Honzátka, strážmistra Kašíka i tzv. "pokladníka" Rošického, že se rozhodli údajné vymoženosti zločinného režimu - první dva policisté dokonce pod přísahou - se zbraní v ruce bránit. Příslušníci SNB v komunismu přísahali, že za vymoženosti dělnické třídy nasadí i život. Dozvíme-li se o jejich příběhu více, zjistíme, že se jedná o tragické oběti, pod sociálním tlakem se dali ke komunistické policii. Strážmistr Kašík býval koželuhem. Když však komunisté koželužnu "znárodnili" = ukradli, kvalifikovaný Kašík nemohl se déle dívat, jak komunisté v koželužně barbarsky hospodaří a odešel ke komunistické policii. Po rekvalifikaci si na svoji třináctou noc u policie vyměnil službu s kolegou. Na Mašíny, kteří si na stanici SNB v Chlumci přišli pro zbraně, vytáhl pistoli - to se mu stalo osudným. Tito komunističtí policisté jsou tragickými oběťmi svých chlebodárců - postavili se na stranu zločinného režimu - komunistického státu.
Podobné riziko na sebe vzali i čeští četníci za nacistické okupace střežící koncentrační tábory mj. i pro Romy. Ti také přijali riziko - za úplatu.
Píše-li pan Černý: " . . .cestu na Západ si prostříleli srabským a bezohledným způsobem. . . , pak na postavení se proti nezměrné přesile neshledávám nic "srabského". Pan Černý zapomněl uvést, že na území NDR, kde a nikde jinde lze skutečně hovořit o "prostřílení se na Západ. . .", bylo proti pěti a později třem vyčerpaným mužům vysláno 25 000 východoněmeckých ozbrojenců a příslušníků Rudé armády. Kdyby pan Černý z Č.Třebové byl někdy v životě schopen postavit se proti takové evidentní přesile, nazýval by dnes svoji odvahu "srabstvím"?
Jak se slučuje Černého lehce vyslovené "srabství" s vyznamenáním za chrabrost, které bratři Mašínové převzali z rukou presidenta Dr. Edvarda Beneše za odbojovou činnost za okupace? Jak bojoval proti okupantům pan Černý?
Nazývá-li pan Černý způsob boje členů odbojové skupiny bratří Mašínů bezohledným, pak je třeba připomenout způsoby a prostředky, které používali jejich protivníci - komunisté, vyšetřovatelé, milicionáři, soudci, bachaři, politruci a další na počátku padesátých let. Naštěstí se někteří při těchto bestiálních představeních i nafilmovali a svoji činnost i jinak zdokumentovali, takže dnes i pan Černý se může dlouze zamýšlet nad "korektním" postupem soudců Dr. Milady Horákové, ušlechtilými gesty pánů Gottwaldů, Urválků, Vítků, Reicinů, Grebeníčků, Vlačihů, Slánských a dalších, kteří opírali svoji moc nejen o bodáky řadových pěšáků, ale i sovětské poradce a místodržící. Byli to oni, kdo první sáhli ke dnes těžko představitelným prostředkům boje. Byli to oni, kdo vyhlásili válku: Kdo není s námi, je proti nám. . . Není náhodou, že průpravu v bojových situacích získal Ctirad Mašín právě v kurzu, který vedl bývalý partyzán - komunista. . .
Jakou "nebezohlednou obranu" proti mířící nabité pistoli v ruce tzv. pokladníka by si představoval "dlouze přemýšlející" pan Černý, čtenář MFDnes, ocitl-li by se v pozici ohrožení života Josefa Mašína, který v rozhodném okamžiku stál proti ústí nabité zbraně bezbranný - s holýma rukama?
Jaké prostředky v boji proti komunistické mašinérii a jejím vykonavatelům jsou "přiměřené"? Jaké prostředky používal v boji proti komunistickému zločinnému režimu pan Černý? Jak se pan čtenář Černý zasloužil o pád komunistického režimu? Jak ohleduplně koncipovali svoji cestu ke svobodě pan Černý a další Vaši čtenáři?
Zaregistroval pan Černý, že právo na odboj bylo součástí československého právního řádu od roku 1948, kdy tehdejší vláda přistoupila k Deklaraci lidských práv ON.
Mám za to, že pan Černý z Č.Třebové, existuje-li vůbec, nepřemýšlel dostatečně dlouho.
K Vaší zprávě převzaté ze servisu ČTK:
MFDnes 2000-08-17
Petice za Mašíny se šíří e-mailem
krátce
P r a h a - Zatím jen elektronickou poštou je šířena Petice za projevení úcty členům odbojové skupiny bratří Mašínů, která je adresována prezidentu republiky Václavu Havlovi a oběma předsedům parlamentních komor. Autoři v ní žádají, aby byla definitivně uzavřena kauza Josefa a Ctirada Mašínových a aby jejich jména byla očištěna. Klasické petiční podpisové archy budou podle jednoho z iniciátorů, pedagoga FAMU Martina Vadase, k dispozici v říjnu. (Hanzalová - ČTK)
Dovoluji si upřesnit, že "klasické" podpisové archy pomalu přicházejí na adresu prvních signatářů. K petici za úctu členům odbojové skupiny bratří Mašínů prvních sedmi signatářů (Martin Vadas, pedagog FAMU, Pavel Pobříslo, ekonom akciové společnosti, Kristina Vlachová, nezávislá režisérka, Monika Vadasová - Elšíková, spisovatelka, režisérka a vydavatelka, Jiří Karban, novinář, Jiří Buřič, soukromý podnikatel, Anna Pobříslová, důchodkyně,) se k 21. 8. 2000 připojili mj.:
Bedřich Karel, David Špaček, Valentina Svobodová, Hana Palcová, redaktorka ČT, do r. 1995 redaktorka Hlasu Ameriky, Lukáš Špaček, Miloslav Špaček, Jiřina Špačková, Jan Rejžek, publicista, Jan Kraus, herec, dramatický autor a moderátor, Ivan Biel, pedagog, vedoucí oboru dokumentárních filmů LIFS v Londýně, Viktor Dobal, bývalý poslanec, Dušan Stuchlík, Pavel Mašín, redaktor worldonline, Barunka Elšíková, důchodkyně, Břetislav Rychlík, herec, režisér a damaturg ČT, Vlasta Vadasová, důchodkyně, JUDr. Martin Štumpf, Petr Štěpánek a další.
K 22. 8. 2000 se k petici připojili mj.: Jan Beneš, spisovatel, Šárka Benešová, výtvarnice, Vladimír Hučín, státní zaměstananec, Anna Hučínová, učitelka v důchodu, Jana Hučínová, střihačka, Michaela Hučínová, studentka, svob. Jan Zlámal, voják ZS, Jana Zemková, redaktorka, František Zemek, kameraman, JUDr.Jitka Palacká, notář, Linda Palacká, studentka, Květa Hanková, důchodkyně, František Přeslička, předseda OP KPV ČR Přerov, František Adamík, Petr Částečka, státní zaměstnanec, František Cigánek, Ivan Novák, Daniel Masařík, František Barbořík, Vladimír Masařík, Milada Masaříková, Libuše Hanzalová a další.
S pozdravem
Kompletní znění petice je v Britských listech zde.
