Ó, jak jsme mravní!
Řídit pod mírným vlivem alkoholu, nehledat práci a žít jen z podpory a darů, vzít úplatek, být nevěrná/ý manželskému partnerovi, levně si koupit něco kradeného a nepřiznat všechny příjmy při placení daní - to je sedm z deseti nejvíce odsuzovaných prohřešků naší současnosti. Tak nepravil žádný mravokárce, nýbrž právě zveřejněný aktuální výzkum IVVM (Institut při výzkum veřejného mínění). Baterie 16 činností je zkoumána už od roku 1992 způsobem "co je morálně (ne)přijatelné" se známkováním 1 - 10, detaily průzkumu včetně přesného znění otázky se ale zájemce odkázaný na informaci v médiích nedoví.
I tak ale jen trochu přemýšlivý člověk nevychází z úžasu. Sotva kdo má iluze o tom, jak se před řízením auta pije, o podporách a nedostatečné motivaci pracovat se píše snad denně, úplatkářství je známým folklórem, bazary (dokonce s nonstop provozem - proč asi?) vesele prosperují, nevybrané daně se počítají na miliardy, mimopartnerské vztahy kvetou - to je realita.
Co si z toho všeho mám pro sebe vyvodit? Pokud zavrhnu primitivní zkratku, že takový průzkum je nanic, dospěji nejspíše k závěru, jak moc se skutečnost a idea liší.
Že by rafinovaným cílem průzkumu bylo ukázat, jak daleko máme od praxe k tomu, co sami za morální považujeme? To by snad ale bylo trochu málo: že se v podobných anketách respondenti stylizují do role lepších (tedy takových, jakými by měli či chtěli být), je známá věc, o níž se učí už v kursech sociologického minima.
Výhodou zveřejněného nesporně je, že je každý může uchopit podle svého. Moralista může lkát nad konkrétními odpověďmi i nad rozporem této teorie a každodenní praxe, odborník analyzovat vytvořené grafy, novinář excelovat hlubokomyslnými či vtipnými komentáři.
Moc by mě zajímal nějaký srozumitelný, ale přitom odborně fundovaný doprovodný text. Laicky ve mně totiž zůstává převážně pachuť - buďto z trochu podivné ankety nebo z dvojí morálky.
Jací bychom měli být a co bychom si měli myslet, víme velmi dobře (máme v tom ostatně dlouholetou reálněsocialistickou praxi), pro sebe si ale život dokážeme zařídit jinak.
Užasnout nad hvězdným nebem nad hlavou klidně můžeme, ale k mravnímu zákonu v sobě máme - alespoň to cítím z této ankety - ještě hodně daleko.
Jestliže se ale určité věci přesto pohnuly, díky za ně. Nejmladší generace jsou navzdory našemu příkladu snad opravdu na dobré cestě...
