Válka ohledně počtu kosovských mrtvých
Vybíráme z dopisů čtenářů, zveřejněných v deníku Guardian dne 24.8. na toto téma.
1.
Zatímco jistě existovalo mnoho zmatku a šířilo se během kosovského konfliktu mnoho nepodložených a přehnaných dohadů, obviňovat Vysoké komisařství pro uprchlíky OSN a mě konkrétně z toho, že jsme zmanipulovali fakta, je absolutně nesprávné.
Na kosovsko-makedonské hranici neměli obyčejně reportéři okamžitě přístup k novým příchozím uprchlíkům v Blače. Vysoké komisařství pro uprchlíky OSN tedy komunikovalo zprávy od uprchlíků desítkám novinářů, shromážděních na místě policejní kontroly asi 250 metrů od hranice. A vždycky jsme to dělali s tím, že jsme zdůrazňovali, že Vysoké komisařství nemá možnost si tyto informace nezávisle ověřit.
Co se týče vesnic kolem Lipljanu, podobné zprávy, které nám sdělilo několik uprchlíků, posléze opakovaly desítky dalších svědků, kteří byli interviewováni Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a sdělovacími prostředky.
Audrey Gillianová cituje ve svém článku tuto Organizaci jako spolehlivý zdroj. Doporučuji tedy jí i čtenářům, aby si prostudovali následnou zprávu této organizace (www.osce.org), která popisuje "brutální vyhánění a zabíjení" uprostřed dubna 1999 ve skupině vesnic kolem města Lipljan. Zprávy, které shromáždilo OSCE, jsou velmi obdobné jako zprávy od příchozích uprchlíků, které Vysoké komisařství OSN pro uprchlíky sdělovalo reportérům na hranicích
Téměř 40 lidí posléze sdělilo OSCE, že v těchto třech vesnicích bylo 15. - 18. dubna 1999 usmrceno mezi 79 a 200 osobami. OSCE také cituje uprchlíky, kteří svědčili o tom, že další vraždy "a mnoho případů sexuálního násilí" byly spáchány v dalších vesnicích kolem Lipljanu až do cca 20. dubna.
OSCE nakonec obdrželo celkem 39 svědectví, 35 z nichž bylo od přímých svědků událostí nebo od obětí. Ti popisovali události ve Slovinje ve dnech 15. - 16. dubna v hrůzných podrobnostech. OSCE dospělo k závěru, že počet 33 mrtvých "je silně pravděpodobný". Kromě toho, 2. května 1999 zveřejnila agentura Associated Press vlastní zprávu od vlastních očitých svědků mezi uprchlíky, v tom smyslu, že 15. dubna ve Slovinje přišlo o život 32 osob. A Guardian sám otiskl článek o vraždách v Slovinje dne 25. června 1999, když informoval o zatčení muže britskou vojenskou policií, který je podezříván z "účasti na masakru 46 etnických Albánců ve Slovinje".
Gillianová nyní ve svém článku vytváří dojem, jako by Vysoké komisařství OSN pro uprchlíky schválně pro své účely svědectví uprchlíků zveličovalo. To je nespravedlivé a nezakládá se to na pravdě. Vysoké komisařství pro uprchlíky OSN je hrdo na svou nezávislost a nestrannost. Desítky let zkušeností práce s uprchlíky nás naučily, že uprchlíci většinou říkají strašlivou pravdu.
Ron Redmond, Vysoké komisařství pro uprchlíky, Ženeva
2.
Zůstává nezodpovězena celá řada velmi důležitých otázek. Zaprvé, kolik z oněch 2788 exhumovaných mrtvol má na sobě známky toho, že byly zmasakrovány a zadruhé, zmasakrovány kým? Zatřetí, vzhledem k tomu, že podle definice je hromadný hrob místo, kde byly pohřbeny více než tři osoby, potřebujeme také vědět víc o okolnostech pohřbení.
Když zveřejnil v listopadu 1999 mezinárodní trestní tribunál svou částečnou zprávu o exhumacích, nebyly poskytnuty žádné informace o etnické příslušnosti mrtvých ani o způsobu smrti. Přesto však víme, že někteří mrtví byli Srbové a hlavní prokurátorka Carla Del Ponte přiznala, že mezi pachateli byli i příslušníci Kosovské osvobozenecké armády. Také jsme se dověděli od soudních znalců, kteří vyšetřovali Istok, že mnoho exhumovaných mrtvol obsahovalo šrapnely z bomb NATO.
Carol Turnerová, Výbor pro mír na Balkáně
3.
Od vánoc 1998 do března 1999 bylo vyhnáno ze svých domovů asi 80 000 Albánců. Pracovala jsem ve venkovské části Kosova. Rychlý přehled mých pacientů ukazuje, že půl roku před zahájením leteckých úderů zaznamenalo sedm rodin celkem 42 vražd neozbrojených civilistů srbskými bezpečnostními jednotkami. Tento počet nezahrnuje smrt mužů v boji, ani civilisty, usmrcené při střelbě. K většině těchto vražd došlo v malých skupinách a mrtvoly jsou vhodně pohřbeny v jednotlivých, nikoliv v masových hrobech. Byla jsem jen jednou lékařkou pro čtyři vesnice. Mí pacienti měli obrovský strach opustit své domovy a měli obrovský strach zůstat. Neměli žádné zaměstnání a nemohli obdělávat půdu.
Mohli by nám ti, kteří kritizují užití síly, navrhnout nějaký jiný způsob, který by ukončil násilí? Ráda bych to slyšela. "Nenásilné" užívání sankcí proti Iráku stálo lidi větší počet životů než bombardování NATO. I když, ano, vojenská intervence měla být provedena jiným způsobem.
Dnes existují ale důležitější otázky: Proč nemůže mezinárodní společenství investovat totéž finanční a politické úsilí, jaké vyvinulo pro vojenskou intervenci, pro vytvoření stabilního míru. Dostávají-li státní úředníci slušný plat, zabraňuje to korupci. Demokracii vytváří budování institucí, nikoliv předčasné volby. A kromě toho, zamlžování otázky budoucího statutu Kosova živí extremisty na obou stranách kteří dál využívají teroru k vytváření fakt v dané oblasti.
A nakonec: jak může dojít ke smíření bez ukončení beztrestnosti a zatčení osob, které se nejvíc provinily?
dr. Lynne Jonesová, Cambridge
