úterý 29. srpna O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Televize a nejmodernější technologie: TiVo a Replay: Zařízení, které zlikviduje dnešní komerční televizi O Přemyslu Čechovi v  ČT: Bývalí pracovníci PR agentur se nemohou stávat novináři (dialog Michal Donath, Tomáš Pecina) Česká společnost podle průzkumů IVVM: Ó, jak jsme mravní! (Ivan Sosna) Pozoruhodný "okres Bučovice": Nepraktické návrhy ministerstva vnitra na reformu územní správy bez konzultace obyvatel, jichž se to týká Necitlivé zásahy: Postaví Zlín uprostřed funcionalistické architektury supermarket? Česká politika: Olovo a nepřátelé lidstva (Jan Trávníček) Reakce: Češi se nebojí cizinců z těchže důvodů jako východní Němci (Ondřej Čapek) Hřejivé téma objevování Ameriky (Václav Pinkava) Oznámení CET 21: "V. Železný předal ministru financí P. Mertlíkovi materiály o nezákonné investici CME" Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Ondřej Čapek

Proti tomuto komparativnímu prostupu v zásadě nic nemám, jen pokud se český příklad alespoň podobá příkladům zahraničním. A to se v uvedeném článku nestalo.

Předpokládám, že jádro německých neos tvoří lidé od 20 - 40 let.

Pětasedmdesátiletý český muž u Berouna z vaší poznámky však svou obavu o nedorozumění s Evropskou unií podle mého soudu vyjádřil z NAPROSTO odlišných pohnutek.

Pokud správně počítám v  roce 1945 mu bylo dvacet, v roce 1938 třináct let. Mohl si tedy poměrně přesně pamatovat okolností mnichovského diktátu. Jsem přesvědčen, že právě na základě této zkušenosti má obavu, kterou vyjádřil větou "Tak vidíte, jak se my Češi vzájemné dobře dohovoříme. To s tamtěmi, z té Evropské unie," řekl s obavami, "to bude daleko horší."<>p Myslím si, že z jeho životní perspektivy to může být naprosto adekvátní reakce bez nějakých prvků xenofobie či - absurdní představa, za kterou by vás honil s kosou po poli - neonacismu. Západ v roce 1938 udělal chybu a  hlavně starší generace se špatného pocitu že zrady západu nemůže zbavit. A  já se jí nedivím.

Abyste mne nepodezíral z toho, že Vám píšu nějaké své pseudohypotézy: toto tvrzení mám podepřeno natáčením dokumentu z českých hospod. Nic profesionálního, prostě jsme s kámošem z FFUK jeden den vyrazili s kamerou do cca 8 hospod nízké cenové skupiny v centru Prahy a ptali se cca 40 lidí co jim říká 50. výročí "Mnichova", které zrovna spadalo na ten den.

Pro mne velké překvapení: především si na výročí i poměrně nevzdělaní lidé vzpomínali téměř ihned. Dost často znali situaci velice podrobně (jak z  vojenského, tak politického hlediska) a hlavně ji dávali téměř automaticky do souvislosti s dnešní dobou.

Myslím si tedy, že česká neochota k NATO a určitá neochota k EU pramení i z těchto zdrojů. V této souvislosti mne přijde trochu zvláštní, jak často a  ochotně jsou nalézána různá jiná vysvětlení, než právě zkušenost se selháním politiky západních mocností v roce 1938.

Myslím si, ale to je pouze můj názor, že odtud pramení i určitý nesoulad mezi nadšeně proevropským (ex)disentem a zbytkem národa: zatímco disidenti mají velice dobrou zkušenost se západoevropskou podporou v 70. - 80. letech, pro "šedou zónu" je relevantní zkušenost z roku 1938/45 "obohacena" o opilecké výstřelky německých turistů.

Myslím si, že toto je lepší přístup než ty různé "hlubokomyslné" rozbory české zaostalosti či xenofobie co občas čtu v novinách i v BL. Koneckonců nedůvěra k EU je možná oprávněná i z naprosto racionálních důvodů: co si myslet o tomto "superstátě" (co čím vlastně chce EU být), který na jedné straně není ochoten ani po 10 letech otevřít svůj trh práce a na druhé straně si stanovuje detailní podmínky pro jednotlivé komodity (případ s  utopenci, gulášem a rumem). Pokud se ČR stane členem EU a zároveň budou platit pro cechy výjimky na evropském trhu práce (prosazené třeba s podporou rychle se nacionalizující ODS), budou myslím veškeré reminiscence na období Třetí říše a občanech druhé kategorie ZCELA NA MÍSTĚ.

Poznámka JČ: Zdá se mi, že hlavní potíž je, že my Češi jaksi pořád nemůžeme pochopit, že zahraniční politika států není založena v první řadě na morálce, ale na sobeckém zájmu těchto států. Je velmi těžko přesvědčit kohokoli, aby poslal umírat své vojáky do cizí země, pokud nejde přímo o existenci té dané země. Potíž je, že malé národy jsou v takovéto situaci neférově vždycky v nevýhodě. Důležité by bylo asi uvažovat především nad tím, co s tím dělat, než se rozčilovat, že politika mocností je neférová. Ano, je neférová, no a co? To je prostě fakt.

Členstvím v Evropské unii však vzniká pro Českou republiku dosti podstatná nová šance. Institucionální sobectví budou projevovat členské země EU v Bruselu navzájem proti sobě slovy, nikoliv zbraněmi. Existuje velmi výrazná možnost, pokud nebudou čeští politikové v Bruselu vystupovat zbytečně přeúslužně, aby si tam vyjednali co nejvýhodnější podmínky. Podívejte se v tomto smyslu na Dánsko: malá země, která má v Evropské unii pověst takzvané země připomínkové - u mnoha zákonů Evropské unie si Dánsko vydupalo pro sebe výjimky, takže ty zákony platí v Dánsku jen omezeně. (Například nesmějí v Dánsku kupovat Němci letní byty.)

Druhou velkou šancí vstupu do Evropské unie pro Čechy je to, že budou moci mladí lidé z ČR ve větším množství studovat v zahraničí: nejen že se tam naučí zvyklostem těchto zemí, ale také se perfektně zdokonalí v jazyce a stanou se v první řadě občany Evropy, a teprve potom Čechy. Pro Českou republiku to bude obrovský přínos.

Poznámku nezveřejňuji proto, že musím mít poslední slovo, ale aby mohl čtenář porovnat dva různé názory a popřemýšlet o nich.